Od Zborova k Bachmači

Josef Kopta - František Langer - Rudolf Medek (Orbis 1938)

Setkání (s.16)

V Starém Konstantinově stojí ráno seřazen náš pluk. Před jeho zraky táhnou zbytky 1. pluku. Poslední jdou kulometčíci. Mezi nimi vzbuzuje pozornost ducatý kulometčík. S roztrhanou zadnicí táhne za sebou dětsky směšně kulomet. Dvě smutné, černé, malé oči hledí z bramborového obličeje.

Ptám se sám sebe: — Je to možné, aby se anarchista stal bojovníkem za československý stát?

A překvapením vykřiknu — Jardo ! Jsi to ty?

Ano, byl to Jaroslav Hašek, spisovatel. Nebylo času na rozmluvu; stisknutím ruky jsme se rozloučili. Za chvíli přešel 2. pluk a za ním jsme se dali na pochod i my, 3. pluk.

František Wildmann

Dobrý voják Jaroslav Hašek (s.65-66)

Majitelkou velkostatku, v němž byl ubytován štáb našeho 1. pluku v Berezně, byla stará paní, polská šlechtična. Hospodářství spravovaly a vedly její dvě dospělé dcery. Mužským členem rodiny byl jen jakýsi příbuzný, nepatrný, slabomyslný človíček.

Písařská komanda pluku měla kanceláře v prostrané poboční budově. Na její zasklené verandě úřadoval bratr Jaroslav Hašek ještě s jedním dobrovolcem, který nosil nepřiměřeně velké okuláry. Hašek měl po celé délce verandy dlouhý stůl, plný různých aktů ; vyřizoval je bratr, který seděl proti němu. Hašek neměl na tuto práci čas, neboť stále o něčem přemýšlel a při tom mocně dýmal z čibuku.

Slabomyslný člen šlechtické rodiny se brzy s bratrem Haškem spřátelil a docházíval za ním na verandu několikrát denně. Bavíval se s ním a oba si dobře rozuměli. Slabomyslný ukazoval posunky, že by si rád zakouřil, že však nemá čibuk. Hašek nasbíral kaštanů, které právě padaly s mohutných stromů před verandou, a dlabal z nich nožem čibuk. Když byl hotov, nacpal do čibuku machorku, zapálil ji a podal čibuk nebožákovi, který začal tak dýmat, že ho za chvíli nebylo ani vidět.

Ještě jednu zvláštnost měl bratr Hašek. Vybíral-li si boty, vybral si vždycky ty, které měly nejširší holínky, a kalhoty musely mít největší zadnici. S čepicí byl spokojen jen tehdy, zapadla-li za uši, které pěkně odklápěla; jinak ji nenosil.

Bývalo s ním mnoho veselosti.

Adam Kříž