The Good Soldier Švejk mentions numerous institutions and firms, both public and private. Until 15 September 2013, these were categorised as
'Places' on these pages. That categorisation only partly makes sense, because this type of entity cannot always be
tied to geographical coordinates in the way that cities, mountains, and rivers can. This page therefore covers
military and civilian institutions (including army units, regiments, etc.), organisations, hotels, public houses,
newspapers, and magazines.
The boundary between this page and 'Places' is not always clear-cut. Churches, for instance, rarely change location
yet are still included here. By contrast, Prague and Vienna remain in the 'Places' database because they have fixed
coordinates. Institutions, however, may move: Odvodní komise and Bendlovka are not unambiguous geographical terms,
so they are listed on this page.
The names are colour-coded according to their role in the novel, as illustrated by the following examples:
U kalicha, a location where the plot takes place.
k.u.k. Kriegsministerium, mentioned in the narrative.
Regimentskanzlei Bruck a.d. LeithaRegimental office
refers to the command and offices of Ersatzbataillon IR. 91 during the period when the battalion was garrisoned in Királyhida (2 June 1915 until 1 November 1918).
Location
Josef Novotný reveals that the regiment's command and offices were located in "the old castle on Austrian land", and half to three quarters of an hour's walk from Brucker Lager[a]. From this, it is almost certain that Schloss Prugg in Bruck is meant, as it was the only one of its kind in the neighbourhood. The distance from the Mannschaftsbaracken is about 2.5 km, so this fits well with Prugg.
In 1915 Karl Schlager was also Platzkommandant in Bruck and k.u.k. Platzkommando was located at Kirchengasse 27. Whether or not he used these premises is unknown, and in any case it is unlikely that regimental affairs were conducted at this address.
Josef Novotný
Proto ten veliký rozsah tábora pro letní nouzové ubytování desetitisícových vojsk. Přední zděné baráky byly nyní obsazeny všelijakými kurzy a madarskou jízdou a teprve postupem doby dány byly některé z nich k dispozici 91. pluku. Asi 20 dústojnických baráků v horní řadě tábora bylo ovšem upraveno lépe, zvláště barák pro brigádní a divizní velitelství a dústojnická menáž. Velitelství a kanceláře našeho náhradního praporu (Ersatzbatalionskomando) nebyly v barácích, nýbrž ve starém zámku na rakouskė pudě, asi půl až 3/4 hodiny vzdáleny.
Quote(s) from the novel
[II.4] Plukovník Schröder se zalíbením pozoroval bledý obličej nadporučíka Lukáše, s velkými kruhy pod očima, který v rozpacích nedíval se na plukovníka, ale úkradkem, jako by něco studoval, díval se na plán dislokace mužstev ve vojenském táboře, který byl také jedinou ozdobou v celé kanceláři plukovníka.
[II.4] Z kanceláře pluku byly potom poslány k divisijnímu soudu vaše raporty k porovnání rukopisu Švejkova a zde máte výsledek.“
[II.4] Obršt běhal po kanceláři jako pominutý, nakonec si sedl a řekl: ,Rozvažte si to dobře, já vás předám divizijnímu soudu pro vzpouru.
[II.5] Poslušně hlásím, pane rechnugsfeldvébl, že mám tyhle papíry, který mně napsali v regimentskanceláři, vodevzdat vám. Je to kvůli lénungu a zapsání mě na frpflégung.
[II.5] V regimentskanceláři byl jsem pár minut, až přišel pan obrst a ten mně trochu vynadal a řekl, že se mám ihned u vás, pane obrlajtnant, hlásit jako ordonanc, a poručil mně, abych vám oznámil, že vás žádá, abyste hned přišel k němu kvůli marškumpačce. Je už tomu víc než půl hodiny, ale von pan obrst nevěděl, že mne ještě potáhnou do regimentskanceláře a tam že budu sedět ještě přes čtvrt hodiny, poněvadž mám za tu celou dobu zadrženej lénunk a měl mně být vyplacen od regimentu, a ne od kumpačky, poněvadž jsem byl vedenej jako regimentsarestant.
[II.5] Ozvalo se zvonění telefonu. Účetní šikovatel skočil k nasluchátku a mrzutě je odhodil: "Musím jít do regimentskanceláře. Tak najednou, to se mně nelíbí." Švejk byl opět sám. Za chvíli ozval se opět telefon. Švejk se počal dorozumívat: "Vaněk? Ten šel do regimentskanceláře. Kdo je u telefonu?
[II.5] "Konečně jednou neblbnete. Já zatím budu telefonovat Vaňkovi do regimentskanclaje, aby šel také do magacínu a převzal je. Jestli přijde zatím do baráku, ať nechá všeho a běží laufšrit do magacínu. A teď zavěste sluchátko."
[II.5] V kanceláři u regimentu byl a někam odešel. Myslím, že bude asi v kantýně.
[II.5] Vousatý Baloun těžce vzdychl a odcházel k plukovní kanceláři, zatímco Švejk zamířil do kantýny starou alejí vysokých lip.
[II.5] To já už dostal v regimentskanceláři takový rozkaz, že zítra pojedem, aby se pakovalo a šlo hned fasovat na cestu.
[II.5] Jestli se dnes řeklo v regimentskanclaji, že se zítra pojede, tak tomu nesmí věřit ani malé dítě.
[II.5] "Tak jste na tom jako my. Nevíš, kdy se pojede? Nemluvil jsi s regimentskanclaj?"
[II.5] A Švejk také u telefonu sladce usnul, zapomenuv zavěsit sluchátko, takže ho nikdo nerušil ze spánku na stole a telefonista v plukovní kanceláři láteřil, že se nemůže dozvonit k 11. marškumpanii s novým telefonogramem, aby do zítřka do dvanácti hodin se sdělil do plukovní kanceláře počet těch, kteří nebyli očkováni proti tyfu.
[II.5] Pošlu ho hned k vám. Vyřiďte to v regimentskanclaj a vraťte se hned ke kumpanii. Myslíte, že brzy pojedem?
[II.5] Současně s ním dodán byl do plukovní kanceláře přípis divizijního soudu,...
[II.5] Celé bojiště hrozně zřídil v noci kocour, kterého si chovali písaři v plukovní kanceláři a který, když se v noci vydělal na
rakousko-uherské bojiště, chtěl lejno zahrabat, vytahal praporky a rozmazal lejno po všech pozicích, nacíkal na fronty a brückenkopfy a zaneřádil všechny armádní sbory.
[II.5] Vaněk vytrhl Švejkovi sluchátko z ruky a křičel rozčileně, že ajznboňáci vědí starého kozla, teď že byl právě v plukovní kanceláři.
Divisionsgericht is mentioned 16 times in The Good Soldier Švejk.
Divisionsgericht
is the scene of part of the plot of [II.4], more specifically the interrogation of Švejk and Sappeur Vodička after the affair with Gyula Kakonyi in Királyhida. The interrogation was conducted by Auditor Ruller in office no. 8. After the interrogation, the two are locked up in the court's cells.
From the narrative it is clear that the court was located in Brucker Lager and it is revealed that the court offices were in a different building from Hauptwache, apparently on the opposite side of the same street.
Background
DivisionsgerichtDivisional Court
has not been identified as a military court in Brucker Lager. If it ever existed, it would surely have been associated with the local Divisionskommando.
The text of The Good Soldier Švejk, stating that the divisional court offices were located opposite Hauptwache, seems to indicate that some judicial function was indeed housed in the building of Divisionskommando.
According to Schematismus, the nearest military courts were located in Sopron, Vienna and Pozsony[a].
Quote(s) from the novel
[II.4] „Vy tedy již o tom víte, že váš sluha Švejk nalézá se ve vazbě a bude pravděpodobně dodán k divisijnímu soudu?“
[II.4] Náš důstojník není chráněn před urážkami takové civilní maďarské redaktorské svině, a teprve na základě našeho ostrého vystoupení, respektive telegramu našeho divisijního soudu, učinilo státní návladnictví v Pešti kroky, aby byla provedena nějaká zatčení ve všech zmíněných redakcích.
[II.4] Mě pověřil divizijní soud, jako vašeho představeného, vyslechnouti vás a zasílá mně současně celé spisy týkající se vyšetřování.
[II.4] U divizijního soudu, v baráku opatřeném mřížemi, vstávali podle předpisu v sedm hodin ráno a dávali do pořádku kavalce válející se v prachu po zemi.
[II.4] Obršt běhal po kanceláři jako pominutý, nakonec si sedl a řekl: ,Rozvažte si to dobře, já vás předám divizijnímu soudu pro vzpouru.
[II.4] Pokračujíce na cestě k výslechu do kanceláří divizijního soudu, které byly umístěny na druhé straně v jiném baráku, sapér Vodička uvažoval se Švejkem, kdy vlastně přijdou před řádný soud.
[II.4] Vstoupili právě do baráku s kancelářemi divizijního soudu a patrola je ihned odvedla do kanceláře číslo 8, kde za dlouhým stolem s haldami spisů seděl auditor Ruller.
[II.4] "Nemyslete si, že se budete u divisionsgerichtu válet dál kvůli nějaké hloupé rvačce a vyhnete se na nějaký čas frontě. Kvůli vám jsem musel telefonovat až s armádním gerichtem, vy hňupi."
[II.4] Poněvadž v kanceláři šli si vojenští písaři pro mináž, byl nucen voják, který je vedl, přivést je prozatím nazpátek do vězení divizijního soudu, což se neobešlo bez proklínání z jeho strany, které adresoval na nenáviděnou rasu vojenských písařů.
[II.4] "Milej hochu," řekl Švejk dobrácky, "já dobře nechápu, jak tě to nemůže těšit, že nás divisionsgericht ouředně uznal za docela slušný lidi, proti kerým nic nemůže mít.
[II.5] I z toho jsem se dostal a uznali mou nevinnost a poslali mé k regimentsraportu a zastavili u divizijního soudu celý vyšetřování.
[II.5] "Pro Ježíše Krista, a to říkáš, že jseš z Prahy. Ty se vo nic nestaráš. Kde lítáš celý dni?" "Já jsem teprve přišel před hodinou vod divizijního soudu."
[II.5] Při tom posledním si vzpomněl nadporučík Lukáš, že když celý maršbatalión přísahal, že se přísahy nezúčastnil dobrý voják Švejk, poněvadž v té době seděl u divizijního soudu.
[II.5] Kromě toho bylo nutno učinit nějaké rozhodnutí v aféře jednoročního dobrovolníka Marka, který nechtěl čistit záchody a byl pro vzpouru poslán plukovníkem Schrödrem k divizijnímu soudu. Od divizijního soudu přibyl právě včera v noci na hauptvachu, kde byl držán pod stráží. Současně s ním dodán byl do plukovní kanceláře přípis divizijního soudu, nesmírné zmatený, ve kterém se poukazuje na to, že v tomto případě nejde o vzpouru, poněvadž jednoroční dobrovolníci nemají čistit záchody, nicméně že však jde o superordinationsverletzung, kterýžto delikt může být prominut řádným chováním v poli.
[II.5] Potom byl ještě druhý případ. S jednoročním dobrovolníkem Markem dodán byl současně na hauptvachu od divizijního soudu falešný četař Teveles, který se nedávno objevil u regimentu, kam byl poslán z nemocnice v Záhřebě.
[II.5] U divizijního soudu hájil se Teveles tím, že opravdu mu byla slíbena velká stříbrná medalie a že si ji proto v nemocnici koupil od jednoho Bosňáka.
DivisionskommandoDivisional command
was located in a barrack in Altes Lager (the old camp) in Brucker Lager, on the northern side of Lagerallee, opposite Hauptwache. However, it is unclear what function it had and which division it commanded. The camp also had barracks for Korpskommando and Brigadekommando[a]. It may be that the barracks were used by the command of the units that were garrisoned in the camp at any given time, and that they never belonged to any particular brigade, division, or corps.
Josef Novotný
Proto ten veliký rozsah tábora pro letní nouzové ubytování desetitisícových vojsk. Přední zděné baráky byly nyní obsazeny všelijakými kurzy a madarskou jízdou a teprve postupem doby dány byly některé z nich k dispozici 91. pluku. Asi 20 dústojnických baráků v horní řadě tábora bylo ovšem upraveno lépe, zvláště barák pro brigádní a divizní velitelství a dústojnická menáž.
The Good Soldier Švejk in Captivity
In this short book the divisional command is not mentioned but the command of a so-called Green Brigade appears. Thus it is clear that the author adds themes from the front. Several sources, amongst them Jan Eybl, refer to the brigade as either Iron Brigade (železná brigáda) or the Green Brigade (zelená brigáda). In both cases the mentioned brigade would be 17. Infanteriebrigade, the unit that Infanterieregiment Nr. 91 reported to during most of the war.[1]
Za dva dny po tom, co vyšly tyto roztomilosti, vrátil se z plukovní kanceláře Dauerling velice zdrcen domů. V ruce držel čísla Pesti Hirlapu, Šoproňských listů a Pozsony Napló a překlad oněch zajímavých článků, pořízených kanceláří 'zelené brigády.
Quote(s) from the novel
[II.4] "Tím ovšem," důrazné řekl plukovník, pase se nad bledou tváří nadporučíka Lukáše, "není celá záležitost ukončena. Jest jisté, že místní veřejnost byla pobouřena celým případem vašeho sluhy Švejka, a ona aféra uvádí se v souvislosti i s vaším jménem, pane nadporučíku. Z velitelství divize byl nám dodán již jistý materiál. Máme zde některé časopisy, které se zabývaly tímto případem. Můžete mně to přečíst nahlas."
Pester Lloyd
was a German-language daily that was published in Budapest from 1854 to 1945. It was issued in the morning and in the evening, and was the largest German-language newspaper in Hungary. The similarity with Prager Tagblatt is obvious: the Jewish connection, solid journalism, liberal-democratic tendency and a long list of distinguished contributors.
The editorial offices of the paper were located centrally in Pest, close to the bank of the Danube. Editor-in-chief in 1915 was Josef Vészi, responsible editor Dr. Siegmund Schiller[a] (Hun. _Schiller_ Zsigmond).
Still existing
The newspaper started publishing again in 1994, now as a weekly. Since 2009 it has appeared online only. The historical issues are available free on the web portal of ÖNB.
Béla Barabás
We have not seen evidence that Pester Lloyd printed such an article by deputy Béla Barabás, but in May 1915 the newspaper reported from a debate in the Hungarian parliament where Barabás accused Austria of contributing less to the war effort than Hungary, and explicitly mentioned "certain Austrian nations" (i.e. Czechs)[b].
The Good Soldier Švejk in Captivity
There is a precedent to the story of the scandal involving the Kakonyi couple, and it is from the author himself. It had appeared already in 1917 in the short novel Dobrý voják Švejk v zajetí, although in a partly different setting. Three Hungarian newspapers wrote about the incident but Pester Lloyd and deputy Béla Barabás are not mentioned.[1]
Za dva dny po tom, co vyšly tyto roztomilosti, vrátil se z plukovní kanceláře Dauerling velice zdrcen domů. V ruce držel čísla Pesti Hirlapu, Šoproňských listů a Pozsony Napló a překlad oněch zajímavých článků, pořízených kanceláří 'zelené brigády'.
Quote(s) from the novel
[II.4] „To je v ,Pester Lloydu’?“ otázal se plukovník.
[II.4] Čtenáři ,Pester Lloydu’ jistě se zájmem budou sledovati vývin vyšetřování a neopomeneme je ujistit, že je blíže seznámíme s touto událostí eminentní důležitosti.
[II.4] „To je známá bestie, pane nadporučíku; ale dřív, nežli se to dostalo do ,Pester Lloydu’, byl již tento článek uveřejněn v ,Pesti Hírlap’. Nyní mně přečtěte úřední překlad z maďarštiny článku v šoproňském časopise ,Sopronyi Napló’.“
[II.4] Toto se týká zejména jednoho pána, který se dle doslechu zdržuje doposud beztrestně ve vojenském táboře a stále ještě nosí odznaky svého ,papageiregimentu’ a jehož jméno bylo též uveřejněno předevčírem v ,Pester Lloydu’ a ,Pesti Napló’. Jest to známý český šovinista Lükáš, o jehož řádění bude podána interpelace naším poslancem Gézou Savanyú, který zastupuje okres királyhidský.“
Regimentskommando is mentioned 4 times in The Good Soldier Švejk.
Regimentskommando
is mentioned by Oberst Schröder when he is formulating a denial of the accusations that were raised in the Hungarian press against Oberleutnant Lukáš after the scandal in Sopronyi utca.
Background
RegimentskommandoRegimental Command
here refers to the command of Ersatzbataillon IR. 91 and not to the regiment's command who was in the field.
Ersatzbataillon
The replacement battalion of Infanterieregiment Nr. 91 was originally garrisoned in Budějovice but was transferred to Bruck an der Leitha on 1 June 1915. The battalion commander at the outbreak of war was OberstJohann Splichal, but he was sent to the front and replaced by the retired Oberst Karl Schlager as early as August. On 26 July 1915, he was succeeded by MajorBenedikt Pallweber (1868-1934), who on 1 May 1917 was succeeded by OberstleutnantGustav Jausen (1871-?). Jausen remained commander of the battalion until the end of the war. See Regimentskanzlei Bruck a.d. Leitha for further information.
Feldregiment
Given Hašek's habit of juggling military units and terminology, a few words should be said about the Regimentskommando proper. In the years leading up to 1914, they were located in Karlín, but during the war they followed the regiment's field unit on the various fronts: in Serbia (1914), the Carpathians, Galicia, Volhynia (1915), Isonzo (1915-1916), Tyrol (1916), Isonzo (1916-1917), Piave (1917-1918) and finally Serbia (1918). During the time when Jaroslav Hašek served in the field in 1915, OberstAlfred Steinsberg commanded the regiment. Another distinguished head of the regiment was Rudolf Kießwetter. After the war, he contributed greatly to writing the history of the regiment. He was also the regiment's last ever commander.
Quote(s) from the novel
[II.3] Pán se chytil za hlavu, přičemž spustil celou řadu výčitek, že byl taky rezervním lajtnantem, teď že by rád sloužil, ale že má ledvinovou nemoc. Za jeho časů že nebylo tak důstojnictvo rozpustilé, aby rušilo klid domácnosti. Že psaní pošle na velitelství pluku, do ministerstva vojenství, uveřejní je v novinách.
[II.4] Přirozeně, že jsem se jménem velitelství pluku o to postaral, aby byla dána do všech novin jménem divisijního soudu oprava na všechny ty ničemné články zdejších novin. Dnes se to rozešle a doufám, že jsem učinil vše, abych napravil, co se stalo darebáckým chováním těch žurnalistických maďarských civilních potvor.
Myslím, že jsem to dobře stylisoval:
Divisijní soud čís. N a velitelství pluku čís. N prohlašuje, že článek uveřejněný ve zdejším časopise o domnělých výtržnostech mužstva pluku čís. N nezakládá se v ničem na pravdě a od první až do poslední řádky vymyšlen a že vyšetřování zavedené proti oněm časopisům přivodí přísné potrestání vinníků.
Divisijní soud ve svém přípise na velitelství našeho pluku,“ pokračoval plukovník, „přichází k tomu mínění, že se vlastně o nic jiného nejedná než o soustavné štvaní proti vojenským částem přicházejícím z Cislajtanie do Translajtanie.
Pest Parlament
refers to the Hungarian national assembly (Magyar Országgyűlés) that was (and is) located in Pest. Unlike its Austrian counterpart, the Reichsrat, it functioned throughout the war. One of the deputies was the mentioned Barabás.
History
The Hungarian national assembly has a history going back to medieval times and convened in various cities throughout the centuries. It was not until 1848 that it was located in Pest, and only after Ausgleich did it convene on a regular basis. Voting rights were reserved for a privileged few. Even in the years up to 1914, less than 10 per cent of the population had the right to vote, and minorities like Slovaks and Romanians were grossly underrepresented [1].
The parliament consisted of an upper and a lower chamber, similar to, for example, the Austrian Reichsrat or the British Parliament. The last pre-war election to the parliament took place in June 1910. Hungary was divided into 413 constituencies, each electing one deputy.
The monumental parliament building (Országház) in neo-gothic style is relatively new, opened as late as 1902. It is situated on the banks of the Danube on the Pest side and is still the largest building in Hungary and also a major tourist attraction.
Tumultuous opening
The first session held in the spectacular new building took place on 8 October 1902 and only involved the lower chamber (the upper chamber was still assembled in the National Museum). It was not a grand official occasion, but the first debate was unusually lively. None other than deputy Béla Barabás from the Independence Party took the floor and (amongst other things) claimed that the king only appeared in Hungary during manoeuvres and when he wanted higher financial contributions, and that he wished to destroy the Hungarian nation. His speech and the ensuing debate led to loud disturbances, of a kind seldom seen in the former premises[a].
Quote(s) from the novel
[II.4] Upozornili jsme již jednou na řádění pluku No ... v Debrecíně, jehož výtržnosti byly přetřásány i odsouzeny pešťskou sněmovnou a jehož plukovní prapor později na frontě byl - Konfiskováno
[II.4] Že se věcí bude zabývat peštská sněmovna, je nabíledni, aby nakonec se ukázalo jasné, že čeští vojáci, projíždějící Uherským královstvím na front, nesmí považovat zemi koruny svatého Štěpána, jako by ji měli v pachtu.
MilitärkommandoMilitary Headquarters
probably refers to Armeeoberkommando (abbr. AOK), the highest military authority during the war. From the outbreak of the war until the end of 1916, the formal head was Archduke Friedrich, but the war effort was, for most practical purposes, directed by the General Staff, headed by Feldmarschall Conrad.
At the time of the plot in The Good Soldier Švejk, AOK was located in Teschen (now Cieszyn)[a], in the palace that was, incidentally, owned by Friedrich himself[b].
In The Good Soldier Švejk, the terms Oberkommando and Militärkommando both probably refer to AOK, although commands at subordinate levels cannot be ruled out.
Quote(s) from the novel
[II.4] Jest rozhodné povinností úřadů vyšetřiti tento zločin a optati se vojenského velitelství, které jisté již se touto aférou zabývá, jakou úlohu v tom bezpříkladném štvaní proti příslušníkům Uherského království hraje nadporučík Lukasch, jehož jméno uvádí se po městě ve spojitosti s událostmi posledních dnů, jak nám bylo sděleno naším místním dopisovatelem, který sebral již bohatý materiál o celé aféře, která v dnešní vážné době přímo křičí.
Pesti Hírlap
was a daily newspaper published in Budapest from 1878 to 1944. Newspapers of the same name also existed in 1841-1849, 1866-1870, 1990-1994, and 2019-present (2023).
The paper's editorial offices were located centrally in Pest, near the Nyugati railway station. Until the turn of the century, the newspaper was classified as moderately conservative/liberal. From 1902, dr. Imre Légrády (1868-1932) became editor-in-chief, and under his auspices, the newspaper took an increasingly nationalist stance. During the First World War, Légrády was still editor-in-chief, and the circulation reached 500,000, making it the second largest daily in Hungary. Pesti Hírlap also owned a publishing house[a].
Tamás Herczeg
Pesti Hírlap was established in 1841 and lasted till 1944. (Re-established on 11 December, 2019). As one of the largest-circulation daily newspapers, its main goal was to provide readers with a detailed account of the sessions of the House of Representatives. Béla deputy Béla Barabás' name appeared several times between 1914 and 1918 in it, mainly in connection with two topics: the withdrawal of volunteers over 50 years old from the war and the situation of refugees from Romania. However, I found one sentence in the Pesti Hírlap on 11th and 12th of January 1916. where Béla Barabás interpellated to the Minister of War on the mixing of the Hungarian and Czech regiments and soldiers. (In Hungarian: ..."Barabás Béla: a magyar és cseh ezredek és katonák összekeverése tárgyában, a honvédelmi miniszterhez"...) The specific content of the interpellation is unknown. Enclosed you will find the copies of the proper pages of Pesti Hírlap.
The Good Soldier Švejk in Captivity
There is a precedent to the story of the scandal involving the Kakonyi couple, and it is from Hašek himself. The scandal was featured in 1917 in the short novel Dobrý voják Švejk v zajetí in a slightly different setting. Three Hungarian newspapers wrote about the incident, amongst them Pesti Hirlap. Barabás is, however, not mentioned.[1]
Za dva dny po tom, co vyšly tyto roztomilosti, vrátil se z plukovní kanceláře Dauerling velice zdrcen domů. V ruce držel čísla Pesti Hirlapu, Šoproňských listů a Pozsony Napló a překlad oněch zajímavých článků, pořízených kanceláří 'zelené brigády'.
Quote(s) from the novel
[II.4] „To je známá bestie, pane nadporučíku; ale dřív, nežli se to dostalo do ,Pester Lloydu’, byl již tento článek uveřejněn v ,Pesti Hírlap’. Nyní mně přečtěte úřední překlad z maďarštiny článku v šoproňském časopise ,Sopronyi Napló’.“
Soproni Napló printed two articles about the affair in Királyhida, full of indignation about the behaviour of Czech soldiers in Hungary as well as at the front.
Background
Soproni Napló
(Sopronmegye - Sopron county [label under the nameplate]) was a newspaper that was published in Sopron from 1906 to 1919. In the beginning it appeared twice a week, and from 1908 every day except Monday. It titled itself as a political newspaper, but what direction it represented is not clear. The newspaper was printed in large format and in 1915 it regularly contained four pages.
The paper's editorial offices were located near the city centre, at Deák tér. The first editor-in-chief was László Rábel, who was succeeded by Odo Röttig. Who held the post in 1915 is, however, not known. The newspaper was printed and published by Gustav Röttig & Sohn in Sopron.
Tamás Herczeg
The Soproni Napló as periodicals existed between 1900 and 1919. Looking through all the samples of the journal, I could not find any article written by Béla deputy Béla Barabás or dealing with any scandal at Királyhida.
The Good Soldier Švejk in Captivity
There is a precedent to the story of the scandal involving the Kakonyi couple, which is from Hašek himself. The story of the scandal had appeared already in 1917 in the short novel Dobrý voják Švejk v zajetí, although in a partly different setting. Three Hungarian newspapers wrote about the incident, amongst them Šoproňské listy, probably a Czech translation of Soproni Napló.[1]
Za dva dny po tom, co vyšly tyto roztomilosti, vrátil se z plukovní kanceláře Dauerling velice zdrcen domů. V ruce držel čísla Pesti Hirlapu, Šoproňských listů a Pozsony Napló a překlad oněch zajímavých článků, pořízených kanceláří 'zelené brigády'.
Quote(s) from the novel
[II.4] „To je známá bestie, pane nadporučíku; ale dřív, nežli se to dostalo do ,Pester Lloydu’, byl již tento článek uveřejněn v ,Pesti Hírlap’. Nyní mně přečtěte úřední překlad z maďarštiny článku v šoproňském časopise ,Sopronyi Napló’.“
[II.4] „O některých nejdůležitějších věcech,“ pláče ,Sopronyi Napló’, šoproňský deník, „se povážlivě mlčí a ničeho se nepíše. Každý z nás ví, co to je český voják v Uhrách i na frontě. My všichni víme, jaké věci Češi provádí, co je tu v činnosti a jak to u Čechů vypadá a kdo to způsobuje.
Pesti Napló
was a daily newspaper that was published in Budapest from 1850 to 1939.
The editorial offices of the paper were, until 1910, located on Andrassy utca in Pest, close to the state opera. That year they moved to Podmaniczky utca by Nyugati station. From 11 August 1914 their address was the grand avenue Váci körut, where their competitor Pesti Hírlap was also located.
The Good Soldier Švejk in Captivity
There is a precedent to the story of the scandal involving the Kakonyi couple, and it is from the author himself. It had appeared already in 1917 in the short novel Dobrý voják Švejk v zajetí, although in a partly different setting. Three Hungarian newspapers wrote about the incident, but Pesti Napló is not amongst them.[1]
Za dva dny po tom, co vyšly tyto roztomilosti, vrátil se z plukovní kanceláře Dauerling velice zdrcen domů. V ruce držel čísla Pesti Hirlapu, Šoproňských listů a Pozsony Napló a překlad oněch zajímavých článků, pořízených kanceláří 'zelené brigády'.
Quote(s) from the novel
[II.4] Toto se týká zejména jednoho pána, který se dle doslechu zdržuje doposud beztrestně ve vojenském táboře a stále ještě nosí odznaky svého ,papageiregimentu’ a jehož jméno bylo též uveřejněno předevčírem v ,Pester Lloydu’ a ,Pesti Napló’. Jest to známý český šovinista Lükáš, o jehož řádění bude podána interpelace naším poslancem Gézou Savanyú, který zastupuje okres királyhidský.“
The weekly in Királyhida
(A királyhidai hetilap) is no doubt an invented publication as no newspapers were published in Királyhida at the time in question. Apart from the military camp and the training ground, Királyhida was, according to the census of 1910, a settlement of around 1,000 inhabitants, hardly a market for any regular weekly[a]. Moreover, only around 60 per cent declared Hungarian as their native language.
Even in the much larger Austrian twin town of Bruck an der Leitha, no such publication existed. News from the area was covered by the weekly Der neue Bezirksbote für den politischen Bezirk Bruck a.d. Leitha. It was published in Schwechat on Sundays.
Quote(s) from the novel
[II.4] „Stejně líbezně, pane nadporučíku,“ ozval se plukovník Schröder, „píše o vás též týdeník v Királyhidě a potom prešburské listy. To vás ale už nebude zajímat, poněvadž je to na jedno kopyto. Politicky dá se to odůvodnit, poněvadž my Rakušané, ať jsme Němci, nebo Češi, jsme proti Maďarům přece jen ještě hodně...
Komárom Evening News
(Komáromi Estilap) has probably never existed under this name although several newspapers have been published in Komárom throughout the years. One of them was Komáromi Ujság, a weekly that appeared from 1914 to 1919 and concentrated on local news. Politically it was classified as moderate. The fact that the author here used a Czech name for a Hungarian newspaper indicates that he did not have any particular publication in mind. This is in contrast to Pester Lloyd and the other three newspapers, which he named explicitly and correctly in the original language.
Quote(s) from the novel
[II.4] Spíš by snad vás zajímal článek v ,Komárenském večerníku’, kde se o vás tvrdí, že jste se pokoušel znásilnit paní Kákonyiovou přímo v jídelně při obědě u přítomnosti jejího manžela, kterého jste ohrožoval šavlí a nutil ho, aby zacpal ručníkem ústa své manželky, aby nekřičela.
[II.4] Nejvíc si to odkašle redaktor ,Komárenského večerníku’, ten na svůj večerník nezapomene do smrti. Mě pověřil divisijní soud, jako vašeho představeného, vyslechnouti vás a zasílá mně současně celé spisy týkající se vyšetřování.
The State Prosecutor's office in Pest
is mentioned by Oberst Schröder when he tells Oberleutnant Lukáš that the state prosecutor's office in Pest will take steps against the newspapers that spread slander and falsehoods after the affair in Királyhida.
Background
The State Prosecutor's office in Pest
(Hun. Pesti államügyészség) is an institution that is not listed in the Budapest address register from 1910. The closest in task and functionality seems to be Pestvidéki Ügyészség. The prosecutor's offices were in the city on four levels (Crown, Royal Principal, Royal Budapest and Royal Pest Region). All of them were located in Pest. Given that the incident in question took place outside Budapest and even Pest district, one would assume that either the main or the crown prosecutor would handle such a case.
For Oberst Schröder (read Hašek) these were seemingly unimportant distinctions and from his perspective, this simply meant some prosecutor's office that was located in Pest. Compare this with deputy Béla Barabás and his labelling of the Hungarian Parliament as the "Pest Parliament".
Tamás Herczeg
The correct Hungarian translation of "Státní návladnictví v Pešti" is : Pesti Ügyészség. However, the official name of it was "Pestvidéki Ügyészség". "Pestvidéki" means: "Pest region". It still exists, and deals mostly with things that happened out of Budapest. The "Budapest" in Parrott's translation is a bit misleading, as the "Public prosecutors office in Budapest", i.e. "Budapesti ügyészség" in Hungarian ,deals first of all things that happened in Budapest. (That is why her official name today is "Budapesti kerületi ügyészség": in English: "Budapest District Prosecutor's Office"). So, both the original and translated texts are not perfect.
Quote(s) from the novel
[II.4] Náš důstojník není chráněn před urážkami takové civilní maďarské redaktorské svině, a teprve na základě našeho ostrého vystoupení, respektive telegramu našeho divisijního soudu, učinilo státní návladnictví v Pešti kroky, aby byla provedena nějaká zatčení ve všech zmíněných redakcích.
Situation der Gruppe Oberst Kornberger am 30. Oktober 1914
Böhmerwalds Söhne im Felde Nr. 4,1924-1928
Major Kiesswetter na srbské frontě
Jednadevadesátníci, Jan Ciglbauer,2018
II. Marschbataillon
(the second march battalion) is mentioned by Oberst Schröder when he tells Oberleutnant Lukáš about his experiences at the front in Serbia, near Belgrade. The regiment's 2nd march battalion was fired upon by Hungarians and this unleashed a chain reaction of friendly fire in which Infanterieregiment Nr. 4 and a Bosnian regiment also became involved.
Background
II. Marschbataillon
no doubt refers to the second march battalion of Infanterieregiment Nr. 91. It arrived at the front in Serbia on 24 September 1914[a] and was deployed directly on the bridgehead at the Parašnica peninsula, by the confluence of Drina and Sava. The battalion arrived under the command of HauptmannAlbrecht von Dittmann, who from 7 October was succeeded by MajorRudolf Kießwetter[b].
The battalion was put under the command of IR73 and it was only on 13 November 1914 that they joined the IR. 91 field regiment. Kießwetter now assumed command of the regiment and Dittmann again led the march battalion[c] (he was killed on the 19th). During the fierce battle by the river Kolubara they continued fighting as an independent unit and only on 26 November 1914 were the remaining soldiers distributed amongst the three field battalions.
March battalions and march companies
The second march battalion of Infanterieregiment Nr. 91 was made up of four companies, numbered 5, 6, 7 and 8. Soon the numbering of march companies changed to the range 1 to 4, denoting their order within the march battalion. So if any 11. Marschkompanie ever existed it would have been as part of the 3rd march battalion, a unit that arrived in Serbia in October 1914.
Schröder's imagination
Oberst Schröder certainly uses his imagination when he relates to Oberleutnant Lukáš about his exploits by Belgrade. The 2nd march battalion of IR. 91 never operated by the city, nor did Infanterieregiment Nr. 4 and Infanterieregiment Nr. 75, which he mentions in the same story. The only moment when Infanterieregiment Nr. 91 fought anywhere near Belgrade was during the chaotic retreat from Serbia in December 1914, but this happened after the 2nd march battalion had been dissolved. During the retreat north from Kolubara to Belgrade, the regiment fought side by side with the Hungarian 4th Landsturm (Népfelkelés), but there is no report of any incident like the one Schröder mentions[d]. Nor is it known whether any Bosnian units ever fought alongside IR. 91 in Serbia.
Quote(s) from the novel
[II.4] Když si vzpomenu, že pod Bělehradem stříleli Maďaři po našem druhém maršbatalionu, který nevěděl, že jsou to Maďaři, kteří po nich střílí, a počal pálit do deutschmajstrů na pravém křídle, a deutschmajstři zas si to také spletli a pustili oheň po bosenském regimentu, který stál vedle!
[II.4] Dva dny jsem byl v sedle a divizionér padl do zajetí i s naším brigádníkem. A to všechno zavinili Maďaři tím, že stříleli po našem druhém maršbataliónu. Rozumí se samo sebou, že to sváděli na náš regiment."
Abwehrkampf der Maschinengewehrabteilung II des Regiments auf der Höhe Gora Sokal am Bug, 20. Juli 1915.
Karl Friedrich Gsur
Oberst Hassenteufel
Die Deutschmeister, Max Hoen,1928
Infanterieregiment Nr. 4
(Infanterieregiment Nr. 4) is mentioned by Oberst Schröder when he tells Oberleutnant Lukáš about his experiences at the front in Serbia.
Background
Infanterieregiment Nr. 4
(officially Infanterieregiment Hoch- und Deutschmeister Nr. 4) was one of the 102 Austro-Hungarian infantry regiments. According to official military publications, it was formed in 1696 and was thus one of the oldest regiments in the entire k.u.k. Heer[a]. It was one of the better-known regiments and was Vienna's Hausregiment from 1781 onwards.
Due to its long history, the regiment took part in nearly every war the House of Habsburg empire was involved in: the War of Austrian Succession, the Napoleonic Wars and the campaigns in northern Italy during the mid-19th century. The regiment's memorial day was 18 June 1757, commemorating the battle of Kolín. Through the years, the regiment was stationed in numerous garrisons, and it was only from 1896 onwards that they were permanently garrisoned in Vienna.
Recruitment and garrison
The recruitment district covered the area Wien A, consisting of the capital itself and some neighbouring communities. More than 90 per cent of the men reported German as their everyday language. At the outbreak of war, the 1st battalion was garrisoned in Wöllersdorf (Lower Austria), the 2nd and 3rd battalion in Vienna and the 4th battalion in Konjic (Hercegovina). Regiment staff and two battalions were housed in Rennwegskaserne in Vienna's III. Bezirk (3rd district). Commander at the start of 1914 was Adolf Sterz von Ponteguerra, who was replaced by OberstLudwig von Holzhausen in May. The latter was killed already in August 1914[c].
During the war
The regiment was mobilised on the outbreak of war, and the three battalions garrisoned in the home area were deployed at the eastern front. They took part in the invasion of Russian Poland and remained in the east until they were transferred to the Isonzo front in November 1915. From July 1915, they fought in the same sector as Infanterieregiment Nr. 91, including by Sokal and in the Dubno area. Commander during this period was OberstFranz Hassenteufel[b].
[II.4] Když si vzpomenu, že pod Bělehradem stříleli Maďaři po našem druhém maršbatalionu, který nevěděl, že jsou to Maďaři, kteří po nich střílí, a počal pálit do deutschmajstrů na pravém křídle, a deutschmajstři zas si to také spletli a pustili oheň po bosenském regimentu, který stál vedle!
Adresář královského hlavního města Prahy a obcí sousedních,1906
The brigade HQ before the war.
Orientáční plan hl. města Prahy,1909-1914
Adolf Hausmann commanded 17. Infanteriebrigade by Belgrade in December 1914.
Geschichte des ehemaligen Schützenregimentes Nr. 6,1932
17. Infanteriebrigade is mentioned 6 times in The Good Soldier Švejk.
17. Infanteriebrigade
is first mentioned by Oberst Schröder through the term "the brigade" when he tells Oberleutnant Lukáš about his experiences at the front in Serbia. He mentions the unit in several contexts: brigade staff, the brigade general, the brigade's front sector, and the brigade's telephone exchange.
Background
17. Infanteriebrigade
was the unit that three battalions of Infanterieregiment Nr. 91 reported to throughout most of the war. The other infantry regiment in the brigade was Infanterieregiment Nr. 102. The brigade reported to 9. Infanteriedivision, a unit that also contained 18. Infanteriebrigade. The staff was, in 1914, garrisoned in Prague[a], and after the outbreak of war, obviously in the field.
During the war
The brigade was, in August 1914, deployed in the area west of the mouth of the Drina, in preparation for an attack on Serbia. It took part in all three failed invasions and in mid-December they retreated to home soil in a chaotic withdrawal. After a period of recuperation, they were, in February 1915, transferred to the Carpathians, and from May they continued pursuing the Russians eastwards, reaching Dubno in early September. In November they were moved to the Italian front where they remained until September 1918, when the division was sent to Serbia to strengthen the now collapsing Macedonian front.
The brigade commander
Oberst Schröder also mentions the brigade commander. At the start of the war, this command was held by GeneralmajorFranz Daniel (1861-1928)[b]. He served in this capacity until 10 October when he was promoted to commander of 9. Infanteriedivision. His successor was OberstAdolf Hausmann from k.k. Landwehrinfanterieregiment Nr. 6. It is known that he led the brigade during the battle by Kolubara in November and also during the retreat from Serbia in December[d]. Jan Eybl also remembers him from early 1915.
At the end of April, he was replaced by OberstJohann von Mossig (1859-1936), former commander of Infanterieregiment Nr. 35. Mossig remained brigade commander during most of Jaroslav Hašek's time at the front and in this capacity he signed Hašek's Belohnungsantrag on 4 August 1915.
Schröder's campaign
Parts of Oberst Schröder's account concerning the brigade deviate from historical facts. That 17. Infanteriebrigade operated in Serbia in 1914 is true, but that the brigade was led by a general who was even captured together with the division's commander is not true, as none of the above mentioned officers were taken prisoner. Schröder also mentions a river and he probably has Kolubara in mind. It was the scene of fierce fighting during the second half of November. He could also be thinking of Sava, a river across which the remains of 9. Infanteriedivision were evacuated on 14 December 1915.
Quote(s) from the novel
[II.4] Já byl právě u štábu brigády na obědě, den předtím museli jsme se odbýt šunkou a polévkou z konserv, a ten den jsme měli pořádnou polévku ze slepice, filet s rýží a buchtičky se šodó, večer předtím jsme pověsili jednoho srbského vinárníka v městečku a naši kuchaři našli u něho ve sklepě 30 let staré víno. Dovedete si představit, jak jsme se všichni těšili na oběd. Polévku jsme snědli a pouštíme se právě do slepice, když najednou přestřelka, pak střelba, a naše artilerie, která ani neměla zdání, že to naše části střílejí po sobě, počala pálit po naší linii a jeden granát padl těsně vedle našeho štábu brigády. Srbové snad mysleli, že u nás vypukla vzpoura, tak začli ze všech stran do nás řezat a přepravovat se proti nám přes řeku. Brigádního generála volají k telefonu a divisioner spustil rámus, co je to za hovadinu v brigádním úseku, že právě dostal rozkaz od štábu armády začít útok na srbské posice ve 2 hod. 35 minut v noci na levém křídle. My že jsme reserva a že se ihned má oheň zastavit. Ale kdepak v takové situaci chtít ,Feuer einstellen’. Brigádní telefonní centrála hlásí, že se nikam nemůže dozvonit, jenom že hlásí štáb 75. regimentu, že právě dostali od vedlejší divise rozkaz ,ausharren’, že se nemůže smluvit s naší divisí, že Srbové obsadili kótu 212, 226 a 327, žádá se o zaslání jednoho batalionu jako svaz a spojení po telefonu s naší divisí. Přehodíme linku na divisi, ale spojení už bylo přerušeno, poněvadž Srbové se nám dostali mezitím do týla na obou křídlech a přesekávali náš střed do trojúhelníku, ve kterém zůstalo potom všechno, regimenty, artilerie i trén s celou autokolonou, skladiště i polní nemocnice. Dva dny jsem byl v sedle a divisioner padl do zajetí i s naším brigádníkem.
[II.5] Napřed, jak říkal štábsfeldvébl Hegner, se myslelo, že vy budete, poněvadž jste nejstarší důstojník u nás, batalionskomandantem, a potom prý přišlo od divize na brigádu, že je jmenován pan hejtman Ságner."
[II.5] ...že Rusové protrhli levý flank, abychom se hleděli dostat k brigádě. Já byl tenkrát právě u brigády, abych si dal potvrdit kompanieverpflegungsbuch, poněvadž jsem nemohl najít náš regimentstrén, když vtom začnou k brigádě chodit první z 10. maršky.
[II.5] Magacín našeho regimentu nikdy žádný konzervy neměl v zásobě a dostával je od případu k případu od brigády nebo si je vypůjčoval od jiných regimentů, s kterými se dostal do styku.
[II.5] Potom se všichni odebrali do důstojnického kasina, poněvadž plukovníka Schrödra volal štábbrigády k telefonu.
[II.5] Našli u něho asi osm hodinek a mnoho prstenů. Tak ho pověsili u štábubrigády."
[II.5] Vyžádána byla zpráva od brigády, ku které byla 6. marška přikomandýrována, když 2. prosince 1914 se utíkalo zBělehradu, a zjištěno, že v seznamu navržených nebo vyznamenaných stříbrnými medaliemi není žádný Teveles.
[II.5] Bylo mu sděleno z brigády, že očekávají se rozkazy z divize.
Adresář královského hlavního města Prahy a obcí sousedních,1906
Aus meiner Dienstzeit 1906-1918, Franz Conrad von Hötzendorf,1925
Geschichte des ehemaligen Egerländer Infanterie-Regiments Nr. 73, Max Hoen,1939
Division commanders
Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914-1918
Alfred von Schenk commanded 9. Infanteriedivision in 1915.
9. Infanteriedivision
is mentioned by Oberst Schröder through the term "division" when he tells Oberleutnant Lukáš about his experiences at the front in Serbia. He mentions the unit in several contexts, both as "our division" and indirectly through the word "divisioner" (the division's commander).
Background
9. Infanteriedivision
in this context refers to the division that Infanterieregiment Nr. 91 reported to during the invasion of Serbia in 1914. The unit in question was therefore 9. Infanteriedivision and three battalions of IR91 reported to it throughout the war. Divisional staff was, in 1914, garrisoned in Prague[a], and after the outbreak of war, obviously in the field.
During the war
During the campaign in Serbia, the division consisted of 17. Infanteriebrigade, 18. Infanteriebrigade, divisional cavalry, and the 9th field artillery brigade[a]. In August 1914, they were deployed in the area west of the mouth of the Drina, in preparation for an attack on Serbia. It took part in all three failed invasions and in mid-December they were forced back to home soil in a chaotic retreat.
After a period of recuperation, they were, in February 1915, transferred to the Carpathians, and from May they continued the pursuit of the Russians eastwards, reaching Dubno in early September. In November they were transferred to the Italian front where they remained until September 1918, when the division was sent to Serbia in a futile attempt to consolidate the collapsing Macedonian front.
The division commander
Oberst Schröder also mentions the division commander. At the outbreak of war, Feldmarschall-LeutnantViktor von Scheuchenstuel (1857-1938)[a] held this position but already in August he assumed command of 8. Armeekorps. On 10 October 1914GeneralmajorFranz Daniel (1861-1928) succeeded him, a position he held for the rest of the campaign in Serbia. Thus it would have been Daniel who commanded the division by Belgrade in December.
During the entire time that Jaroslav Hašek served at the front, Feldmarschall-LeutnantAlfred von Schenk (1863-1952) commanded the division. It was on behalf of this unit that he, on 4 August 1915, signed Hašek's Belohnungsantrag.
Schröder's campaign
Most of what Oberst Schröder reveals about the division deviates from historical facts. That 9. Infanteriedivision operated in Serbia in 1914 is true, but that the commander was captured together with the brigade commander does not correspond. Commander of 17. Infanteriebrigade by Belgrade at the end of 1914 was OberstAdolf Hausmann and the division was led by GeneralmajorFranz Daniel (1861-1928). None of them were taken prisoner.
Oberst Schröder also mentions a river and he probably has Kolubara in mind. The river saw fierce fighting during the second half of November. He may also have been thinking of Sava, a river across which the remains of the division were evacuated to safety on 14 December 1915.
Quote(s) from the novel
[II.4] Brigádního generála volají k telefonu a divisioner spustil rámus, co je to za hovadinu v brigádním úseku, že právě dostal rozkaz od štábu armády začít útok na srbské posice ve 2 hod. 35 minut v noci na levém křídle. My že jsme reserva a že se ihned má oheň zastavit. Ale kdepak v takové situaci chtít ,Feuer einstellen’. Brigádní telefonní centrála hlásí, že se nikam nemůže dozvonit, jenom že hlásí štáb 75. regimentu, že právě dostali od vedlejší divise rozkaz ,ausharren’, že se nemůže smluvit s naší divisí, že Srbové obsadili kótu 212, 226 a 327, žádá se o zaslání jednoho batalionu jako svaz a spojení po telefonu s naší divisí. Přehodíme linku na divisi, ale spojení už bylo přerušeno, poněvadž Srbové se nám dostali mezitím do týla na obou křídlech a přesekávali náš střed do trojúhelníku, ve kterém zůstalo potom všechno, regimenty, artilerie i trén s celou autokolonou, skladiště i polní nemocnice. Dva dny jsem byl v sedle a divisioner padl do zajetí i s naším brigádníkem.
[II.5] Napřed, jak říkal štábsfeldvébl Hegner, se myslelo, že vy budete, poněvadž jste nejstarší důstojník u nás, batalionskomandantem, a potom prý přišlo od divize na brigádu, že je jmenován pan hejtman Ságner."
[II.5] Na každé stanici se mluvilo přímo se štábemdivize. A my byli jen taková záplata.
[II.5] Bylo mu sděleno z brigády, že očekávají se rozkazy z divize.
Kronika královské Prahy a obcí sousedních, František Ruth,1904
Situationsplan der königl. Hauptstadt Prag,1884
Blázinec ve Slupech
is mentioned by an infantryman who shared a cell with Švejk and Sappeur Vodička in Királyhida. During a quarrel he had beaten his aunt to death and had duly been investigated at this institution. Later he was sent to Bohnice.
Background
Blázinec ve Slupechmadhouse at Slupy
refers to an asylum that from 1856 existed in the street Na Slupi in Nové město. It was a branch of Kateřinky and was located in the same area. The still existing building belonged to Kostel Zvěstování Panny Marie (the Church of the Annunciation of the Virgin Mary).
The street name V slupech, as quoted in The Good Soldier Švejk, was in official use until 1869, when it was replaced with Na Slupi[a].
Quote(s) from the novel
[II.4] A tak mě našli u ní sedět druhý den sousedi. Potom jsem byl v blázinci ve Slupech, a když nás potom před válkou v Bohnicích postavili před komisi, byl jsem uznán za vyléčenýho a hned jsem musel jít dosluhovat na vojnu za ty léta, co jsem promeškal.“
Bohnice
is mentioned by an infantryman who shared a cell with Švejk and Sappeur Vodička in Királyhida because of desertion. Many years ago, he had beaten his aunt to death and had duly been examined at this institution. Oberst Just in time for the war, he was declared fit by the medical commission. Still, the history with his aunt proved useful when he was accused of desertion.
Background
Bohnice
is a suburb of Prague where, in 1906, a mental hospital was built [a], one of the most modern in Austria-Hungary. It operated as a branch of Kateřinky[b].
Sagner
From the perspective of The Good Soldier Švejk, it is of interest that Čeněk Sagner died here in 1927, and he was indeed suffering from mental illness.
Quote(s) from the novel
[II.4] A tak mě našli u ní sedět druhý den sousedi. Potom jsem byl v blázinci ve Slupech, a když nás potom před válkou v Bohnicích postavili před komisi, byl jsem uznán za vyléčenýho a hned jsem musel jít dosluhovat na vojnu za ty léta, co jsem promeškal.“
10. Kompanie
is mentioned by Oberst Schröder during his row with Einjährigfreiwilliger Marek when the latter refused to clean the latrine at Hauptwache. The colonel reminded Marek that two one-year volunteers had been hanged by Šabac after refusing to obey orders. In fact, they had hesitated when asked to stab the wife and son of a Serb irregular fighter. See also 10. Marschkompanie.
Background
10. Kompanie
was one of the 16 field companies of Infanterieregiment Nr. 91 and reported to III. Feldbataillon. They did indeed operate near Šabac during the campaign in Serbia, namely in November 1914 when the regiment moved towards the river Kolubara. On 8 November they actually marched through the city itself.
In 1915
During the summer of 1915 Jaroslav Hašek was in close contact with the company as they belonged to the same battalion as his own 11. Kompanie. Commander of 10. Kompanie at the time was Johann Hutzler[a], a reserve lieutenant who Hašek seems to have partly used as inspiration for the foolish Leutnant Dub[b].
Bohumil Vlček
ZugsführerBohumil Vlček served with the company during Hašek's time in IR. 91 in 1915[c]. In 1956 he recorded his memories in writing and handed them over to Zdena Ančík. They have never been published but are used by researchers. Like Hašek, Vlček had arrived at the front with XII. Marschbataillon. Vlček was assigned to 1. Marschkompanie, a unit that was commanded by the mentioned Hutzler (Vlček called him Hucl)[d].
Quote(s) from the novel
[II.4] V Srbsku jsme pověsili dva jednoroční dobrovolníky od 10. kompanie a jednoho od 9. jsme zastřelili jako jehně. A proč? Pro jejich paličatost. Ty dva, kteří byli pověšeni, zdráhali se propíchnout ženu a chlapce jednoho čúžáka pod Šabacem a jednoročák od 9. kumpačky byl zastřelen, poněvadž nechtěl jít kupředu a vymlouval se, že má oteklé nohy a že je platfus. Tak budete pucovat hajzl, nebo nebudete?`
Richard Müller commanded IR. 91/9. Feldkompanie during the summer of 1915
VHA,1927
9. Kompanie
is mentioned by Oberst Schröder during his row with Einjährigfreiwilliger Marek when the latter refused to clean the latrine at Hauptwache. The colonel reminded Marek that a one-year volunteer had been shot by Šabac after refusing to obey orders. He objected to going forward, making excuses that he had a swollen leg and was also flatfooted.
Background
9. Kompanie
was one of the 16 field companies of Infanterieregiment Nr. 91 and reported to III. Feldbataillon. They did indeed operate near Šabac during the campaign in Serbia, namely in November 1914 when the regiment moved towards the river Kolubara. On 8 November they marched through the city itself.
During the summer of 1915 Jaroslav Hašek was in close contact with the company as they belonged to the same battalion as his own 11. Kompanie. Commander of 9. Kompanie at the time was Richard Karl Müller[a], a reserve lieutenant who arrived at the front with XII. Marschbataillon and who Hašek surely knew. Müller was born in Vienna in 1892 and was fatally wounded by Murawica in Volhynia on 4 September 1915 and died in a Russian field hospital on the 10th[b].
Quote(s) from the novel
[II.4] V Srbsku jsme pověsili dva jednoroční dobrovolníky od 10. kompanie a jednoho od 9. jsme zastřelili jako jehně. A proč? Pro jejich paličatost. Ty dva, kteří byli pověšeni, zdráhali se propíchnout ženu a chlapce jednoho čúžáka pod Šabacem a jednoročák od 9. kumpačky byl zastřelen, poněvadž nechtěl jít kupředu a vymlouval se, že má oteklé nohy a že je platfus. Tak budete pucovat hajzl, nebo nebudete?`
[II.4] A všechny marškumpačky byla jedna jako druhá, žádná nebyla o chlup lepší než vaše, pane obrlajtnant. Nejhorší byla devátá. Ta s sebou odtáhla do zajetí všechny šarže i s kompaniekomandantem.
Kartouzy
is mentioned in an anecdote by Švejk, where he explains the advantages of feigning mental deficiency. See Hamburg.
Background
Kartouzy
or Věznice Valdice (Valdice prison) is a penitentiary and former monastery in Valdice by Jičín. In 1627 it was established as a Carthusian monastery by the famous military leader Valdštejn (Wallenstein) but converted into a male prison in the mid-19th century. The murderers Babinský and gipsy Janeček are among the notorious criminals who served time there[a].
Kartouzy was still in use in 2016 as a high-security prison and some of the inmates are among the most dangerous in the country, several of them serving life sentences. The population of inmates is now (2010) around 1,000.
Quote(s) from the novel
[II.4] Mladší sestra že se utopila, starší že se vrhla pod vlak, bratr že skočil s železničního mostu na Vyšehradě, dědeček že zavraždil svou ženu a polil se petrolejem a zapálil se, druhá babička že se toulala s cikány a otrávila se ve vězení sirkami, jeden bratranec že byl několikrát souzen pro žhářství a podřezal si v Kartouzích žíly na krku kouskem skla, sestřenice z otcovy strany že se vrhla ve Vídni s šestýho patra, von sám že je strašně zanedbanýho vychování a do deseti let že neuměl mluvit, poněvadž ve věku šesti měsíců, když ho převazovali na stole a někam vodběhli, kočka ho stáhla se stolu a pádem že se uhodil do hlavy.
Adresář královského hlavního města Prahy a obcí sousedních,1910
Český svět,26.6.1908
U Fleků is mentioned 2 times in The Good Soldier Švejk.
U Fleků
is mentioned in an anecdote by Švejk where he explains the advantages of feigning mental deficiency. See Hamburg.
In [I.4], during the interrogation of Švejk in Przemyśl, the pub reappears. Here it was the setting of the good soldier's anecdote about bookbinder Božetěch, who sat here every day and recounted the content of the books he had received for binding.
Background
U Fleků
is arguably the most famous tavern in Prague and is considered the world's oldest brew-pub, reportedly founded in 1499. It is known for its dark 13-degree beer and is a tourist attraction. Landlord in 1910 was Ludvík Hotovec.
Hašek and U Fleků
This was a pub that Jaroslav Hašek frequented and he mentions it in at least one of his stories[a]. Karel Vika[b], SAU[c] and Ladislav Hájek[d] all published details of Hašek's visits to the pub.
Quote(s) from the novel
[II.4] Mívá též občasné silné bolení hlavy a v takových okamžicích že neví, co dělá, a v takovým stavu že taky vodešel z fronty do Prahy, a teprve když ho zatkla ,U Fleků’ vojenská policie, že přišel k sobě.
[IV.1] Abych nezapomněl, sedával denně u Fleků a vyprávěl obsah všech knih, které právě si dali k němu vázat.
Veranda und Garten des 2. Officier-Casino im Brucker Lager, 8.7.1904
Militär-Adressbuch für Wien und Umgebung,1913
1. Offiziers-Casino, 10.3.1900
Offizierskasino
is mentioned because Auditor Ruller borrowed a book by Fr. S. Kraus here. The book had the promising title Forschungen zur Entwicklungsgeschichte der geschlechtlichen Moral and contained, for instance, toilet graffiti with drawings of reproductive organs.
In [II.5] the casino is mentioned again as Hauptmann Ságner here allegedly declared that he was looking forward to returning to the front.
Background
OffizierskasinoOfficers' Club
refers to one of two officers' clubs in Brucker Lager. The first was found near the main entrance to the camp[a], but this is not indicated on a map of the camp from 1913[b]. On a map from 1873 it is, however, visible, indicating that it may have been demolished before World War I.
The second and much larger club was located centrally in Alter Lager, next to Hauptwache in Alter Lager. In 1983, it was in use as Gardehaus[c], is under heritage protection and still exists (2023). The building was erected in 1867 and is thus one of the oldest in the entire camp.
Despite the term kasino, this was not a gambling establishment as one usually associates with this word. It is not known whether gambling took place on the premises, but the Offizierskasino was more a general entertainment establishment with restaurant, bar and live music. The landlords were civilians.
Petra Weiß
Im Brucker Lager selbst gab es mehrere Gaststätten für die Soldaten. Während sich das erste Offiziers-Casino beim Eingang des Alten Lagers befand, war das zweite in der Nähe der Hauptwache bei den Offiziersbaracken. Jeden Abend spielte eine Musikkapelle beim ersten oder zweiten Offiziers-Casino oder bei einer der Mannschaftskantinen.
Quote(s) from the novel
[II.3] Vyprostiv sklenici z objetí zákoníku, listoval se dál v knize vypůjčené z důstojnického kasina. Byla to kniha Fr. S. Krause s mnohoslibným názvem Forschungen zur Entwicklungsgeschichte der geschlechtlichen Moral.
[II.5] Z celého batalionu zbylo jen 80 mužů, pan hejtman Ságner sám dostal handšús, potom v nemocnici ještě úplavici, a zase se objevil v Budějovicích u regimentu a včera prý večer vypravoval v kasině, jak se těší na front, že tam nechá celý maršbatalion, ale že něco dokáže a dostane signum laudis, za Srbsko že dostal nos, ale teď že buď padne s celým maršbatalionem, nebo bude jmenován obrstlajtnantem, ale maršbaťák že musí zařvat.
[II.5] Potom se všichni odebrali do důstojnického kasina, poněvadž plukovníka Schrödra volal štáb brigády k telefonu.
[II.5] Nadporučík Lukáš seděl ještě zatím v důstojnickém kasině s vojenským lékařem Šanclerem, který sedě obkročmo na židli, tágem bil v pravidelných přestávkách o podlahu a přitom pronášel tyto věty
za sebou: "Saracénský sultán Salah-Edin poprvé uznal neutralitu sanitního sboru.
ArmeegerichtArmy Court
is a body that remains unidentified. Officially, there was no entity within the k.u.k. Wehrmacht called Armeegericht or the synonymous Heeresgericht, but we can assume that Auditor Ruller refers to the very highest body in the military judiciary, the so-called Oberster Militärgerichtshof. Subordinate to it was the Militärobergericht[a] (military supreme court). Garnisonsgerichte (Garrison courts) were, in 1914, located at 50 different places across the Dual Monarchy.
Heeresgericht
Heeresgericht and Armeegericht are synonyms, but in Austria-Hungary the former seems to have been more common. It was mostly used as a generic term for military courts of k.u.k. Heer (to distinguish them from the Landwehrgericht of k.k. Landwehr). An army court at a garrison could be either a brigade court or a divisional court[b].
Quote(s) from the novel
[II.4] "Nemyslete si, že se budete u divisionsgerichtu válet dál kvůli nějaké hloupé rvačce a vyhnete se na nějaký čas frontě. Kvůli vám jsem musel telefonovat až s armádním gerichtem, vy hňupi."
Časopis českých turistů
no doubt refers to Časopis turistů, a monthly magazine that from 1889 was published by Klub českých turistů (the Czech Tourist Association).
From 1896 until 1926, Doctor Guth served as chief editor, and for a short period after World War I, Hašek's good friend Zdeněk Matěj Kuděj was his secretary.
The periodical is still being published (2023), but since 1962 under the name Turista. Between 1949 and 1962, it changed its name several times. Only for a short period after the 1948 Communist coup did the publishing stop entirely[a].
Quote(s) from the novel
[II.4] Když jednoročnímu dobrovolníkovi oznámili, jak to s nimi dopadlo, zvolal: "Tedy marška, přátelé! Je to jako v časopise českých turistů: ,Dobrý vítr!`
