Události, které se odehrály na frontě za 283 dní, popsal P. Eybl takto:

5.2. Snídaně o ½ 10 v Nagy Varad (Oradea). Jedeme uherskými pustami. V příští stanici Debrecíně potkáváme sanitní vlak plný raněných, také Rusy je vidět. Sníh padá a očividně ho přibývá. Zima ohromná, je třeskutý mráz, jedeme do Karpat. V Debrecíně večeře. Mráz je tak silný, že lidé ani z vlaku nechtějí. Vedle na koleji stojí I. batalion1Prapor. 24. pluku. 102. pluk je už napřed a také dva naše prapory. Jedeme k Ungváru (Užhorod) na úpatí Karpat. Potkáváme další vlaky s raněnými.

6.2. Přijeli jsme ráno do Csap. Čekáme zde už 5 hod. a potkáváme se s německými vojáky. Vlak za vlakem. Jedeme do Sóslaku přes Ungvár a dále do Usogpassu (Užský průsmyk).

7.2. V Ungváru jsme čekali 12 hodin. Ráno jsme přijeli do Nagyberezna. Jsme v Karpatech. Začínají časy, kdy se nemyjeme. Včera u lokomotivy, dnes ruce ve sněhu. Již pět dní jsme se nesvlékli. Z Nagyberezny pěšky přes Revhely s plukovníkem Steinbergem a hejtmanem Wagnerem do Sóslaku a tam jsme obědvali u pardubických hulánů. Dále jsme rajtovali do Csontosu. Po cestě jsou vidět hroby a rozstřílené domky. V Csontosu jsou spálené a vydrancované domy od Rusů. Nocleh v četnických kasárnách. Jsme s německými a uherskými důstojníky. Krajina krásná, hory k pomilování, ale v létě. Dělali jsme pochod 17 km. Počasí je příjemné teplé, ale včera byl třeskutý mráz. Zítra překročíme hranice. Rusové se objevili v Karpatech 1. ledna již podruhé. V Munkáčzi (Mukačevo) jsou německé divize generála Ludendorfa.2Německý generál Erich Ludendorff (1866–1937). Od roku 1916 stál s maršálem Hindenburgem v čele německé armády.

8.2. Spali jsme v Czontosu. V 7 hod. bez snídaně na další pochod do Fenyvesvölgy. Krásné Karpaty, údolí jsou velice hezká. Na nádraží byl odpočinek a fasovala se polní svačina – polévka, pak dále do Kyölgyi. Překrásná cesta v horách. Stoupali jsme až na 800 m do Volosat a jsme za uherskými hranicemi. Koně nemohli řádně do kopce. Ani trén nemohl nahoru.

9.2. Spali jsme ve Volosate jako v poli. V chatě, bídňoučké, já spal na zemi u kamen bez komína a ve světnici byli i koně. V noci hrozně kousaly vši. Ohromná bída rusínského lidu. Lidé mají mlýny v chalupě, jedí ovesný bídný chléb. Moskali3Rusové. oves pobrali a zle zde hospodařili. Lidi bili a tloukli, jen aby si vymohli zrní a seno. Hrozná nečistota. Vzpomněl jsem si na Václava, jak psal, že ležím jak vandrák. Je to zkouška. Jak dobře se mají naši lidé u nás proti těm zdejším ubožákům, degenerovaným. Šťastná domovina. Zde ubožáci jsou ještě v moci těch pravých Židů s pejzy. Žijí v hadrech, bosi ve sněhu. Stěny chaty dřevěné, místo obrazů papírové kříže – začouzené. V chatě je dole zima, nahoře kouř. Jsme zde s husary, kteří jsou na stráži 400 m vysoko. Od včerejška slyšíme střelbu. O ½ 12 přišel ordonanc,4Voják předávající rozkazy ihned nastoupit pochod pryč. Naše vojsko ustoupilo na levém křídle u Lupkova, a proto jdeme vyplnit mezeru. Jsme rádi, že jsme se dostali z Volosat. Pochod hrozný nazpět přes Fenyvesvölgy do Czontosu. Krajina je krásná, ale o několik měsíců později by bylo lépe. Vrátili jsme se do Czontosu, kde jsme byli dříve. Děláme zbytečný pochod 25 km. Ubohý lid, ubohý dobytek. Tam už byl III. prapor, který se potloukal kolem bez rozkazu. Čtvrtý prapor, ubohý musí dnes míti freilagen.5Nocovat pod širým nebem. Silný mráz, ubohý lid, chaty proměněny ve stáje nebo spálené, kostel rozstřílený. Ležel jsem na zemi ruksak pod hlavou.

10.2. V sedm hod. z Csontosu zpět přes Sóslak do Revhely a do Utczáz. Zase jsme dělali marný pochod. Jsme ubytovaní v krásném zámku jednoho říšského Němce. Snad máme na dlouhou dobu poslední slušný byt. Zítra nebo pozítří stojíme proti nepříteli, Sedím u krbu, oheň praská, vzpomínám na klidné dny minulé.

11.2. Chladná noc, mráz, v zámku jsem nastydl. Ráno pochod po ledu do Kispereszlo. Ubytování v ubohé vesnici u Žida v hospodě. Leželi jsme na zemi, jako v hnoji, já, Werner a Oberarzt.6Vrchní lékař. Večer hráli karty a plukovník poslal pro mne. Při večeři zajímavý rozhovor o celibátu, přijímání pod obojí, liturgické řeči, o kazatelně. Ve dne hřměla děla. Bídný byt, vykradený. Topili jsme dřívím opuštěné chalupy. Žid mazaný, žena a děti kreténi. Zde člověk vidí také chudé Židy. Večer mrzutý, psal jsem lístky.7Vyplňoval identifikační lístky nemocných nebo padlých vojáků. Tyto lístky nosil na krku v kovovém pouzdře každý voják.

12.2. Ráno náhle rozkaz k dalšímu pochodu. Jsme Armeereserve, ale asi utvoříme švarmlinii.8Bojové rozmístění pěší jednotky. Sníh taje. Dnes přejdeme opět přes hranici. Šli jsme přes Daro, Czirokaófalu, Nagypolány do Zemplenoroszi (57 km). Zde jsme v chalupě obědvali Feldmenage. 9Strava určena pro dobu v poli. Okolo nás šli první ruští zajatci, bylo jich 600, vypadali zdravě, dobře oblečeni, ale nevzdělaně. Pak jsme konali hroznou cestu do Roztoki Gra. Potmě našli samotu šesti domů. Ve vesnici je vedení brigády, 102. pluk, celý trén, dobytek a potom 91. pluk. Na cestách je mnoho kadaverů.10Zvířecích zdechlin. Všecko mužstvo i důstojníci lágrovalo ve sněhu a vodě v celtách, vlastně seděli u ohňů. Štáb má světnici, která má stěny vymazané hnojem, já spal na nosítkách pro raněné. Hejtman M. dostal vyznamenání. Entsetzlich!11Děsné. Vyznamenání dostávají ti, kteří jsou vzadu.

13.2. Z Roztok obtížný pochod, taje, led, voda a zima. Potkáváme zajaté, raněné, nemocné s omrzlýma rukama – hrozný obraz lidí i dobytka. Mašírujeme přes Lisznu, zde chléb do Majdanu, tam rast. Dovídáme se, že jsme přiděleni k 19. sboru. Všude obrazy války – vše opuštěné a vykradené, světnice jsou maštalemi. Smutný obraz – ve staveních ženy a děti, všichni mužové na vojně nebo v práci. Náš regiment je maršírregimen. Stálé pochody z místa na místo. V Majdanu jsme byli přiděleni k 19. sboru, v Cisně k 18. sboru. Za velkého větru jdeme z Cisny, když se oddělil II. prapor k Jablonki, přes Dolzyce do Krywe. Jest to mrzuté a myslím si věru, že je přece mnoho těch svízelů války. Spíme na slámě ve světnici – jsem rád, že můžeme ležet na slámě. Hejtman Wagner přinesl depeši „Pánové, věc je kritická, oddíly jsou v poli od 23. 12. Očekává se každým okamžikem debakl“. Pomašírujeme ve čtyři hodiny ráno nebo ještě dříve. Máme velice těžkou úlohu. Sedíme u stolu a mlčíme, venku bouře, sníh a prudký vítr, to bude cesta. Generál Tschurtschenthaler12Generál pěchoty Heinrich Tschurtschenthaler von Helmhein (1858–1918) velel v únoru 18. neví sám, kde má trupy, které ustoupily. Není divu, že jsou již celé skupiny v boji. Hrozně trpěli vojáci u Cisny. Od 1. do 4. února omrzlo 70 důstojníků a 4000 mužů.

14.2. Dnes masopustní neděle. Vzpomínka na domov. Ráno ve 3 hod. jsme nastupovali pochod potmě ve vodě, blátě a ledu na bitevní pole. Mašírovali jsme z Krywe přes Przystup, Strubowisku, Kalnicu. Odtud přes ohromné kopce až do výšky 950 m sněhem místy po pás. V poledne jsme dorazili k uherskému landšturmu,13Uherská domobrana = milíciákezred. který ustupuje a je zesláblý, má jen několik mužů. Na Stützpunktu14Opěrný bod. je nechán zug.15Četa. Nahoře jsme šli do švarmlinie – kopec 944 m. Najednou do nás začali pražit. Viděli jsme porážku půl setniny Landsturmu.16Domobrana. Nepřítel postupoval v koloně, proti němu vyslán sboru. III. batalion. Prvně jsem byl v bitevní vřavě. S vrchním lékařem jsem šel do vsi Javorzec. To jsme dnes nohy protancovali. Ve vsi Javorzec jsme zřídili Marodenhaus.17Nemocnice pro vojáky s lehčím zraněním. Byli jsme hladoví, až večer za námi přijela kuchyně. Střílí na nás děla. Hřmí to na obou stranách a rachotí pušky kolem dokola. Taje a je velká obleva, stoupají hladiny řek a potoků.

15.2. Ráno v Javorzci bez snídaně. Sedím v bídné chatě, ve které jsme bídně spali. Najednou přijde zpráva, že Landschützen18Zemští střelci a Landwehr19Zeměbrana. postupují, vše je na nohou, všechno opouští vesnici. Prší a řeka Wetlina se rozvodňuje, přes mosty přetéká voda. Přicházejí první ranění a zaopatřoval jsem těžce raněné vojáky (průstřely plic, velké tržné rány). V noci byly přestřelky, ráno naproti sobě na několik kroků. Rusové se nechávají zajímat. Zdejší pop byl zatčen a Rusíni chtějí, abych jim křtil děti. Dnes jsme se odstěhovali k starostovi.

16.2. To jsme si dali, hejna štěnic. S doktorem jsme se přestěhovali na půdu. Spal jsem v seně, v hlavách myši, přes obličej kočka a na těle štěnice, hrozná noc. A což teprve vojáci v dešti, ve vodě, sněhu leží venku na horách a ještě nejsou jisti životem. Ráno jsem obešel hilfsplacy20Místo první pomoci. a našel mrtvého vojáčka Jakuba Vicanýho z Těšínova. Nechal jsem mu vykopat hrob a potom pochoval. Hrob plný vody. Pomodlil jsem se za něho místo rodičů. Vojáci od hudby mu udělali kříž. Leží na rusínském hřbitově. V 11 hodin jsme šli ke švarmliniím. Je tam divisionkommando. Zpátky jsem vedl dva zajaté Rusy. Rusové jsou dobře oblečení a neradi bojují. Potom jsme obědvali a seděli v začouzené chatě a vzpomínali na domov. Masopust ve válce. V Karpatech sníh, zima, voda, větry, mužstvo v horách, Sedíme v chatě. Ve dne dobrá, v noci ohavná. Čmoud, špína, štěnice, slepice, stonavá žena a venku hudba: děla, pušky, strojní pušky a voda hučí. Kolem chodí saniťáci a ranění. V Marodenhausu nářek. Hrozné hlášení: 11. setnina 15 mrtvých, 12. setnina 10 mrtvých. Vesnice se vyprazdňuje, Rusové postupují, jdu s vojáky zpět do pozic. Přes most přetéká voda a pionýři spěchají zachránit naši 15. a 16. setninu a naše pluky, Fahrküche,21Polní kuchyně. štáby odcházejí, ale naštěstí zachráněno všechno a my se ukládáme uspáváni hudbou zdarma – střelba, do štěnic a lezeme potom na půdu a vzpomínáme na domov. To je smutné veselí.

17.2. Ráno obešel hilfsplac, pak nahoru do švarmlinie. Divisionskommandant se mnou mluvil a půjčil mi dalekohled. Potom jsem šel za plukem, který postoupil. Potkával jsem raněné, kteří leželi půl druhého dne na sněhu. Hrozné rány, obličeje, ruce, nohy roztříštěné, omrzliny. Pláčí a naříkají a člověk jim pomoci nemůže. Včera udělaly náš III. prapor a II. prapor 73. pluku Sturm22Útok. na vrch Stoly a za velkých ztrát jej dobyly. Těžké bojování ve sněhu. Odpoledne jsem byl u brigády s kurátem a divizním duchovním Schwarzem. Pak jsem psal lístky. Potom přišel plukovník Steinsberg ošetřit. Nechal se obskakovat jako dítě. Při rekognoskování dali Rusové salvu a hned ho trefili.

18.2. Ráno jsem šel pro kočár do vsi pro plukovníka. Nadporučík Petreich se ke mně vlídně choval. Mráz byl dnes velký, ohavný. Mrzli jsme na půdě v seně a což teprve ve švarmliniích. Nejsem dnes ve své kůží. Vedl jsem plukovníka Steinsberga do Kalince, kde na něj čekal kočár. Nazpět jsem šel s hrabětem Schönbornem a hejtmanem Pelcem. Ohavná cesta vesměs blátem. Z okolo hřímajících děl mne začala bolet hlava, oběd k ničemu, nejedl. Obešel jsem hilfsplacy, pochoval vojáka Josefa Šestáka (Bauchschuss)23Průstřel břicha. do společného hrobu s jedním Rusem, potom dva od 73. pluku. Bolela mne hrozně hlava a bylo mi špatně. Odešel jsem dříve na půdu a lehl si. Bál jsem se tyfu. Ruská děla hřmí a střílí sem do vesnice.

19.2. Dnes jsem dobře spal, uspávala i budila nás naše polní děla a ruské těžké houfnice. Dnes přišla pošta, tj. svátek pro všechny. Každý rád vidí lístek, vzpomínku. Skutečně to dobré má válka, tuží lásku přátel a příbuzných a vůbec lásku k bližnímu. Na jedné straně surovost – na druhé láska. Dnes se dva vojáci postřelili. Odpoledne jsem šel s poštou k regimentu. Podíval jsem se do švarmlinií. Zpět jsem vedl nemocného vojáka. Psal jsem asi 10 lístků.

20.2. Hejtman Wimmer měl oplzlé řeči. Venku prší, padá sníh a je vichřice. Ubozí vojáci musí trpět a strádat v poli. Přicházejí a mají omrzlé nohy.

21.2. Voják Šimek z 15. setniny se hlásil nemocen, neuznán šel opět do zákopu, zul si botu a střelil se. Byla hrozná noc, déšť, vichřice. Hrozný den, všude přibylo vody. Mužstvo hodně trpí, je ve vodě. Lékaři, obzvláště vrchní lékař jedná jako bez citu. Na každého spustí: verfluchter Rekrut.24Zlořečený rekrut. Ohavná nálada, všichni mrzutí. Čekali poštu a ona nepřišla. Večer jsem byl najednou volán do vedlejší chaty, abych pokřtil těžce nemocné dítě. Pokřtil jsem na jméno Ivan Baňkowski. Vrchní lékař byl za kmotra. Psal jsem dopis do Hlasu lidu. Kuchař Líbal ho vezme s sebou při nákupu. Odebrali tele a zaplatili. Chudákovi to poslední, třeba za peníze, se vezme. Ubohý lid. Vojáci omrzají.

22.2. Nic jsem nepsal.

23.2. S hejtmanem Wimmerem za ohromné kanonády, která trvala už včera celé odpoledne, šli jsme k trénu. Na hilfsplacech je nejvíce omrzlých. Vypadají jako Maulwürfe25Krtci. zamazaní od bláta a země. V dekunku a všude stojí voda, je předvečer Angriffu. 26Útok. Potom jsme šli k regimentu. Pluk je v boji, silný útok. Kulky létaly, šrapnely praskaly, ale šel jsem až k vojákům. Tak rádi mě viděli. Vidím, jak postupuje vojsko a Rusové se vzdávají, skoro tisíc. Máme ale ztráty, velké ztráty, celou řadu. Raněni důstojníci Blach, Fuchs, Trapl. Schramm je mrtev. Hejtman Skara mně sdělil, že mě zadal k vyznamenání – jestli dostanu? Šrapnel nad hlavou – hned jsme leželi na zemi. Cesta nazpět za hrozné střelby. Přišli zajati Rusové, tisíc. Včera přišli a dnes už zajati. Rusové za Sanem. To byl zase oheň z děl. Přišla pošta – byl svátek. Věru naše neděle jsou dny pošty.

24.2. Odpoledne začalo sněžit a padal sníh celou noc. Povstaly vánice, které způsobily hrozné závěje. Nikdy bych si nepomyslel, že za takových okolností může být vedena válka – toť největší hrůzy války. Při včerejším útoku zajato ke 2000 Rusů, 5 strojních pušek,27Kulometů. ale Rusové útočili zpět a tu povstaly ztráty našeho pluku. První cuk 12. setniny a druhý cuk 15. setniny byly zajati. Naši křičeli feuereinstellen28Zastavit palbu. a Rusové útočili za vánice i dnes, ale byli odraženi. Zaopatřoval jsem Jana Strnada v bezvědomí – rána do krku. Pochoval jsem Karla Raumanna. Za vánice se čtyřmi hudebníky. Leží mezi stromy zde naproti v zahradě Bankowského. Za hřmění děl – to jsou obrázky války. Stále a stále nosí raněné a polozmrzlé a tam vpředu je zasněžené pole mrtvých. Poručík Schram, chudák, mám jeho dopis pro ženu. Poručík Králík holí popoháněl vorrücken.29Postupovat. Nejdou, podívá se a oni mrtví celá řada. Rusové střílí až na 20–30 kroků a potom se vzdávají a za nimi druhá řada střílí. Zranění, díry v těle, tvář, nos, brada pryč, krev stéká proudem po plášti. Hrozné omrzliny. Němec z Nedobyle nemůže oteklýma nohama do bot. Je v punčochách a slaměných střevících. Přenesl jsem ho sám na zádech. Hrozná podívaná na zasněžené vojáky. Celý pluk pod širým nebem, ve sněhu, zimě a mrazu. Kéž by se už Bůh smiloval a zadržel prolévání krve. Trpí koně, stojí ve sněhu a mrazu, musí zajít. Dobytek na porážku se lidem bere beze všeho, třeba slzeli a plakali, i když se zaplatí.

25.2. Včera padal sníh. Raněné nesli cele promrzlé, pokryté sněhem. Přinesl jsem umírajícího Josefa Klimenta z Chvalšin. Ještě hýbal jazykem a obracel oči. Udělil jsem mu poslední pomazání. Lístek na jeho ženu měl v kapse. Napsal sem jí. Dnes jsem ho pochoval v zahradě Bankowkého. Rusové znovu a znovu útočí. Abgangregiment30Plukovní ztráty. 500 mužů. Byl jsem u generála Schöna31Generál Josef Schön (1863–1933) do května 1915 velel 9. pěší divizi. , muže starostlivého o trupu, abych mu ukázal platzpatron. Rusové střílí z děl a podařila Volltrefa regimentkommando.32Přesně zasáhnout velitelství pluku. Telefonisté staví dekunk a najednou dva zabiti a dva zraněni. Hrozné počasí. Mrzne a padá sníh. Kolem oken chodí nemocní a omrzlí.

26.2. Dnes ráno přišlo ráno 30 omrzlých mužů. Hrozný případ: raněný voják ležel bez vědomí dva dny přikryt sněhem, pak se probral a volal – přinesli ho, ale cítí se bez bolesti, údy úplně bílé, teprve, když se rozehřívá, má ohromné bolesti. Nebožák, kdyby raději zemřel dříve, k zachránění není. Od 15. 2. do dnešního rána33Zugsführer – četař. 8 mužů omrzlých. Tolik zdraví a síly obětováno. Sám vrchní lékař je zdrcen. Kdy už přestane to vraždění. Nešťastná nehoda u 102. pluku. Čtyři mávali šátky – jeden zastřelen od Rusů, druhý od cuksführy33 a druzí dva dostali, jeden 7 roků a druhý 10 roků. Hrozí nám pro špatné cesty zastavení dopravy výživy. Hrozná věc. Naše artillerie34Dělostřelectvo. trefila 9. setninu, Sanitätpatroll35Sanitní hlídku. a kuchyni u dekunku. Zabila jednoho muže a devět zranila, mezi nimi Janečka z Netolic. To je hrozné.

27.2. Mráz, vánice a měl jsem horečku. Před polednem jsem byl narychlo u sebevraha Josefa Hálka z Chlumčan. Nebyl uznán nemocným, tak se zastřelil. Je to už druhý případ a není divu tomuto utrpení. Blutige Durchfälle a Erfrierung.36Krvavé průjmy a zmrznuti. . Večer III. prapor provedl Angriff se ztrátami, v noci přišli poslové pro munici. Snad to dopadne dobře. Kéž by se Bůh slitoval a vraždění ukončil.

28.2. Nemocen – angína, pohřbil jsem cuksführera Schmida od 73. pluku. Mráz, plno sněhu, závěje, všechno hned zmrzne. Všichni marodíme, na hilfsplacech je málo slámy, čerstvá je od průjmu zkažena. Přišly dvě naše setniny a ihned šly do švarmlinie. Snad není mezi nimi bratr. Bůh ho uchovej. Dnes hrozně doplatil 73. pluk. Třikráte útočila přesila Rusů a dva cuky zajaty. Za dva dny má být všeobecný útok – to bude zase vraždění.

1.3. Měli jsme velký svátek – přišla pošta. Nový major von Paternes. Včera měl 73. pluk velké ztráty. Naše železná brigáda se dosud statečně držela. Náš pluk zde v Jablunkovském průsmyku zajal přes 1000 Rusů a 6 strojních pušek, ale ztráty, ztráty. Psal jsem mnoho lístků. Snížek se nám chumelí a máme ho už tolik a děla hřmí ve dne v noci.

2.3. Ráno měl být velký Angriff, ale nepodařil se – naši museli zpět do svých štelunků37Úkrytů. a při tom se prý ztratila 14. setnina. Začali ve dvě hodiny v noci, házeli bomby, ale museli zpět. Půl setniny snad pobito, půl zajato. Schází poručíci Klíma a Kropáček. Ráno jsem zpovídal zdejšího občana Andreje Šutaka, dobře jsme si rozuměli. Zastávám místního faráře, protože žádný kurát nezná slovanskou řeč. Sníh dále padá. Kolem chodí spousta raněných, rány skrz hlavy a pod bradou ven. Kdy to přestane? Psal jsem do novin. Večer jsem byl volán na III. hilfsplac. Kaprál Gerhard ze zvědavosti ve švarmlinii chtěl vidět Rusy. Byl raněn do hlavy – mozek tekl, hrozná podívaná. Jako mrtvola byl vyhozen z dekunku na sníh a ještě obživl. Byl přinesen bez legitimačního lístku, který mu byl odebrán. Střelba jako každodenně. Mrazivá noc.

3.3. Ráno psal do Hlasu lidu a pak pochoval nešťastného kaprála Gerharda. Před polednem jsem křtil Vasila Berežanského. Zdejší farář je zavřený, a tak není nic pokřtěno. Hejtman Wild večer mluvil o Massenmordu – 100 mrtvých leží mezi švarmliniemi, na mnohých místech jen 30 kroků. Lidi volají: „Pane hejtmane zastřelte mě, moje noha je pryč.“ Umírají a mrznou pomíšeni s Rusy. Včerejší Angriffy se nezdařily. Odpoledne jsem opět křtil dvě děti. Zase padá sníh, velké vánice a ohromná zima. Od 15. do 28. února bylo 335 nemocných. Zaopatřoval jsem vojáka Johanna Schneidera, průstřel plic, když opravoval dekunk. Je mnoho raněných a omrzlých. Koně a lidi ve volné přírodě, zapadají sněhem, u ohňů vaří vojáci špek s chlebem.

4.3. Pochoval jsem Schneidra za vánice. Před švarmliniemi u 73. pluku leží nejméně 30 raněných. Nemohou se hnout, jinak jsou zastřeleni. Děsná myšlenka – umírat a mrznout. A to je na celé frontě. Nové a nové trupy přicházejí. Nehody na hilfsplacech. Rozčilený vrchní lékař – faktum je, že tu nic nefunguje.

5.3. Hejtman Skara odchází – znaven a vyčerpán bojem. Potom šel s poručíkem Urbanem do švarmlinií k regimentu. Krásná horská túra. Celé ležení je zahrabáno pod zemí, kamna uvnitř – kouří, ale trochu tepla. Dnes opět střílela vlastní artillerie do našich lidí. U 6. setniny zabiti tři muži a několik raněných. Hned potom útočeno a 58 Rusů zajato. Dnes přišla vyznamenání za Stoly: pět velkých stříbrných medailí, 24 malých a dvě pochvalná vyznamenání sborového velitelství. Večer u mě feldkurát Schwarz. Dnes při útoku účinkovaly Handgranate, Gewehrgranaten, Minenwerfer.38Ruční granáty, granátomety, minomety. Takové zbraně, hrozné účinky. Dnes jsme měli dobré jídlo, jablkový štrůdl. Žije se žije. Vojáci jezdí nakupovat do Košic.

6.3. Včera jsem zaopatřoval Františka Kabáta. To jsou zase dny. Hrozně mnoho nemocných a raněných našich i Rusů. Hrozné rány – tři prsty se do nich mohou strčit. Nyní je nebezpečí se někam podívat. Hrozné krvavé průjmy, vši, štěnice a hrozné rány. Náš II. prapor prý choleraverdächtig.39Podezření na choleru. To by nám ještě scházelo. Naše artillerie zase střílí do našich. Bože, Bože, kdy ustane to vraždění. Psal jsem do novin – Politiky, Jihočeských listů, Hlasu lidu. V poledne jsem zaopatřoval (Brustschuss).40Průstřel plic IV. batalion ablésován41Střídán. na den. Přišli hoši ze švarmlinií celí sešlí. Válka zde je něco děsného. Včera bylo 35 mrtvých při šturmu. Tak se zbytečně vyhazují lidské životy.

7.3. Včera přišel II. batalion. Kiehswetter mezi námi. Seděli jsme dlouho do noci. Ráno jsem pochoval mrtvého choleraverdächtig. Byl jsem u 5. a 6. setniny na hilfsplace. Condl z Mahouše raněn, celá řada známých odešla do nemocnic. Dnes zuřil boj, který skončil úplným ústupem Rusů za San. Zajato 1100 Rusů, spousta mrtvol. Je to zde hrozná bída. Denně ubývá vojska, hrozné mrazy a děla hřmí přesto všechno.

8.3. Dnes odešly do postavení II. a IV. prapory. Onemocňují jeden po druhém – Petzelt, Wagner, Weisl, Kolář aj. Je to tu skutečně děsné. Dnes jsme se odstěhovali na hřbitov do kapličky. V tom kouři a zimě k nevydržení. Včera veselý večer. V tomto ohavném postavení nás obveselí moučník a vítězství.

9.3. Tak jsem spal na stupni oltáře v kapli – márnici. Máme nové případy, kdy vojáčkové umírají náhle – Erschöpfung42Vyčerpání. (vyčerpání). Řádí cholera. V dekunku jeden zamřel a druhý na cestě atd. Je velká zima. Přišla pošta – velký svátek.

10.3. Dnes dobře spal v márnici. Stále topíme. Ubozí vojáci, mnoho nemocí – krvavé průjmy, omrzliny, Erschöpfung a cholera.

11.3. Ležíme v márnici a hejtman Wagner přikládá, zítra odjíždí. Dnes odešel Wimmer. Vašek pere a Karel má zápal plic a půjde do nemocnice.43Karel a Václav byli vojenští sluhové feldkuráta J. E. Eybla. Včera jsem měl velké bolesti hlavy. Je to děsné, k nevypovědění ten život. Sníh stále padá, je ho spousta, vítr skučí, člověk se válí na slámě, vojáci se brodí sněhem. Spousta nemocných a přitom postupují. Mnozí se postřelují, řady řídnou, a přece se musí dále ku předu. Válka v Karpatech je něco hrozného. Celé měsíce v nejtřeskutější zimě se musí pluky válet ve sněhu a což zvířata stojí zavátá ve sněhu a na nich led. Vyhlídka na konec žádná. Bože, Bože, slituj se. Pluk postupuje. Ke 14. setnině přišlo 30 Rusů s kvérama. Dostali po 7 rublech. V zákopech se nacházejí Anrufy.44Provolání.

12.3. Šli jsme na jatka, byli jsme slabí. Heral raněn šrapnelem. V noci bychom se udusili, sníh zavál vchod. Ruské dekunky jsou vyhrabané a stojí tak, aby se v nich nezadusili. Lidé v dekunku pláčí a spínají ruce, aby mohli k Marodenvisit. Šikovatel Martin od 73. pluku shořel ve světnici zapálené granátem, druhý vylezl po čtyřech. Naši vojáci se bijí, jsou hodní a ubozí lidé. Proč mrznou, umírají, krvácí, trpí – co z toho budou mít? A co nám udělal nepřítel, že jeho zmrzačujeme. Co záleží tomu ruskému vojáčkovi, vyhraje-li, nebo prohraje-li, jaký užitek bude z toho ten muž mít? Může snad býti už většího utrpení. Říká se, že by psa nevyhnal při tak špatném počasí a zde takovou dobu, tak dlouhý čas otcové od rodin, nadějní hoši utrácejí zdraví a obírají se o život. Je útok, ale vede se zle. Major Kiesswetter říká, že není možno s lidem, kteří jsou zmrzlí a nemohou dále. Dvě kompanie jdou první na pomoc. Hrozné věci. Naši vojáci leží bez dekunků na sněhu. Dnes přišli Uhři, hrozní lidé. Tři krávy vyhodili z chléva, seno pobrali a dali tam rajtpferdy.45Jezdecké koně. To jsou věci neslýchané. Hoří Studenne zapálená našimi dělostřelci. Nová vánice, závěje sněhu. Byl u mne doktor Langhammer, též nemocný. Doprava nemocných trvá tři hodiny, jen nést někoho trvá celý den.

13.3. Dnes odešel Karel do nemocnice – zápal plic. V márnici spali s námi Maďaři. Smutná podívaná. Nic pěkného kolem než nářek, stesk, utrpení, omrzání, krvácení, umírání. Vyhublé postavy vojínů – bída. Přišla vyznamenání: dvě velké stříbrné medaile, 13 malých, 10 bronzových a 13 pochval. Zase jsem křtil. Včera padl náš hodný Paleček.

14.3. Ráno na III. hilfsplace. Generál inšpicíroval hilfsplaci. Přišel Skalický, aby si vzal vysvědčení a odjel do Prahy. Dnes nemocných 205 vojáků a 15 důstojníků. Hrozné omrzliny a průjmy – Trebl, Říha, Pešek z Husince a mnoho jiných. Včera a předevčírem leželi vojáci ve sněhu, a protože se nemohli hnout, byli zasypaní a museli být ze sněhu vyhrabáni. V dekunku usnuli důstojníci, byli zaváti sněhem, kamínka kouřila a dusilo se. Po celou dobu byla střelba alá Srbsko, stálé rachocení pušek.

15.3. Ráno jsem dostal rozkaz pochovat feldwebla Palečka, toho hodného muže od 6. setniny. Bylo to dojímavé. Vykropil jsem hrob přikrytý chvojím, pomodlil se Otče náš a Zdrávas Maria a rozloučil se s ním těmito slovy „Milí kamarádi, milí vojáci. Ani se nechce věřit, že Paleček dodýchal, a přece je to pravda. Líto je nám jistě každého padlého, ale nad smrtí tohoto skromného a dobrého muže slz není možno udržet. Zachovejme mu vzpomínku a on nám buď nejkrásnějším vzorem hrdinného plnění povinností na nás uložených. On své povinnosti plnil tak svědomitě, že ani života nešetřil – ten obětavý účetní poddůstojník, který se vždy o svou setninu postaral. Plňme své povinnosti jako on. A teď, milý Palečku, odpočívej zde klidně v těch horách, které stály nás tolik krve a útrap. Odpočívej daleko od své milé zlaté domoviny. Odpočívej po boji v pokoji. Buď s Bohem“.46Tento projev přednesl pro německé příslušníky setniny také německy. Pohřbu se zúčastnil hejtman Pleban, nadporučík Dostál a muži od VI. setniny. Pak jsme šli k regimentkommandu – kota 775. Je to městečko dekunků. Hrozně příkrá cesta, ale k švarmliniím ještě ½ hodiny daleko. Přišla pošta, buchtičky, svátek.

16.3. Spal v márnici. Naše vojsko je zahrabáno, na útok nepomýšlí. Proti nám stojí čerstvé vojsko, minský a jekatěrinoburský pluk. Došla marškumpanie, kterou vedl nadporučík Wurm, synovec Feldmaršála Wurma.47Generál plukovník Wenzel von Wurm (1859–1921). V únoru 1915 velel zajišťovacímu sboru na řece Sávě

17.3. Ráno vánice, psal jsem Feldraport, že nemám matrik i tiskopisů Zhánělovi48ThDr. P. Rudolf Zháněl, duchovní 9. pěší divize. a Feldvikariátu o činnosti. Odpoledne přišla pošta – svátek. Přišel Hlas lidu a v něm můj článek, který se ve vlasti líbil. Při hudbě v menáži psal dopisy. Hudba hrála lidové české písně „Vesničku.., Petřínské stráně.., Kolíne.., Už mou milou…“ a pochod „Princ Eugen.“ Povídá se, že nás pošlou někam, kde je naší železné brigády třeba.

18.3. Odpoledne škaredá cesta do Strubowisky, potmě jsme přijeli.

19.3. V poledne jsem jel na regimentkommando. Před tím jsem pochoval Švejdu z Budějovic. Most u Zawoje byl ostřelován, dobře stříleli. Štěstí, zrovna co jsme přešli, padl.

20.3. Vánice. Ráno chtěl hrabě Schönborn mši svatou. Dnes jsem pohřbil Špirocha – Bauchschuss. Je hrozné počasí. Padá sníh a prší. Wetlina vystoupila z břehů a odnáší mosty. Všechno jde zugrunt. Za 14 dní ztratil divizní trén 11 koní. Vojáci v dekunku jsou ve vodě a blátě, teď zase mrzne. Nesmí ani na stranu, už při tom byli zastřeleni. Koně nemají co žrát, 1 až 2 kg ovsa, nic více, většina má omrzlé nohy. Před našimi švarmliniemi jsou dráty. Vojáci padají, lidé umírají a házejí se do hrobu.

21.3. První jarní den, slunce svítí, ale mráz a plno sněhu. Psal jsem matriky. Ráno depeše, že Kiczera u Zatwarnice byla vzata. V Tworylné byli zabiti šrapnelem kadet Lagus, Fanta a Tischler. Už zase jsme bez rezervy. Staví se Stützpunkt.49Opěrný bod. Rusové střílí na cesty, Závoj je ve stálém ohni, je to hrozné.

22.3. Ráno hned padla Malá Zolobona a tři setniny (9,10 a 12) zajaty. Úplně překvapeni o ½ 6 ráno. Poručík 9. setniny a všech 20 mužů usnulo na stráži. Večer – Leuchtpatronen,50Světlice. objeveny tři ruské švarmlinie za sebou. Bude to krutý boj.

23.3. Dnes pokročili Rusové, hrozná kanonáda, útoky ruské přesily. Ztratili jsme Zolobonu, zajaty celé setniny 73. a našeho pluku. Náš II. prapor svedl krutý boj. Hrozný útěk regimentkommanda. Jeden telefonista telefonoval „jsme už zajati a skoro odvedeni.“ Kota 775 obsazena Rusy. Máme hrozné ztráty, tři strojní pušky pryč. Dnes přinesl vrchní štábní lékař zprávu, že padl Přemyšl.51Přemyšl kapituloval 22. 3. Snad bude brzy konec. Ráno všechno marschbereitschaft.52Připraveno k pochodu. Doktor celý splašený nechal zabalit můj kožíšek. Dnes platil nadporučík Urban Einquartirung.53Ubytování. V domě, kde zůstával Matějka, Wurm a tři vysocí důstojníci několik dnů, zaplatil 57 korun. U starosty dva vyšší důstojníci – 38 korun. Zatím nás zde spalo tři neděle celkem pět po 6–7 korunách a Urban v kapli 14 dní. Spravedlnost si na toho muže vyjela. Večer děsně smutná nálada. Divize se odstěhovala, vesnice je prázdná, vše jde nazpět. Marně prolévaly naše pluky krev a obětovaly životy. Zolobona je pryč. Dnes se raumuje,54Uklízí. poslední síly se shánějí. Dnes asi nebudeme spát. Do nynějška nám zmizel úplně III. prapor a hlavně zeslábl II. prapor. Slabý je také IV. Zajato máme 15 důstojníků.

24.3. Včera jsme všichni čekali, že budeme v noci utíkat, ale spali jsme za kanonády až do Božího rána. Ve 4 hod. odešli Maďaři. Přichází posila, ale co je to platné, když jsme tam, kde jsme začali. Přišla pošta – svátek. Večer přišel II. prapor – 112 mužů a IV. – 300 mužů do Javorzce. III. prapor neexistuje, 11. setnina má míti Standrecht. 55Stanné právo. Byly to hrozné poměry na obou stranách. II. batalion byl rückzug.56Na ústupu. Náš regiment nevěděl nic, až byli zaskočeni a potom utíkali. Bylo mnoho zraněných a zajatých.

25.3. Ráno hned rozkazy. Náš regiment měl být odeslán od Schöna, ale nesmí. Těch několik vyčerpaných maníků má být rezerva sboru. Děsné, nezbude nic. Dnes se čeká velký útok, situace je kritická, vše připraveno k ústupu. Taková divná nálada, ještě že je hezký den.

26.3. Večer jsme se připravovali k útěku. Velká střelba na všech stranách. Celou noc burácela děla a byl hrozný vítr. Situaci zachraňoval náš pluk – pár mužů. Rusové v masách prorazili 21. LIR57Land-sturm-infanterie-regiment. Domobranecký pěší pluk. a narazili na náš II. prapor. Rusové byli v dekunku a rabovali tornistry. Došlo ke rvačkám, ale naši zvítězili, jenže byli zajati až na jednoho všichni důstojníci – major Paternos, Grill aj. Zbylo snad jen 30 mužů. Máme jen jeden prapor. Dnes přišla marškumpanie. Z regimentu nezbylo nic. To se událo na kótě 922. Rusů také mnoho zajato. Zaopatřoval jsem Franze Hausela a Václava Vávru a pochoval Adolfa Wachtfelda a Landesschütze Rudiho Ruppa. Zuří boj o Stoly. Tak jsme ještě neutekli, ale asi k tomu dojde. Padá sníh je hrozné počasí. Pochoval jsem ještě jednoho Uhra Pusztaje. Naše vojsko 21. LIR ve štelunku spí a v rezervě též. Rusové se dostali ke spícím landverákům popíchali je, nestříleli, aby nedělali rámus, a pak jdou do rezervy. Z batalionkommanda vyvedli důstojníky, vše vybrakovali i telefon, ostatní se uvelebili v dekunku. Někteří vpředu obvazují naše raněné. Kiesswetter vzal Uhry, jdou kupředu a Rusové utekli. Sluha majora Paternosa, spal v jiném dekunku, ráno vezme ešus a jde pro vodu. Přijde do dekunku a tam sedí Rusové a hrají si s telefonem – utekl jim.

27.3. Tak mně připadal dnešní den jako svátek, Byl jsem na hilfsplacech. Přišel nový maršbatalion – hejtman Adamička. Pochoval jsem jednoho Maďara. Přišla velká pošta, to byl svátek. Odpoledne odešel II. batalion (Adamička). O půlnoci nastal poplach IV. batalionu. Rusové útočili v dlouhé řadě mezi Stoly a kótou 922. Velká kanonáda a střelba z pušek. Byli jsme rád, že se rozednilo.

28.3. Ohavný den, padá sníh a je zima. Klobouk dolů před každým obyčejným vojákem. Ve dne v noci stojí venku, buď na stráži, buď ve štelunku nebo v díře v bahně. Mrzne u ohně a co si uvaří, má-li z čeho, stravu dostává zřídka dobrou a dosti. Kdo první obětuje život než on a doma má svoji živnost, ženu, děti, rodiče. Co všechno mu projde hlavou a to je rád, že má trochu pokoj a že žije. Po obědě přišla Feldkapela – krásná věc. Večer přišla pošta od matky a Msgr. Zháněla – protokoly matrik a další písemnosti.

29.3. Kanonáda vedle, hrozné cesty, samé kadavery. Zůstáváme, ploty spáleny, chalupy se bourají, dříví se krade, vše znečištěno. Pořád se střílí, u kapličky vybuchl šrapnel.

30.3. Psal otec. Zaopatřoval u IV. batalionu Pflegra. Měl hrozně rozbitý obličej, a přece mne poznal a kýval hlavou. Chudák, saniťák. Potom ještě Zárubu – Bauchschuss. Hejtman Pleban jde pryč. Vede se vyšetřování s 11. setninou ohledně udání. Tato setnina byla vždy neštěstím pluku. Byl jsem u 7. pluku, podplukovník Tramp referoval. Protest: regiment prý třikráte slíbil, že ještě jednou a pak se má prapor odvést. To je neslýchané! Když je vystrčili, aby byli zajati u Tworylné, III. batalion na kótě 775 a II. u Zolobony. Regiment se vždy udatně bil, udatněji než ostatní a tak špatně se s ním jedná.

31.3. Hodně bláta. Psal do Hlasu lidu. Zaopatřoval Jana Sýkoru – Bauchschuss a za chvíli v dešti šrapnelů a granátů jsem ho pochoval. Včera padl četař Blahusch. Chtěl odnést raněného a při tom byl trefen do prsou. Šlechetný hoch. Sedíme v menáži všichni zaraženi. Ustupujeme. Přišla v 6 hod. zpráva – marschbereit hilfsplace, trén i štáb. Muselo moc někde smrdět, je nařízen ústup, celé grupy. Člověk nevychází ze zděšení. Padá sníh, ten spěch a vyhlídka do budoucnosti zlá. Jen chraň Bůh zajetí. Ve 2 hod. ustupuje švarmlinie.

1.4. Je to smutný Zelený čtvrtek. O ½ 12 v noci jsme vyrazili z Javorzce a šlapali blátem, sněhem a vodou. Do Kalnice jsme přišli o půl druhé. U ohně samí dělostřelci. Pak do Berezki. Nebyl tam nocleh, a tak jsme se vrátili. Vlezli jsme do jedné komory, kde leželo 11 civilistů, dětí a žen. Je hrozná nálada. U Cisny jsou Rusové pouze 3 km. Nespal jsem skoro nic. Válka je hrozné divadlo. V 6 hod. odpoledne rozkaz k ústupu, zůstanou zde nemocní a 6 ošetřovatelů – nelidskost. Zase v noci utíkáme. Pozoroval jsem jak Rusové mašírovali do Jaworzce. Tam jsme nechali tolik hochů, tolik životů.

2.4. Je překrásný slunný zimní den. Mašírovali jsme za mrazu do Smereku. Stále ustupujeme, a co to píši, strojíme se k ústupu. To máme svátky! Nemůže být nic blbějšího než Velikonoce ve válce. Střílí se. Krásnou karpatskou krajinou do Zemplenoroszi. Koně padali před očima. Dívali jsme se na Rusy v Lagrowolojně, jak leželi u ohně. V noci benátská noc, spali na zemi, s půdy nás sehnaly štěnice.

3.4. Bílá sobota. Ze Zemplenoroszi do Juhászlaku, je to na hranicích. Krásná partie, krásný teplý den. Všeobecné čištění, zase jsem měl vši. Nad námi ohromné hory a sníh až 2 m. Vzpomínka na domov.

4.4. Ráno jsme mašírovali krásným údolím do Kistopolye. Ležím na kopci u myslivny, kde jsme ubytováni, a sleduji ten život dole. Jsou zde 2. LIR, 1. Ldsch, 58Landes-schützen-regiment Nr I. Pluk zemských střelců č. 1. naše brigáda, Sanitätanstalt. Tak jsme zase v Uhrách, je vidět pokrok proti Haliči. Záhadou všem nám, proč jsme opouštěli takové hezké štelunky. Do smrti nezapomeneme na tyto Velikonoce. Potulujeme se z místa na místo.

5.4. Sluníčko, velká obleva. Usadila se zde 122. brigáda. Vrchní lékař Vít odjel do nemocnice s podezřelou nemocí.

6.4. Ráno alarm v pět hodin. Rusové prorazili u Talsperre, ale byli odraženi. Sedmkrát za den útočili, vzali nám a landverákům po strojní pušce. Sotva jsme s dr. Lengyelem dorazili k trénu, už přišel rozkaz: aufpacken a auffahren.59Zabalit, odjet. V noci jsme jeli do Végaszó, kde jsme přenocovali na půdě. Ohavná zima, kočky, myši atd.

7.4. Měl jsem krásný sen – přišel mi dopis, abych jel domů. Večer hlaholily Karpaty českými písněmi budějovických kanonýrů. Celý den zuří boje, 16 děl bouchá do Talsperre. Nové útoky a protiútoky. Juhászlak hoří celý, vysoké oblaka kouře a záře na obloze. Přesilu Rusů smetají naše děla. Musí tam ležet mrtvol. Přišla pošta.

8.4. Ráno se pomalu ubírali z Vegaszo do Kistopolye. Večer hrozná střelba z děl. Okna drnčí, všecko duní a v dáli praskají pumy a rachotí pušky.

9.4. Spal u 2. LIR – regiment má 358 mužů a velitel je hejtman Dočekal. Psal celý den matriky. Popper přinesl od jedné Uherky zdarma buchty.

10.4. Přišla pošta od bratra. Celý den hřmí děla, naše více. Celé údolí je vyšpikováno kanóny.

11.4. Smutný den, prší. Náš vrchní lékař Lengyel jest týž, který při záhubě lodi Titanik60Titanik se potopil v noci ze 14. na 15. 4. 1912. na lodi Carpatia uděloval první pomoc.

12.4. Stálý dělostřelecký boj. Prší a padá sníh. Pluk je ablésován. Přišel do vsi, ale schází 6. setnina.

13.4. Psal matriky. Dnes odchází dr. Lengyel k 25. pluku. Vedle nás je 2. LIR a 73. pluk.

14.4. V noci byl zase alarm. Pršelo a padal sníh. Šli jsme celí promočeni z Kistopolye do Oroszpataku. Spal s uprchlíky z Juhászlaku. Vypravovali, jak vše tam shořelo, 17 kuchyní bylo zničeno, lidé i dobytek uhořeli. Druhý den Rusové jedli upečené maso, myslíce, že je to zvířecí. Civilisté jsou zabiti, zranění, bez přístřeší a hladoví. Přišel 9. marschbatalion a s ním Lácha, Schwamberg, Cindl.

15.4. Bláto, nečistota, ohavný den. Přišel Regimentarzt61Plukovní lékař. dr. Hirschberg. Nechal jsem zařadit Láchu, Cindla a Schwamberga k 7. setnině. V noci v dešti a blátě odešel z alarmovaný regiment do pozic.

16.4. Vysvitlo sluníčko a je hned jiná nálada. Pluk je ve štelunku.

17.4. Ruská patrola zase zavdala podnět k horečnaté střelbě. Dnes přišel pluk ze štelunků, mimo 6. a 7. setninu a štáb. Z pěkného počasí se udělalo škaredě.

18.4. V noci musel IV. batalion zase do Kistopolye. Dnes konečně Boží neděle a jednou jsem měl mši sv. Ministroval jeden od 1. Ldsch.

19.4. Dopoledne se díval s plukovním lékařem Hirschbergem na střílení houfnic. Odpoledne odchod regimentkommanda do Kistopolye přes Végaszó. Ve Végaszó dostal major rozkaz, aby se IV. batalionem zaútočil na jednu ztracenou výšinu. Kistopolye je opuštěné, uložili jsme se u artilleristů z Budapešti.

20.4. Ráno děsná kanonáda, ale pozdě a špatně. Celou noc se grupíroval62Řadit se. pluk k útoku. Nespali a v 5 hodin Angriff – nešťastný. Přišli až na 100 kroků, ale na levém křídle nic. Ze žárlivosti jim nic neřekli, chtěli sami dobýt vítězství. To byl zase perný den, ztráta 300 mužů, mrtví a těžce ranění zůstali nepříteli. Odpoledne jsem byl ve švarmlinii, procesí raněných. Zase jeden pohrobní den pluku. Sedím na stráni, slunce hřeje, přes mne lítají střely z děl všech kalibrů, přítele i nepřítele. Jarní sluníčko budí vše k životu a vedle se životy ubíjejí. Člověk otupí, vlasy šediví na blízku vaší pušky a ranění jdou cestou jako růženec.

21.4. Zase děsná palba v noci a k ránu se zesiluje a dopoledne ze všech stran.

22.4. Hezký den, slunce svítí. Zelená louka u kostela se proměňuje v hřbitov. Přišly pochvaly 5., 6. a 14. setnině od brigády, divize i armády. Odpoledne hlaholí zpěv „Kde domov můj“.

23.4. IV. batalion v Kistopolye a II. batalion je ve štelunku v Oroszpataku. Krásný den, utichla kanonáda, vtom ruské granáty a hrozná palba začala znovu. Včera zde byl Leopold Salvátor,63Rakouský arcivévoda Leopold Salvátor Toskánský (1863–1931), generál plukovník. vzadu zastřelili u Harczose jednoho generála. Našli zápisky – dopisy od jeho bratra, aby už byl konec. Bude pochován čestně. Náš nový sborový velitel Ziegler64Generál jízdy Emil von Ziegler (1861–1915), v dubnu velel 18. sboru. a divisionář Goiginger.65Generál Ludwig von Goiginger (1863–1931), v dubnu velel 32. pěší divizi. Rusové obírají vojáky o jídlo a posílají je k nám – jeden nalezl chléb a oni poslali pryč. Zůstalo jich plno ležet v lese, hladoví chudáci. Sedím na omšelém izraelském hřbitově v tichém krásném podvečeru a dumám.

24.4. Teplý den. Jsme postřelováni těžkými granáty. Brigáda se stěhuje z místa na místo.

25.4. Den Páně (neděle). IV batalion byl povolán k bohoslužbě a kázání. Společně jsme se pomodlili Otče náš za naše padlé vojáky. Karpaty slyšely české kázání a český Otče náš. Důstojníci seděli mezi vojáky na zpustlém izraelském hřbitově na stráni, aby nás Rusové nepostříleli. Večer na nás Rusové stříleli.

26.4. Jarní den. Nový brigadir66Velitel brigády. Land-wehr-infanterie-brigade plukovník von Dietrich. Jsme u 18. sboru a 17. brigády.

27.4. Dnes celé dopoledne psal matriky.

28.4. Krásný den. Regiment šel do štelunků.

29.4. Krásný den. Feuerüberfall unheimlich.67Nepříjemný dělostřelecký přepad. Nalevo od nás Talsperre šest strojních pušek, tři Minenwerfen minovaly, Scheinwerfen, 68Reflektor. vše dobře ozbrojeno. Celé dny stálý dělostřelecký boj.

30.4. Krásný den. Major v hrozné náladě, chorobně se rozčiluje na všechny – nepříjemný život. Ráno velká kanonáda, vesnice opuštěna. Rusové Volltrefen – pět mužů mrtvých. Byl tu feldkurát Thaler. Odpoledne na procházce s poručíkem Urbanem k Oroszpataku. Krásná partie.

1.5. Krásný den, ráno místo hudby silná kanonáda. Psal matriky, odpoledne s Kettnerem u trénu. Hudba 21. Landwehr působila dojímavě a vesele. Takový dusný vzduch v té naší společnosti. Prožil hezké dny, ale ne mezi důstojníky.

2.5. Boží neděle. S plukovním lékařem na hilfsplacech. Při obědě major zase upjatý. Je to divné postavení člověka.

3.5. Kettner nemocen a Weisl u 17. brigády. Kanonáda našich aeroplánů. Dnes první bouřka a déšť, vše se zelená.

4.5. Stálá kanonáda, dopoledne psal matriky.

5.5. Psal matriky a odpoledne u brigády a 2. LIR. Na zpáteční cestě šrapnel zabil čtyři civilisty, dva muže a dvě ženy. Udělalo se mi špatně, leželi na silnici, stařec bělovlasý.

6.5. Kanonáda, Rusové Volltrefen do I. batalionu 44. regimentu. Poručík měl ruku hrozně zohavenou, ránu do břicha, k tomu jeden voják hlavu pryč, jiný zadní část těla – večer pohřeb. Vykropil jsem je za tmy a také ty civilisty. Nezapomenutelné dojmy. Přišel feldkurát Najman. Půjdu pryč já, či on? Kéž bych mohl zůstat u pluku, mého, milého, našeho domácího, devadesátého prvního.

7.5. Pěkný den. Zprávy o vítězství nad Rusy u Gorlice. Velká radost.

8.5. Z Kistopolye zase na hranice. Prošli ruským ležením u Zemplonoroszi. V noci úplně vyčerpáni lehli do sněhu. Ze sněhu vařili bídnou kávu. Překrásný pohled na ta světla v horách, ohně tábořícího vojska. Večer byl hezký, v noci sibérie ve sněhu.

9.5. Přes Smerek v dešti do Kalnice a Luchu. Kalnica vypálena a pobořena. Mosty zničeny a telegraf strhán. Pozdě v noci se znavení uložili u kapličky v Luchu. V noci porce menáže.

10.5. Tyto řádky píši v kvapném okamžiku. Sedím na stráni, přede mnou bublá potok a v něm leží bezhlavý voják a pod břehem skrčení obyvatelé domku, který hoří v jednom plameni, celý jejich majetek. V něm jsem zaopatřil vojáka. Rána za ranou z děla padá nad hlavou. Dnes prosebný den.69Rogationes – dny prosebné s průvodem, nazývané také Křížové dny. Slavily se na den sv. Mar Ráno za deště první prosebný průvod. Pronásledovali jsme Rusy přes Solobona a Stoly našli mrtvoly hrozné, nepohřbené. Klidně vešli do vesnice Tworylczyk a utábořili se a bavíme se. Vtom ruská artillerie ránu za ranou z Tomantallu. Běžím zaopatřovat. Věděl jsem, že to špatně skončí. Ránu do prsou, stojím a nechám obvazovat. Stojím v domku, těším domácí i vojáky a vtom rána, hlava se mně točí, zvednu hlavu, hoří. Otevřu dveře a volám „raněného vezměte ven“, utíkám a volám „es brennt“ (hoří), nato všichni pryč – hrozný okamžik. Děsná palba s účinky. Došel jsem pro matriky a hledal, zda je někdo smrtelně raněn. Tak jsme měli být divisionreserve a byli jsme na prvním místě. Landwehr ve švarmlinii a vtom kanonáda. Bez patrol přišli jsme k Sanu. Přišli už dříve a po neštěstí – 12 mrtvých a 16 raněných se prapor shledal. Nechal jsem pochovat společně mrtvoly vojáka Frische, byl zabit a dán do stavení a shořel – děsné a druhého, který leží mezi stromy. Pak jsme šli do Tworylne a tam přenocovali.

11.5. Z Tworylne přes Tworylczyk, Olchowiec do Chrewtu a zpět do Tworylczyku, brodili jsme se přes řeku San. Potom při sestupování z kopce u Odrytu Artilleriefeuer70Dělostřelecká palba. do nás. Děsný nepořádek, divize neví o brigádě, trén někde běhal – to je armáda! Rusové zakopali zbraně a dali na ně křížek, že je to hrob. Údolím přes Olchowice do Chrewtu – oves spálený a naházen do vody. V Paniszczóvě čekali za švarmliniemi, náš sbor je nejdál v předu. Večer lágr. Přišel 1. marschbatalion – hejtman Petschauer. Ležel v zimě ve stanu.

12.5. Ráno při východu slunce a zpěvu vojáčků „Nikdo mě nemá rád“ se po čtyřech dnech umyl. Pak pochod přes Bukovinu, Žukow do Zadwórze. Večer dekorace vyznamenaných vojínů. Spal ve světnici.

13.5. Nanebevstoupení Páně. Od 6. hodiny ráno ohromný pochod přes hory a doly, přes Moczary, Bandrów,Tycho, Malou a Velkou Nanczulku do Woloszynowa, kde byl pluk připojen k 122. brigádě – velitel Wasserthaler.71Generál Constantin Wasserthaler von Zuccari (1871–1924), v květnu byl prozatímní velitel 122. pěší brigády. Před námi hoří Sambor. Před chvilkou zde byli kozáci.

14.5. Ráno alarm a zčerstva celý pluk přes Bilicz do Starasol a Stararopa, tam u artillerie nocovali.

15.5. Nepřítel v noci zase ustoupil, ráno alarm. Spal v peřinách. Marš přes Czaple, řeku Stowiaž, okolo Wojuticze do Chlewiska. Je to cikánská vesnice – bída. Spal ve stodole unaven.

16.5. Ráno jen malý pochod do Wieckowic. Před námi musela vzniknout švarmlinie z 21. LIR, 2. LIR a Ldsch a do ní prala nepřátelská artillerie a působila velké ztráty. Palba do trénu. Tři vesnice hoří. Večer odešel náš pluk do Sudkowic k nočnímu Angriffu.

17.5. V noci silný praskot pušek. Spal ve světnici plný štěnic. Ráno za pluka evangelisty (25. 4.) a tři dni před Nanebevstoupením Páně. V tyto dny se konají prosebné průvody na všechny čtyři světové strany ke křížům v polích (odtud název). Při procesí se kněz modlil litanie a prosil za úrodu a odvrácení jakéhokoliv nebezpečí. kem přes vyhořelé Jatwiegi do zámku v Sudkowicich. 74. pluk postupoval za děsné palby k nám. Včera nezdařený Angriff, máme mrtvého fähnricha Pujmana a 12 raněných. LIR a Ldsch přes 400. Pohřeb fähnricha.

18.5. Ubytován na zámku. 21. LIR, Ldsch, 74. pluk posílily pluky 11., 42., 94., 3. bosňácký a 32. budapešťský, spousta dělostřelectva. Jsme stále v kanonádě. Večer až do 12 hod. jsem zaopatřoval. Přibylo raněných, nejvíce od 15. setniny. Celý den museli ležet jako mrtví, až potmě byli odneseni. Zámek je plný raněných, po polích mrtvoly. Dopoledne pochovával. Odpoledne, po hrozné kanonádě, naši útočí.

19.5. To byla noc, stále chodili ranění. Měli hrozná zranění, někteří tři, čtyři i šest ran. Zaopatřoval. Dělostřelecký oheň ze dvou stran.

20.5. Celou noc boj. II. batalion v dělostřeleckém ohni, koule jako kroupy padají. Hejtman Adamička raněn do ruky. Vrchní lékař dr. Herschberg odešel a nahradil jej dr. Kröll. Večer s vrchním lékařem do Konice na hilfsplac. Ztratili cestu a přišli do ustupující švarmlinie. Hrůza. II. batalion rozprášen, porubán, bez vedení. Hejtman Adamička raněn, velitelé setnin nezvěstní, mužstvo ustupuje do Kornice a nevědí kam. Ranění zůstali ležet na poli – ubožáci. Vrátili jsme se a velitel pluku sedí v teple v zámku.

21.5. Stálá kanonáda, každá chvíle mrtvoly lidí i koní. Vesnice Jatwiegi zpustošena. Lidé byli v děrách v zemi, pole jsou opuštěna a poseta děly. 32 kanónů na čtvrt hodiny cesty k vesnici. Večer s Urbanem ve Chliple.

22.5. V noci byl malý útok Rusů na pravé křídlo. Půl IV. batalionu v Kornici a půl IV. batalionu v Jatwiegach. Celý den kanonáda. Odpoledne psal lístky. Schwamberg Emil zemřel u Wieckowic. Večer šel IV. batalion se štábem do Kornice. S Urbanem do Wieckowic.

23.5. Boží hod svatodušní. Byl jsem na hilfsplace, potom v Kornici s Urbanem, pak mše sv. v Gorby u Ldsch. Hrála hudba 2. LIR. Přišla po dlouhé době posila.

24.5. Pondělí svatodušní. Ráno zajat jeden náš pluk v Lücku, přispěchali kavaleristé, přijde jedna divize. Četl jsem mši sv. vedle hrobu učitele Schwamberga.

25.5. Parno a kanonáda.

26.5. Ubozí koně – není krmení, ani pastvy. Spousty prachu na silnicích. Pro mužstvo nedochází Verpflegung,72Zásobování. musí se dobytek kupovati. Berou poslední krávu – pláč obyvatel. Dnes přišly telefonické zprávy o srážkách s italským vojskem.7323. 5. vyhlásila Itálie Rakousko-Uhersku válku. Tedy nová válka. A potom bychom rádi viděli konec. Bože, Bože, kdy už skončí ta tragédie.

27.5. Takový mrzutý den vojny – feldkurát Najman. Přišel rozkaz, pluk jde k 9. divizi. Večer jsem byl u regimentu v Kornici. V noci se svými sluhy šel v ohavném prachu přes Kowenici do Mistkowic.

28.5. Ve spálené vesnici, 16. 5. shořelo ve vesnici 40 domů. Hrozná kanonáda. Máme případy cholery, žloutenky. Starší mužstvo odchází. Celý pluk lágruje ve vesnic. Ubozí zdejší lidé jsou žebráci. Majetek srovnán se zemí, úrodná krajina zpustošena. Lidé bydlí v děrách. Nocuji v domku u kostela. Shořelo všechno až na obytné stavení.

29.5. Dnes jsem byl u Msgr. Zháněla v Lanowicích. Zdejší fara je proboštstvím. Probošt za války zemřel. Domácí pekla dobrý chléb. Okolo šlo 12 geschützů.74Střelců. Přišel sem celý 11. pluk.

30.5. Neděle. Boží Trojice. Přišla pošta, farář Jelínek blahopřeje k vyznamenání. Kéž bych nějaké dostal, abych nebyl pro hanbu. Mužstvo leží zakopáno proti sobě. Část 11. pluku byla zajata u Smolníka.

31.5. Tichý parný den. Přišla velká pošta za celý měsíc – radost. Byl jsem u 11. setniny. Poslal jsem pojištění.

1.6. V pěkné vesničce Mistkovice jsem se dobře vyspal. Vedro a hrozná kanonáda. Sedm koní zabito, chalupa rozbořena. V 11 hod. v noci rozkaz, aby hilfsplace jeli za regimentem. V noci dorazili jsme do Burczyce a ubytovali se v dekunku.

2.6. V dekunku, ohromné vedro k zalknutí a mouchy. Mrzutý a trapný život v zemi.

3.6. Boží tělo. To je smutný, nejkrásnější svátek křesťanstva a křesťané stojí v boji proti sobě. Vzpomínám drahého zlatého domova, svých lidí a přátel, kteří mně poslali milé věci. Smutný průvodce války – cholera se ohlašuje. Ležíme v močálech, bez pitné vody. Odpoledne jsem byl u IV. batalionu ve švarmlinii u 15. a 16. setniny.

4.6. Včera večer náhlé hurá od 73. pluku na oslavu pádu Přemyšlu75Přemyšl padl opět do rakouských rukou 3. 6. a vtom hlášení, že 73. pluk ohne Schützgesturm.76Bez krytí proti útoku. Alarm a hrozné rozechvění. Později se vysvětlilo, že to byl omyl. Skoro nic nespal. Hrozný vzduch, parno a mouchy. K večeru přišla bouře s lijákem. Všechno pod vodou. Do dekunků hrčí voda, hrom burácí a k tomu rachotí pušky. Alarm (marschbereit). Rusové i naši v největším lijáku střílejí a ven z dekunku nelze a vody pod nohama přibývá. Alarm odřeknut. Naši vojáci po pás ve vodě v Schützgraben.77Obranný zákop. Rusové vylezli a obojí bez střílení vylévali vodu. Za deště hledal nocleh.

5.6. Nespal, kočka a štěnice mě obveselovaly celou noc. Večer pohřbíval Antonína Krále. Král šel za střelby k marodvizitě. Říkali mu, schovej se, ale on: "Když mě postřelí, bude konec těm trampotám", a skutečně ho zabil šrapnel. K večeru ho našli. Bratr Ferdinand ho šel navštívit a potká nosítka a ptá se: "Nesete mrtvého?“ „Ano, nějakého Krále.“ Zdvihl plášť a nalezl bratra. Byl přítomen vojenskému pohřbu. Promluvil jsem v těch močálech česky i německy. Vojáci plakali. Včera přišel plukovník Steinsberg.

6.6. Sedím s lékařem před chalupou, ve které se skrze štěnice nedá spát. Vzpomínáme na možný ústup a postavení našich vojáků v močálech . Dnes přišlo oddělení strojních pušek. Naše vojsko krade slámu, dříví, brambory. Jediná jejich starost je jíst. V neděli odpoledne jsem seděl u spáleniště. Z hospodářství a chaty nezbylo nic než zelená pole, rozházené a poničené věci. Vesnice srovnaná se zemí a lidé odešli ze strachu o své životy. Lágrují v křovinách a utekli před nepřítelem i přítelem. Co se naplahočili, nastarali na svém majetku, a nemají nic. Ty chalupy rozebírají vojáci na nové zákopy, protože staré jsou pod vodou. Všichni jsou otupělí a odevzdáni nejisté budoucnosti. Kdy zajde sluníčko nad tou hroznou tragédií naposledy, aby vyšlo a ohlásilo pokoj a mír světu, lidstvu a srdci?

7.6. Ráno pohřbíval T. Zíku. Bratr jej ukládal do hrobu. Vojáci byli dojati. Potom psal matriky a úmrtní listy. Všecko odeslal do kanceláře a dva přípisy feldsuperiorátu. 78Církevní nadřízený úřad. Večer byl u II. batalionu v rezervě a u 13. a 15. setniny s modlitbami a novinami. Vojáci se o ně rvali, vyběhli z Laufgraben79Zákop. a nemysleli na nebezpečí.

8.6. Ráno zjistil, že mu někdo ukradl doutníky. Byl u plukovníka Steinsbergera. Dozvěděl se, že byl navržen na vyznamenání. Pohřbil jednoročního dobrovolníka Jana Hájka, střelen do prsou. Ležel na nosítkách a na sobě měl věnec ze stýle80Mladý rákos. a pomněnek. Jsme v močálech a jiných květin tu není.

9.6. V dobře opraveném dekunku dobře spal. Přišel cuksfíra Hajek a řekl, že mu modlitební knížka zachránila život. Kulka pronikla kapsou a zastavila se o modlitební knížku. Večer zaopatřoval fähnricha Charváta, Kopfschuss.81Průstřel hlavy.

10.6. Dopoledne se slunil. Po obědě hrál s plukovníkem karty v dekunku. Večer nosil chleba vojákům.

11.6. Dekunk, slunil, karty. Přišlo mé vyznamenání ve Verordnungblater.82Věstník nařízení. Veselý večer, zpěv víno do půlnoci.

12.6. Dopoledne u poručíka Urbana. Po obědě karty. Večer opět veselý, radost z vyznamenání.

13.6. Spal v dekunku, odpoledne karty, pak ve štelunku u 5. a 8. setniny. Večer u plukovníka.

14.6. Ráno maršbereit. Rusové ustoupili. Pozoroval jsem postup batalionů přes Kropielniki a Nowe Burczyce. Byly snad, budou nové, ale nejsou. Jsou spálené, kostel rozbitý, stojí jen komíny. Dekunky plné mrtvol ve vodě, nepochovaných. Přišli za palby mašinkveru83Kulomet. s dr. Nadorem a Frausem do Wankowic, stříleli nám na hilfsplac. Na večeři do Burczyce a spal ve Wankowicích.

15.6. Do chalupy stále střílejí. Večer za deště na hilfplaci do Kropielnik. Stříleli po nás. Spal jsem na faře, která je celá obležena, kostel shořený, ubohý farář.

16.6. Rusové ustupují, časně vstáváme a pluk postupuje na Nowe Kupnowice, Makuniow, Milczyce, Putiolicze do Dobrzan. Než jsem odešel, našel a vykropil mrtvolu kadeta Leibla. Potom pěšky přes německé Nowe Kupnowice, vyloupené Staré Kupnowice, Makuniow – nedokončené štelunky, Holodowku do Milczyce – feldmenáž. Brány na nadšené uvítání v Petrucewicích a totéž v Dobrzanech. Lidé se mýlili a mne považovali za domácího kněze, líbali mi ruce, běhali za mnou a plakali.

17.6. Ráno časně z Dobrzan do Dolinian a Ebenau. Židé utíkali z Grodku. Grodek i další vesnice hoří. Pak za plukem do Czerlan. Hraní karet za ohromné kanonády. Stříleno na hilfsplac. Spal jsem na IV. hilfsplace v Ebenau.

18.6. Ráno vyhledal chalupu, umyl a převlékl se. Odpoledne v Czerlanech pochoval kadeta Jungwirta, pak karty. Večer za kanonády do Ebenau. Když jsem šel tam, vzal si mě Rus na mušku.

19.6. Spal v posteli v chaloupce a ráno se slunil. Dnes byl dobyt Grodek, ale 11. pluk, ten to dostal. Město je rozstříleno. Vojáci u trénu hráli a zpívali.

20.6. V noci měl být Angriff, ale nebyl. Ráno byli Rusové pryč, za nimi z Czerlan přes Kiernici, zde jsou trojí Drahthindernissy.84Drátěné překážky. Tábor 91. pluku u Podmonasterze, asi 30 km jihovýchodně od Lvova (Státní okresní archiv Beroun) Dále přes Lubien Welký. Lidé už lepší, muzika 12. pluku. Švarmlinie u Mostků. Rozkaz změněn, přesun do Polany.

21.6. Ráno ve 3 alarm – regiment postoupil a angrifuje. Po čtvrté za nim do Glinny. Do zámku zpustošeného Rusy přišli ranění. Dnes přišel maršbatalion – major Kremžar, hejtmani Hucker, Kubiček a Sagner.

22.6. Špatně spal. Ráno Angriff, ohromná palba, velké krveprolití. Dnešního dne nezapomenu. Na 200 raněných, zranění na nohách, rukách, průstřely břicha, hlavy. Zaopatřoval, pochovával. Pak za regimentem, který pronásleduje Rusy. V noci byl hrozný boj. Viděl jsem pole plné mrtvol, jeden hlavu rozbitou – mozek venku, jiný střeva, některý bez brady, jeden drží kvér, jiný ukazuje k nebi, hrozný obrázek. Čtyři řady mrtvých a zraněných v obilném poli. Náš pluk 300 zraněných. V obilí, jeteli, bramborách mnoho mrtvých – snesli je na hromady, vykropil, umírající zaopatřil. Plné bojiště samé feldtagy, potom pochoval nadporučíka Hana. Na třech místech vykropil hroby Pole rozrytá od artileriegešusů.85Dělostřeleckých střel. Obilíčko se vlní nad hlavami otců, bratrů, synů, na které vzpomínají v dáli ubohé ženy, děti a matky. Kdyby tak viděly to pole mrtvých, pak by se zděsily. A přes páchnoucí mrtvoly táhne vojsko dál. Šel jsem přes Harazec do Solonki na silnici jihovýchodně od Lvova. Lvov je náš.

23.6. Ze Solonki ráno po dlouhém pochodu jsme přišli v lesích k Budkowu. Za soumraku feuerüberfall.86Střelecký přepad. V dešti kulí jsem utíkal zpět a zůstal ležet v lese až do dvou hodin. Dostal mléko v myslivně. 24.6. Do Budkowa jsem přišel po 3. hod. Stísněná nálada, celá brigáda byla v nebezpečí. Konečně jsem našel koně a své věci. K večeru dostal Anzeige87Oznámení. od plukovníka Kiesse na Retsche. Hrozné rozčílení, k soudu, děsné. Snad to dobře dopadne. S obětavým Václavem psal odpověď skoro do půlnoci. Ta osobní nenávist.

25.6. Alarm, z Budkowa na nádraží v Podmanasterzi. Tam odevzdal nadporučíkovi Wiestenovi odpověď.88Z stručných poznámek není možno určit, zda šlo o vyšetřování politického nebo hospodářského přečinu. Udělalo se mi špatně a vezli mě do Podmanasterze. Šťastný den regimentu, zajali jsme 500 Rusů. Dnes se svážely mrtvoly 11. a 12. Landsturmu jako dříví do vsi. Celkem 44 mrtvých, hrozné.

26.6. Pěkně se vyspal v selské světnici. Odpoledne na procházce.

27.6. Návštěva u Msgr. Zháněla. Potom Abmarsch89Odchod. přes Spilczynu, Wolowe, Mostyszcze, Podhorodyszcze a Romanow. Lidé – krásné úbory, krásné vyšívání. Úrodný kraj. Lágr v lese, spal na zemi v myslivně.

28.6. Výroční den neblahé vraždy následníka trůnu. Časně ráno další pochod lesy. Lágr zůstal v lese. Večer ve vojenském táboře. Zpěv „Vesničko má...,Ty petřínské stráně...,Moje potěšení...“ Koňské ržání, ohně, hvízdot vojáků, harmonika, boudy mezi kapradím a bukovým listím. Ležíme v bukovém lese.

29.6. Spal v lese, pod sebou listí a pod hlavou kořen. V lesích, kde sotva zavadila noha cikána a dřevorubce, nyní kuchyňské ohně, bujaré zpěvy a české písně. Odpoledne na regimentkommandu. Moje dekorace. Za švarmliniemi v přítomnosti celého štábu připjal plukovník na má prsa kříž. Měl krásnou řeč a já mu poděkoval. Dojalo mě to velice a nezapomenu do smrti, jak se mi při tom třásl hlas. Večer zas život lágrový. Herec Houbin složil časové kuplety na naše veličiny. Zpívalo se.

30.6. Špatně spal v lese. Dopoledne psal úmrtní listy. Přišla pošta. Večer zpěv.

1.7. V lese spal špatně. Střelba, vojáci chytali mladého luňáka a husaři s nimi. Odpoledne Abmarsch, hudba hrála vojáčkům a působila na ně vesele. Dlouhá cesta do Hanaczowa. Potmě v ohromném prachu.

2.7. Nic nespal, trudné myšlenky. Na faře a kostele minorité.90Řád menších bratří založeného sv. Františkem z Assisi. Děsně prachu, děsné vedro.

3.7. Hanaczow, polská vesnička, zbožní lidé, plný kostel. Spal venku. Měl jsem mši sv. Napřed u sv. zpovědi 1. LIR (landšturmáci z Vídně). Rekviem za padlé. Dnes byl rozdělen maršbatalion.

4.7. Časněji vstal, aby přistoupil ke mši sv., ale přišel Abmarsch. Včera večer hrála muzika za švarmliniemi, krásný večer. Pochod hrozně obtížný, spousta prachu a vedro k nesnesení. Člověk by se zalknul. Přišly bouře, jedna za druhou, hrozný liják. Jel přes Krosienko do Zacienne. Tam ve švarmliniích nepohřbené mrtvoly plné červů, černá střeva, hrůza. Potom přes Siworogy, Mlynowce, Lipowce do Lonie. Zde se máme zdržet. Nocleh ve stodole.

5.7. Spal bídně, Maďaři mu ukradli seno, když spal. Psal lístky. Přišla pošta – veselost. Potom u regimentu, karty. Večer odešel regiment do štelunků u Gologory. Navazuje na 5. sbor – 12. pluk Komárno a 18. pluk. Ohromná spousta artillerie. Celou noc se auffarovala.91Řadila se. To bylo rámusu.

6.7. Brzy vstal, špatně spal, mouchy, blechy. Byl u trénu, odpoledne karty a večer zpěv a hudba.

7.7. Bídně spal v kostele sv. Ivana. Rusíni mají svátek, dávají do střech stonky květin. Odpoledne karty. Večer veselý.

8.7. takové spousty blech a much, že jsem raději vstal o půl čtvrté a psal matriky. Psal celý den. Máme šest případů cholery. To jsou starosti představených lékařů, Wolf z Budějovic. Dva bratři padli, jiný nemocný říká na feldvaše „co jsem se namodlil, v jedné ruce kvér a v druhé růženec.“ Odpoledne zase psal, pak karty.

9.7. Psal matriky, odpoledne karty. Spal špatně – škvoři.

10.7. Přišel oltář, a tak se strojil k feldmesse. Odpoledne přišel XII. maršbatalion. Šli mu naproti s hudbou – povznášející. Po příchodu měl po majoru Wenzlovi k vojákům českou řeč. Pan plukovník si přál, abych měl bohoslužbu u 102. pluku.

11.7. Spal v celtě, vstal časně a strojil oltář. V 8 hod. mše sv., brigadir Schubert si počínal zbožně. Krásná slavnost Anschprachen92Promluva. „Bývali Čechové...“ Potom na koni v dešti k 102. pluku do Gologorských Las. Tam mše sv. a promluva, která nadchla. V krásných bukových lesích březový oltář – nezapomenutelné. Mužstvo slzelo. Odpoledne přišla Jobova zvěst: Podle nařízení KM9 a 28948 zálož. polní kurát Eybl od 91. pěšího pluku je přeložen k Bugzille 9. Náhrada pro Eybla přichází. Bugzille 9. Tak mám opustit můj milý pluk, se kterým jsem srostl. S těžkým srdcem přijímám toto vyznamenání.

12.7. Ráno u divize v Lonie mluvil u Gabelfrühstück93Dopolední svačina. s majorem Bergmannem, štábním lékařem Stensteonem, Pekárkem, Kopeckým, Wittem a von Claudi. Odpoledne u regimentkomannda – urovnání udání. Plukovník navrhl Bugzillu 9, abych zůstal, než přijde nový – stalo se. Silně pršelo.

13.7. Vyspal se špatně, obcházel a strojil se k odchodu. Regiment měl jít z Lonie pryč. K večeru vyrazil přes Slowitu, Unterwalden do Podhajczyki.

14.7. Rasttag. Špatně spal, liják, velké bahno. Ve stodole s Dvořákem a Máchou, zpívali.

15.7. Ráno alarm ve 4 hodiny. Depeše „Vzhledem k závažnosti situace na severu. Pochod na sever. Potom pochod přes Kurowice. Těšili jsme se, že půjdeme proti Itálii. V Zadworze obědvali. Nocovali jsme v Ubinie na faře. Jednou za dlouhý čas v pěkné posteli, ale spousty much. Farář je podezřelý.

16.7. Ráno alarm v 5 hod. Šel jsem s trénem přes Klodzienku. Otekla mi noha a jel jsem přes Klodzienku na koni. Ta smutná podívaná. Překrásná úroda a není, kdo by ji sklízel. Žeň zajisté velká, ale dělníků málo. Takové krásné obilí, tráva a vše pustne. Nepřítel vylákal obyvatele a válka je zahnala. Procházíme vypálenými vesnicemi, řadami nových a starých zákopů, táhneme dále a v dáli zaduní dělo a vcházíme do ubohé vísky Dalnicz. Za deště nakvartirováni v začouzené světnici, tzv. škole. Karty a ukládáme se s vrchním lékařem na lůžko.

17.7. Dosti dobře spal v myších. Ráno psal lístky. Je tu celý pluk, celá divize. Odpoledne karty. Brigádník plukovník von Mossig94Plukovník Johannes von Mossig byl od 17. 7. velitel brigády, hledal s Neubauerem místo k feldmesse.

18.7. Vyspal se ve spoustě much. Měl jsem polní mši s asistencí Neubauera. Krásný den pokoje a míru. České kázání „Nevěšte hlavy, buďte křesťané a muži. Mějte důvěru v Boží pomoc. Čechové, buďte zas rekové.“ Potom generální absoluce.95Rozhřešení udílená najednou v případě bezprostředního nebezpečí smrti. Brigádník mi děkoval. Pak Defelierunk – překrásný obraz. Při placmuzice začal hrát karty s Mossigem, Steinsbergem a Kiesswetterem. Vtom maršbereitšaft.

19.7. Včera večer 17. brigáda z Dalnice do Batiatycse. Přišla bouře a liják, V noci hledal regimentkomanndo. Pěkný večer, ale bídná noc, spousty much. Odpoledne chytali mouchy, pak Abmarš do Obydowa – špatné cesty.

20.7. Vyspal v pěkné čisté chaloupce. Od rána stále prší, chvilkami lije. Mužstvo v dešti a při tom boj. Střely z děl neúčinkují pro mokro. Takový soucit s tím lidem. Večer přišli do vesnice, avšak zase ponejvíce freilager.96Táboření venku. Plukovník Steinsberg s Weistem a Kittnerem promočeni přišli a poseděli. Boj zuřil celý večer. Jsou zde u Kamionky asi čtyři divize – má býti forcierován97Vyvinut velký tlak. Rus.

21.7. Sedím o půl jedné v noci na posteli a strojím se k odchodu. Alarm, máme táhnout do Mosty Wielke. Mrzutí, z nejlepšího spánku vytrženi. Tma, že by se mohla krájet, jako v pytli a v tom mašírovati. Ráno po třetí hodině vyšel, bídná cesta, propasti bahna, z Obydowa přes Zubowmosty, Rozanku do Kupiczwola a potom do Mosti Wielki – garnizona, židovské hnízdo, spálené náměstí, potom po strašné cestě do Kuliczkowa. Německá artillerie uvízla. Spal dosti dobře v regiment lágru.

22.7. Ráno ve čtyři hodiny koňmo přes Waniow a Zabce – rast – Piwowszczyznu. Defelírung před corpskomanndatem generálem Kirchbachem.98Generál Karel hrabě Kirchbach auf Lautenbach (1856–1939). Krásně defiloval náš pluk a dostal pochvalu od sborového velitele. Potom přes Szmitków, Sawczyn do Opulska. Hezká vesnička před Sokalem. Konečně trochu přestávka po namáhavých pochodech. Včera nic nejedl. Večer karty s brigadirem a plukovníkem.

23.7. Opulsko pěkná vesnička – spal na zemi. Odpoledne karty a pak ležel v konopí. Potom odchod do Zabuze.

24.7. Dobře spal. Ráno našel byt u vrchního lékaře. Pochoval vojáka Josefa Mayera z Gratzenu. Odpoledne karty. Steinsberg, mistr hry na varhany. Potom psal u okresního starosty.

25.7. V noci nespal – bolest zubů. Dopoledne v kostele s plukovníkem. Odpoledne karty ve štelunku. Ve čtyři hodiny Angriff, rozčílení, strašná střelba a pak přišla bouře a liják. Boj o Poturzycu. Chodil jsem od jednoho hilfsplacu k druhému v dešti a zaopatřoval. Ani si nepamatuji jména. Plukovník mě poslal zpět. Pochoval kadety Siegla, Kocmouta. Boháčka a muže Breita, Samce z Dobré Vody, Böhma, Bachnera, Isidora.

26.7. To byl den práce. Na 500 raněných, zaopatřoval celou řadu, to bylo utrpení. Ale přece výsledek. Naši zajali 2225 mužů a celá divize 3000. To byla podívaná na ty řady zajatců. Bylo plno raněných, plno mrtvých. V noci nic nespal, bolely zuby. Návštěvy hilfsplaců, staral se o pochovávání. Ztráty velké, snad 600–700 mužů a přes 20 důstojníků. Bojuje zde vídeňská a pražská divize. Deutschmeistři vedle 73., ablésovali jsme 32. pluk Thüringen – pruský. Sokal v ohni artillerie. Napůl spálený, napůl rozstřílený. Rusofilové utekli, Poláci a Židé zůstali. Zůstávám v domě kněze, který snad též slouží na vojně.

27.7. Lépe spal. Noha bolí, chodil po hilfsplace. Večer zpívali.

28.7. Noha bolí a spal špatně. Nepřetržité boje, sem a tam, postup – ústup, divize je oslabena. Dnes přijel k pluku kněz P. Bouška. Tedy odejdu k divizi. Byl u regimentkommandanta, plukovník měl krásnou řeč, děkoval. Všech pět kurátů na památku fotografoval dr. Langhammer.

29.7. To byla noc (sehr kritisch). Každou chvíli truchlivé zprávy. Nespal. Část 73. zajata, divize zeslabena. 11. setnina asi 230 mužů, 73. pluk I. a II. batalion 400 mužů, my přes polovinu 800. To budu rád, že se uhnu tomuto hroznému divadlu, tomu sténání, žalu a bolesti. S večerem za kanonády odjezd od regimentu ze Sokalu k divizi do Opulska, přímo k večeři. Exelence99Generál Ludwig Goiginger. chválila 91. pluk, řekla „sehr tapfer“.100Velmi statečný. Pěkně poseděl a spal se štábním lékařem.

30.7. Spal dosti dobře. Byl hned v DSA 62, našel známé a plno práce mně předal feldkurát Rous. Potom hledal byt se zvěrolékařem Novotným. Oběd znamenitý – zmrzlina. Po obědě u trénu 91. pluku. Potom zaopatřoval kadeta Zückera a Josefa Starého. Pochoval Strusku od 91. pluku a Süttlera od 73.

31.7. Pršelo celý den. V anštaltu pochovával a zaopatřoval a odpoledne opět. Přišel Tabach a nemá místo. Vyšetřování u 18. brigády, plukovníkt Hoefer. 11. regiment – 279, 73. regiment – 830 mužů, ztráty 68 %. Kdo za to může? Večer pochoval kadeta Zückera.

1.8. Celebroval mši sv., potom pochovával, pak se štábním lékařem Weselým. Po obědě zase v ústavu – pochovával s cholerou.

2.8. Dopoledne nechal se očkovat proti choleře, pak v ústavu u nemocných. Potom s Beránkem, Tabachem a Langhammerem. V poledne přišel rozkaz a jel přes Chorobrow do Wojslawic. Tam na noc.

3.8. Špatně spal – nic.

4.8. V ústavu nemocných. Varšava a Ivangorod padly.101Varšava byla dobyta 5. 8. a Ivangorod byl obsazen 4. 8. Zaopatřoval Hüzla od telefonistů. Spadl chudák z fůry.

5.8. Špatně spal, pochoval telefonistu. Celý den pěkné počasí. Dopoledne excelence von Schenk inšpicíroval anstalt. Na mši Lichtenštejn, Nostic aj. Dnes atakovala kozácká sotňa102Setnina. – ohromné ztráty. Večer ve švarmlinii hrály hudby a znělo hurá z radosti nad pádem Varšavy. Ve švarmlinii zpívali „Kde domov můj.“ Krásně se ten zpěv rozléhal na ruských hranicích.

6.8. Odpoledne u 9. anstaltu. Po večeři zaopatřoval Mikeše z Lipníka. Protestant dr. Roth pro mě přišel, zajímavé. Večer idyla.

7.8. Hrozná metla, mouchy ve stanech. Dopoledne byl v Horodlowicích u Sanu. Potom s štábním lékařem přejeli Bug do Zdzary – do Ruska. Poprvé v Rusku. Městečko je úplně opuštěné, jen kočky zůstaly. Odpoledne u kováře ve dvoře.

8.8. Měli jsme odejít do Zdzaru přes Bug, ale strašně pršelo. Zůstali jsme. O půl 9. hod. mše sv. Byli na ni excelence Nostitz, Wittek, Pekarek. Pak mše u trénu.

9.8. Zase prší, ale půjdeme dále. Dnes jsem říkal o dovolenou. Major Bermann řekl, že ji dostanu. Seděli jsme u Gabelfrühstiku. Po obědě rajtoval s dragounem přes Horodlowice do Ruska, do Zdzar. Těžko se loučí s útulnými Wojslawicemi.

10.8. Spal s štábním lékařem v opuštěném domku. Vesnička opuštěna, ani človíčka. Úroda na polích. Vojíni kosí krmení a nacházejí mrtvoly hulánů i Rusů. Švarmlinie nedaleko. Úplně klidno, celá divize pohromadě – 2300 mužů. Tak rozbita ještě divize nebyla jako u Sokalu. Ztráta 91. pluk – 300 mužů, 73. – 1200 mužů, mnoho zajatých a 800 raněných. U 11. pluku zbylo něco přes 200 mužů. Odpoledne u regimentkommanda karty s plukovníky Mossigem a Steinsbergem. Hraje hudba celý den – jsme nadšeni štěstím a obsazením Varšavy, Ivangorodu. Ale kdy se Bůh slituje a ukončí válku.

11.8. Ráno rajtoval s dragounem do Wojslawic. Milé překvapení u Szokalku. Na zpáteční cestě se zastavil v sanitätanstaltu, potom jel se štábním lékařem. Po obědě telegram „Na návrh Afv budou feldkurát Tabach od 102. pluku a rezervní felkurát Eybl navzájem přeloženi“. To bylo nemilé překvapení, už jsem se zde vžil, ale aktivní je aktivní. Plukovník Steinsberg telefonoval, abych byl dán k 91. Divize se také přimlouvala a v tom smyslu telefonovala. Excelence Schenk sám se mnou mluvil: „Lituji upřímně, že jdete pryč“, a také chtěl, abych zůstal. To je mně jakýmsi zadostiučiněním. Hejtman hrabě Nostitz mně prozradil, že na místo se tlačil Tabach, a tak mě vytlačil. Zájem plukovníka a pánů mě sice těší, ale situace už ne.

12.8. Špatně spal, ráno na hilfsplace č. 91. Už mě přešlo rozčílení, strojím se k odchodu. Čekám na telegram. Odpoledne přišel Tabach a sám se přiznal, že o to místo žádal.

13.8. V noci přišel telegram, že zůstávám. Tak jsem rád.

14.8. Ráno napsal žádost o dovolenou u brigády a donesl hned k divizi na 17 dnů. Přivítali mě mile. Odpoledne karty. Večer se odhlásil. Poprvé večeřel zase u 91. pluku. Vojáci mě rádi uhlídali.

15.8. Spal v pěkném domečku dobře. Potom naproti 13. marschbatalionu, který přivedl hejtman Wimmer. Hezké okamžiky, celá divize dostala marschbataliony. Odpoledne dva proslovy k vojákům. Potom na telefonický dotaz brigády, kdy přijdu, šel na taroky. V dekunku pěkně hráli „Počkej, kluku.“ Včera jsem byl zadán k vyznamenání Červeného kříže. Večer seděl s Kolowratem a Wimmerem.

16.8. Špatně spal, pořád myslím na dovolenou. Prší. Venku cvičí vojáci – starší mužové. Včera, když jsem jim uděloval generální absoluci, viděl jsem většinou pleš. To vojsko i mrzáci. U 11. pluku je jeden, který bere 45 let Krippelpension103Invalidní penzi. a musel narukovat. To je hrozné.

17.8. Ty mouchy. Pršelo v noci i ráno, ohavné počasí. Ostatně ticho. Odpoledne jsem byl ve Wojslawicích. Večer s Krennem, představený vojákům.

18.8. Ráno za lijáku vstával. Hudba od rána hraje ve vsi. Včera večer ohňostroj – zapálen větrný mlýn. Polní mše odřeknuta. Nikdy jsem tolik muziky neslyšel jako zde v Rusku. Denně placmuzika a hudby stále cvičí. Odpoledne karty u trénu. Večer mě zastavila stráž – Feldruf104První část hesla, výzva. jsem neznal. Večer vojáci zpívali domácí písně při placmuzice, jako doma. Těším se na domov.

19.8. Dopoledne ve Zdzarech, odpoledne ve Wojslawicích. Svátek – svěcení ovoce, pěkná zábava. Kůň Bubi krásně běhá, radost na něm jet. Letí s větrem o závod.

20.8. Prší, takový mrzutý den. Člověk se povaluje celý den doma. Ráno zaopatřoval Edelmanna – zranění břicha a ruky.

21.8. Zase celý den prší a lije. Přišla dovolená, jaká to radost. Ta touha po domově, honem se pakuji.

22.8. Dopoledne přišel Urlab.105Dovolená. Potom hudba – jarabáček. Veselá nálada večer. Touha po domově veliká. Odjíždím rád domů, ale mám strach o pluk. Po 24. má být Angriff.

23.8. Ráno v 6 hod. povozem do Wareze, odtud do Belze a hned vlakem přes Rawa Ruska, Zólkiew do Lvova a v noci dál do Přemyšlu.

24.8. Přes Krakov s německými „bratry“ a jinými důstojníky přes Oderberg (Bohumín), Přerov, Olomouc, Českou Třebovou do Kolína.

25.8. Tam rodné překvapil. Dopoledne se vykoupal a zrestauroval. Odpoledne v Křečhoři.

26.8. Z Kolína přes Prahu do Budějovic a večer do Netolic k Plamongrům v loubí.

27.8. Mše sv. Dopoledne v Netolicích. Odpoledne přes Babice do Mahouše. Milé shledání, krásné v domově. Od

28.8. do 7. 9. pobyt doma na dovolené. Mše, návštěvy známých a příbuzných.

1.9. mše ve vojenské nemocnici.

2.9. návštěva biskupa, návštěva dělostřeleckých kasáren a redakce Hlasu lidu a purkmistra.

7.9. Dopoledne mše a se švagrovou pakoval. Vyprovázení a zase těžké loučení.

8.9. Ráno v 5 hod. odjel z Netolic do Budějovic k bratrovi. Potom po 10. hod. do Vídně. Zde sedím a píši tyto řádky. O půlnoci rychlík nejede, vlaky zastaveny. Dopravuje se vojsko na jih. Italové chtějí snad proraziti Srbskem. Jiní mluví proti Rumunsku.

9.9. Vlakem do Krakova, dále I. třídou do Přemyšlu a Lvova.

10.9. Dobrodružství Lak Kozimier – zpoždění vlaku. Pak vlakem II. třídy z Tolkrewa. Z Rawy Ruske v noci Viehwagenu106Dobytčí vagon. do Sokalu.

11.9. Ráno v Sokalu. Dopoledne navštívil Lbyewski, bývalý můj byt, potom oběd u vdovy baronky Hamerstein. Pak rajtuje a je u Červeného kříže a potom povozem přes Tartakow do Laszki.

12.9. To je den Páně (neděle). Ležel na zemi na slámě v noci, tak teskno. Jedu za plukem, který jest 100 km daleko. Ohavné cesty, opuštěné vesnice. Dojeli jsme v ohavném blátě po námahách do Druszkopole, židovské a ruské hnízdo. Tam etapní životy – Labenstation.107Občerstvovací stanice. Večer veselo, víno, anekdoty.

13.9. Ve čtvrt na 7 z Druszkopole přes Lobaczewki do Beresteczko – orientální hnízdo, ještě horší, úplně židovské městečko. Massenkvartir. Maďaři táhli za zpěvu městem. V noci dostavěn most.

14.9. Z Beresteczka s poručíky Lotti, Houdkem přes Lisznia do Mlynowa. 40 km přes Murawici, kde předtím udatně bojoval náš pluk.

15.9. Pěšky z Mlynowa do Pogorelce u našeho trénu. Tam přišel Wimmer, Urban, Homma, Matějka a další a obědvali. Potom do pole k pluku. Za palby nepřátelských děl k regimentu a potom k brigádě.

16.9. V poli, skutečně v poli. Spal v dekunku. Dopoledne u trénu, odpoledne u brigády v Pogorelcy. Hráli karty. Večer v dekunku. Myši. Vedle hoří vagóny plné pšenice.

17.9. Začíná zima, studená noc. Život v přírodě: snídaně U žáby, oběd v hotelu U slunce, svačina na verandě Vítr, večeře hotel U měsíčku. Palba obojí artillerie, útok na levé straně, proto nařízen ústup naší i sousední divize. Pěšky až do Beregi a potom Perewredy, Smordiwa do Chorupan. Celou noc pochod ohavný. Tací páni jen samé arci, arci a potom z toho hlouposti a maléry a z toho zlost.

18.9. Po dlouhém potloukání dostal se do Chorupan. Jsme za Ikwou, ale Dubno se ještě trochu drží. Hledám byt. Dnes přišel 14. marschbatalion s majorem Jausenem. Rozdělen na dosavadních devíti setnin.

19.9. Taková zima, spím v chalupě, štěnice a už zase mám vši. U plukovníka Steinsberga, jenž jest brigádníkem.108Plukovník Alfred Steinsberg byl 13. 9. jmenován velitelem brigády. Dnes zase Boží neděle a takový chmurný den. Psal lístky.

20.9. V noci se na jednom místě dostali Rusové přes Ikwu. Zase chmurný den. Odpoledne jsem byl u rezervy II. batalionu, u 6. a 7. setniny. U 7. setniny se slzami v očích Hašek dobrovolník, než jsem se vpravil do těch poměrů. Večer u plukovníka Ebenhöha.

21.9. V bídné chalupě dobře spal. Zima. Zajímavé věci zažijí se v poli. Při jednom ruském Angriffu (14. 9.) přední řady ozbrojeny kvéry a zadní jen holemi. Naši zapomněli překvapením zbraně, museli zpět útočiti jen spatnami.109Lopatkami. Při ústupu život trénu. Každý chvátal za řeku, ohně ozařují oblohu, hrčení vozů, ržání koní. Klení jezdců a vzadu hoří Pogorelce. Co zůstane stát, převrhne se a odstrčí a žene se dál.

22.9. Obyčejný zahálčivý den polní.

23.9. V noci malý malér. 14. setnina na feldvachách. Najednou Rusové je obešli a naši se poztráceli. Ve dne je potom našli ve vsi. Ráno jsem byl na procházce s dr. Donkem. Lukáš – Hašek? Potom doma v kostele.

24.9. Nešťastný den pro pluk. O půl páté ráno probudí mě strašný Gewehfeuer110Střelba. vylítnu a vzbudím Kondla. Co to je? Vyženu se ven a vtom vidím ujížděti a uháněti kdekoho ze vsi. V nedaleké blízkosti hulákají Rusové na celé linii „hurá“. Prorazili někde u 12. Ldst. a 102. a hnali se na nás. Uhánějí kuchyně, řadí se saperové, jeden ihned zastřelen, artillerie buší do vsi. Střely lítají kolem hlavy, koně zraněni. Stojím v rozbořené chalupě a naproti tři Rusové. Přes údolí utíkají 12. Ldst. a III. hilfsplac. II. už byl pryč a regimenthilfsplac utekl už dávno. Utíkáme s Ldst. Po cestě zraněn Bohutínský. Stanul u brigády a odtud s návrší pozoroval postup vojsk šup sem, šup tam, děsná kanonáda, která dosahovala až k brigádě – strašné. Při tom zaopatřoval a těšil. Kolem vodili zajaté Rusy. Musel pro oheň artillerie dále dozadu do lesa. Pak chodil po kopcích a dolinách, najdu-li raněné. Večer s nadporučíkem Urbanem. Dnes jsme ztratili na 1000 mužů, většinou zajatých. 10. setnina celá, 12. skoro celá, 11. též a 14. celá zajatá. Z ostatních z každé něco. Byl to hrozný boj, kanonáda děsná a Rusové utrpěli hrozné ztráty. Chorupany obsadili, byli vyhnáni, zase přišli a zase byli brzy vyhnáni. Večer se dostal 12. Landwehr do našich štelunků. Ztratili jsme čtyři strojní pušky. III. batalion zmizel – nešťastný a dvě třetiny IV. batalionu nezvěstných. 14. companie zase zmizela po čtvrté. Smutný den, na troskách pluku lkám a pláču nad osudem jeho.

25.9. Ráno se vypravil do Chorupan za zbytkem pluku, na pole bojů. Zaopatřoval ve stodolách, na cestách, dvorech, v zahradách, kde koho jsem našel. Šel do švarmlinií, před štelunky a Drahthindernissy a hledal raněné živé Rusy. Našel celou řadu a nechával odnášet. Humanito, zastři si oči. Ruská artillerie začne salvami bušit do nás. Museli jsme utéci. Chtěli jsme jejich raněným pomoci a oni za to na nás chtějí střílet. Museli jsme utéci a nechat chudáky dále trpět – bolest, hlad, žízeň, úpal. Někteří od volání o pomoc ochraptěli. Někteří umírali. Smutné a děsivé obrazy jsem viděl. Mrtvé ve všech možných pozicích. Náš starý landšturmák přišel ranou do hlavy o zrak, rozum a o všechno. Pořád dělal rukama, jako by chtěl hledat vši nebo střílet či šít. Jinde umírali pokryti mouchami vedle padlého koně. Za to, že na nás stříleli, zapálila naše artillerie Arszyczyn. Rusové zapalují vesnice námi obsazené, kolem dokola hoří a sedím na zahradě dojmy dnešního dne – úplně znaven. Pochoval jsem hromadně naše vojáky a Rusy. Bože, můj Bože, proč musí ti starci i ty děti, celý svět tolik trpěti a umírat na všechny možné způsoby. Co tu nářku, sténání, výkřiků, bolu, protrpení, prolévání krve, obětování životů, strachu, bdění, bolesti, hladu, zimy, žízně, co modliteb a proseb k Bohu, co touhy po domovině, drahých a vlasti – marně. Tak pluk klesl asi na 400 mužů!!! Jak nás zase budou tahat blátem pomluvy, že bylo tolik mužů zajato, ale jsou živi a budou ještě prospěšní národu. Dnes krásný den. Žhavé paprsky slunce ožehují mrtvoly na bojišti. Měsíček osvěcuje za klidné noci mrtvoly padlých rozesetých po polích, lukách, močálech i v drátech a ukazuje cestu sanitám ke svážení raněných a umírajících. Všude jich je plno. Kvérů všude, leží spousta munice, ruksaků, prádla, potřeb, co vojáčkové mají. Kriegsmaterial.

26.9. Vyspal se v Chorupanech v čeledníku. Vesnice opuštěna, nikdo se nevrátil zpět. Dnes neděle, hřmí děla a střílí na nás. K večeru byl u brigády. Regiment vytažen z pozice a je divizionreserve. Za krásného večera šli jsme s Urbanem do dubového lesa a utábořili se mezi dvěma duby. Listí je mou postelí a pod hlavou kořen. Cikánský život.

27.9. Krásný den, byl jsem na hilfsplace, potom u pluku v muldě a pak v lese – všichni pohromadě. Večer slavili svátek Václava Urbana. Dlouho seděli a slavili – major Jausen, hejtman Zvěřina, Wimmer, Homma, Matějka.

28.9. Sv. Václav. Měl jsem mši sv. a dva Ansprachy.111Proslov. Potom přijel generál Mohsig. Major Jausen řekl, že mše byla pěkná a povznášející. Vyšetřování ohledně 24. 9. Odpoledne karty.

29.9. V noci pršelo, strach a úzkost, že nás voda odnese. Ležím pod dubem. V lese lágruje celý pluk – cikánský tábor. Večer hrají vojáci na harmoniku a dojemně zpívají „Ach není tu není..., Kde domov můj..., Mě už nemá žádný rád...“ a jiné písně. Tak dojemně to působí, měsíček svítí, velebné ticho v lese, jen ržání koní, zpěv a hlahol vojáčků kolem nás se ozývá. Večer s Urbanem.

30.9. Psal jsem včera mnoho lístků a dnes odeslal. Dostal jsem smutnou zprávu. Bratr Martin musel narukovat do Brucku. Mám velkou starost o něho. Dnes šel zbytek pluku tři a půl setniny do štelunků. Večer vojáci zpívali.

1.10. Dopoledne psal matriky, odpoledne hrál karty. Potom s Urbanem v lese. Krásné lesy, staří velikáni, duby, buky, břízy, osiky nás chrání před zrakem letců a nepřátelských smrtonosných střel. Urban má psát, co kulturního pluk učinil. K smíchu!! Kultura ve válce vůbec neexistuje. Spíše opak by se nechal psáti. Ovšem lhát se může. Papír to snese. Právě válka ukázala, že není mezi lidstvem kultury, spravedlnosti, citu. Čím více nepříteli možno ublížit, poškodit, zmrzačit – to cíl války. Pálí se, vraždí, znásilňuje, mrzačí, krade, loupí a to na všechny možné způsoby a má člověk to chválit!! Křesťané!

2.10. Včera večer dlouho jsem psal lístky. Dnes dopoledne i odpoledne matriky. Klidný večer.

3.10. Na mši sv. feldkuráta Boušky. Potom stavěli vilu Lidku a u regimentkommanda 102. pluku. Odpoledne u plukovníka Steinsberga a regimentkommanda ohledně mše sv. 4. 10. Plukovník milý.

4.10. Dnes svátek císaře Pána. Mše sv. v 9 hod. Mužstvo nezařazené a důstojníci regimentkommanda. Nadporučík měl krátkou řeč. Společný oběd a fotografování. Potom obešel štelunky, hoši veselé nálady – dobře se vede, rádi mě viděli. Potmě okolo brigády a regimentkommanda přišel domů. Přesídlil do vily Lidka, převkusně upravené. Majitelka by měla radost, vkus by se jí líbil.

5.10. Výborně spal. Psal celý den dopisy. Po obědě karty. Hoří vesnice Miatin. Každý den něco tam hoří.

6.10. Odešel s Urbanem do Chorupan a štelunků, napřed u regimentkommanda. Potom za deště a bláta k brigádě. Tam hráli karty a potom v lijáku na oběd. Ubozí vojáčkové. Dnes ještě prší jen se lije. Vojáci jsou v děrách, všechno promáčené, dekunky jim padají na hlavu.

7.10. K ránu jsme byli alarmováni, že Rusové angrifují. Nebáli jsme se. Skutečně asi jedna ruská kompanie útočila proti našim feldwachám. Naše švarmlinie začala do toho z boku a feldwachy uprostřed. Leželi pak v blátě a ve vodě a nesměli se hnout. Zranění řada. Celý den psal matriky. Večer karty se Zvěřinou.

8.10. Ráno po lágru u hejtmana Zvěřiny. Předhazoval mně Masaryka a Klofáče a český nation, kvůli nim bluten soldaten.112Krvácejí vojáci. Prší a zima, až křehneme. Odpoledne psal matriky. Večer karty.

9.10. Zase prší a je zima. Frantík stavěl kamna. Nohy bolely, musel si lehnout a zahřívat nohy. Matriky.

10.10. Matriky. Prší a je zima. Odpoledne odjel hejtman Wessel, bral si dovolenou. Potom karty a večer psal 12 lístků. Četl do noci.

11.10. Dopoledne – hejtman Zvěřina. Odpoledne u brigády, plukovník Steinsberg a potom u regimentkommanda. V bahně a blátě zpět. Sedím po večeři v improvizované vile Lída. A v temném promočeném lese hrají vojáčkové na harmoniku a zpívají známé české písně. Ty pronikají k srdci a touha po domově roste.

12.10. Hezký podzimní den, ráno mráz. Návštěva štábního lékaře Arnsteina. Odpoledne jsem byl v Chutor-Nieman u feldkuráta Beránka a dr. Eistera. Od nich pozdě ve tmě zpět.

13.10. Dopoledne u regimentkommanda, odpoledne na procházce. Sedím večer u stolu a dívám se na fotografie a vzpomínám zašlých krásných chvil.

14.10. Trochu kopal s Krausem na jeho dekunku. Odpoledne hejtman Zvěřina vypravoval zajímavé věci o životě, o císaři a Rudolfu Habsburském,113Koruní princ Rudolf (1858–1889). skoro dvě hodiny. Potom zde byl Beránek. Večer psal a četl.

15.10. Hejtman Zvěřina po obědě se ptal, jestli přijdu do švarmlinie. Varoval. Byli jsme tam. Ano, rádi mě tam vidí. Hrozně se rozčílil, že ničemu nerozumím. Odpoledne jsem se nechal očkovat proti tyfu. Už zase začíná fleckentyphus114Skvrnitý tyfus. u nás u pluku u trénu. Cholera u 40. divize, 22 případů za dva dny.

16.10. Dopoledne u regimentkommanda. Chladno. Od očkování mdlý a bolení hlavy celý den. Večer zpráva, že divize jde Armeereserve do Kniagininu. V noci nepokoj se psem.

17.10. Připravoval se na cestu pryč. V poledne jsme rajtovali přes Smordwu, Bokujmu do Kniagininu. Pět hodin v sedle. Naproti 15. Marschbatalionu. Mluvil po podplukovníku Wenzlovi k 70 vojákům. Slušný byt. Spal v Herrenhausu.

18.10. Dopoledne se procházel a psal, odpoledne mluvil s vojáky. Spal ve světnici u kostela.

19.10. Dopoledne u proby muziky, odpoledne u rozdělování marschbatalionu. Potom muzika. U divize s hejtmanem Wasowitzem. Socialistou člověk musí být. Vyšší klidné žití – nižší život obětují, vyšší vyznamenání – nižší nic.

20.10. Dopoledne obcházel hilfsplaci, první s plukovníkem Steinsbergem. Odpoledne malý rajt sám, potom placmuzika. Večer zpráva, že jdeme pryč. Tak hezky zařízeno a musíme dále, to je mrzuté.

21.10. Ráno před sedmou hodinou koňmo do Torgowice. Je to spálené hnízdo židovské. Kozáci pálili. Špinaví lidé – šmahem Židé. Trostlos.115Neutěšený. Hrozný mráz a promrzl jsem silně na koni, celý den se hřál u kamen. Placmuzika. Začínají trudné dny zimy a mrazů. Byli v kostele – kalich a patena.116Plochá miska na hostii. Kostel vystřílený. Zde se stýkají řeky Styr a Ikwa.

22.10. Obyčejný chmurný den – zima, vítr, buchtičky. Placmuzika.

23.10. Zase zima zde na Styru. Dnes mně slíbil hejtman Baudisch, že přijde na mou instalaci. Slušný život zde. Čekáme, že pojedeme do Tyrol na třetí bojiště. Jsme stále Armeereserve. Brzy sem přijde velká návštěva.

24.10. Dnes mše sv. u pravoslavného kostela a dva Ansprachen (71 a 72). Byly oba naše prapory a tři baterie 24. pluku, páni od divize. Zimou mně křehly ruce, ale vydržel jsem to, třeba jsem promrzl a večer se musel hřáti u kamen. Potom defelirunk. Odpoledne v Podgajcy na procházce, nazpět s auditory potmě.

25.10. Zábava s obyvateli. Městečko napolo spálené od kozáků. V míru bylo 1500 lidí, 900 Židů. Vzpomínám na včerejší dopis. Jak krásné chvíle jsem zažil kdysi. Dopoledne cvičení vojáků, mrzli. Odpoledne rajtoval do Podgajcy podle Styru. Když jsem přijel na plac, excelovala placmuzika.

26.10. Časně ráno o šesté hodině odmašírovali k inspekcirunku, který konal arcivévoda nástupce trůnu Karel. Čekali jsme do 10 hod. Přijela suita asi 10 automobilů. Generálové Schenk, Puhallo117Generál Paul baron Puhallo von Brlog (1856–1926) v říjnu 1915 velitel 1. armády. aj., arcivévoda. Četníci. Telefon, stanice připravena, cesty opraveny. 17. brigáda, potom 24. LIR a jeden pluk 7. honvédské divize. Arcivévoda od řady k řadě mluvil s dekorovanými a s důstojníky, podal ruku vojínům a poklepal jim na ramena. Ke mně přišel a gratuloval mi ke svátku Všech svatých. Ptal se mě, z které jsem diecéze a jak dlouho jsem u pluku, zda od počátku války. Poděkoval mi za vše, co dělám pro vojáky. Milý zjev, hezký muž, ten nástupce trůnu, v jehož rukou spočine řízení zemí a národů. Mluvil s vojáky česky, pěkně mluvil o pluku. Divil se, že tak slabé jsou. Schenk „krvácely v těžkých bojích.“ Pěkně dopadla tato paráda. „Směj se, paňáco, směj a v duši trp dále.“ Nástupce rakouského trůnu navštívil a zhlédl české pluky na bojišti ve Wolynie, v dubových lesích u Ikwy, Styru mezi Luchem a Dubnem v Rusku. Promrzlí celí jsme přijeli domů za hudby. Defelirung. Potom se hřál u kamen u domácích. Placmuzika.

27.10. Dopoledne u brigády, odpoledne při placmuzice hrál karty s plukovníkem Steinsbergem a Urbanem.

28.10. Dopoledne se koupal, potom psal poštu u domácích. Při placmuzice chodil s plukovníkem Steinsbergem. Potom přišla excelence von Schenk a hejtman Wasowitz. Večer byla u nás brigáda – Steinsberg, Wasowitz, Kern.

29.10. Dopoledne četl, psal, peníze poslal. Při obědě byl ustaven do komise pro Invalidenfond. Hovořili jsme o způsobu zvětšit fond. (2000 dali důstojníci, 2100 za kvéry, lístky, papíry, plakety atd.). Odpoledne hráli karty při placmuzice. Potom doprovodil plukovníka Steinsberga.

30.10. Velký mráz a zima celý den. Odpoledne ve dvě hodiny schůze pro Invalidenfond (major Jausen, nadporučíci Epstein, Urban a Eybl) pro invalidy pluku. Pluk zakládá podporu pro úplně nebo napolo neschopné 100–200 korun. K většímu kapitálu budou se vydávati lístky a papíry plukovní, snad plakety, prsteny, 2 % muziky, desátý plat, Tapferkeitmedaile (medaile za statečnost) apod. Major Jausen, velice milý muž, zkušený a nadaný, sympatický doplňuje tak hejtmana Baudische, ideálního důstojníka a muže zlatého srdce. Odpoledne přišlo marschavizo, že potáhneme dále. Zatím do Rudki a potom? Placmuzika. Půjdeme přes Kniagininu do Rudki.

31.10. Ráno po 6. hod. z Torgowice za sněhové vánice, mrazu a zimy táhneme do Kniagininu, potom do Rudki. Levá noha na koni rozbolela. Trpěl mnoho, ale láska k pluku mě donutila většinu pěšky s Baudischem. V Rudce narukoval plukovník Kiesswetter.

1.11. Všech svatých. Táhli jsme dále. Já jel zabalen do deky v kočárku přes Wolkowyje, Kozin do Zabokriki (v Galinech) Male. Opuštěná, vyrabovaná vesnička, ani jediného živého tvora, zpustošené světnice. Jsme Heeresgruppenreserve. Zítra budu mít Seilemesse.118Zádušní mši. Dostal jsem velkou poštu – to je milé. Těším se vždycky na příští den. To jsou smutné svátky, veliká zima. Večer ještě u regimentkommanda.

2.11. Časně ráno stavěl oltář, potom psal body k promluvě. V devět hodin rekviem za padlé naše vojáky. Krásná a dojímavá slavnost. Při větru a dešti mše sv., pak promluva s obnaženými hlavami německy a česky, pak čtyři otčenáše. Potom jsem přizval vojáčky, aby přispívali na Invalidenfond. Odpoledne karty, začalo pršet, škaredé počasí. Vojáčkové začali stavět pryčny a zatím přišel befel, že půjdeme dál, blíž ke štelunkům, stavět rezervní pozice u Dubiny a Werby u dráhy.

3.11. Špatně spal. V poledne jsme mašírovali do Dubiny. U Kozina telegram, halt a na dráhu do Rudnie. Ve tmě jsme přišli a při svíčce na bednách večeřeli. V noci einwagonierung.119Naložení na vagony. Kam? Ke Lvovu a potom?

4.11. V noci před 12. hod. se srazil náš vlak s prázdnou garniturou. Spadl s lavice a narazil si nohu. Přesedali v Michalovcích a v noci v Radziwilowě. V poledne přijeli přes Brody, Krasné (snídaně) do Lvova. Zde major Troschl čekal a s Urbanem koupili ve městě cukr. Při odjezdu rozmáčkl ve dveřích prst. Děsná bolest, z prstu placka. Zavázali a lehl jsem si. Jedeme do Chodorowa, asi k Tarnopolu, kde se odehrává velká bitva. Rusové prorazili na dvou místech a přešli přes Strypu.

5.11. Ráno přijeli do Kozowy. Už je po bitvě u Tarnopolu. 38. honvédská divize zasazena jako poslední rezerva a s Němci zahnali celou armádu Rusů. Zajato 6000 mužů. Raněných na obou stranách mnoho. Městečko Kozowo je slušné. Je zde německé vojsko. Ruka a noha bolí. Těším se na bratra Martina.

6.11. Dopoledne u pana faráře, který byl také v Čechách za války. Vyjednal mši sv. na zítřek. Všechno zde pomícháno. Patříme k německé „südwestarmee“ Bothnera. Odpoledne hrál karty s plukovníky Steinsbergem a Kiesswetterem. Večer jsem seděl s Kettnerem a Gleisnerem.

7.11. Mše sv. v 9 hod. Celý regiment v katolickém kostelíčku, plukovník Kiesswetter, major Jausen a mnoho dalších důstojníků a též 102. pluk – krásná bohoslužba. Poručík Rozbořil mi po mši gratuloval. Jsem vždy šťasten, když mám kolem sebe svůj pluk a důstojník. Hoši si vesele z kostela za zvuků hudby v blátě a sněhu vykračovali. Padá sníh. Odpoledne karty u brigády.

8.11. Dopoledne s Wasowitzem ve městě hledali hůl. Odpoledne ji dostal od pana faráře. Večer v kostele.

9.11. Dopoledne psal. Odpoledne karty u brigády.

10.11. Dopoledne psal úřední věci. Odpoledne placmuzika. Potom ve městě.

11.11. Celé dopoledne dopisoval staré matriky. Bolí prst, mrzutý, žádná pošta.

12.11. Dopoledne psal matriky. Odpoledne placmuzika a karty.

13.11. jsem pověřen od divize sepisovat vojenské epizody pro mládež. Dopoledne psal. Odpoledne placmuzika a procházka, potom na faře. Němečtí důstojníci lékař.

14.11. V 8 hod. mše sv. v kostele, jen se zbytkem pluku. Většina pracuje na dekunkách. Nekázal jsem. Odpoledne placmuzika, potom karty u brigády.

15.11. Dopoledne psal Nachtrag120Doplnění. matrik. V poledne zpráva, že mašírujeme dál. Odpoledne za deště na dráhu. Štáb a IV. batalion odjíždí v noci přes Chodorow do Lvova.

16.11. O desáté dopoledne ve Lvově, pak dále do Přemyšlu a ráno

17.11. v Krakově, oběd v Oderbergu (Bohumíně), večeře v Přerově a večer ve Vídni. Snídaně

18.11. ve Wiener Neustatdu (Vídeňské Nové Město). Tak jedeme na třetí bojiště – italské. Loni Karpaty, letos Alpy. Ničeho nezůstaneme ušetřeni. Zase nové dojmy – nová zkušenost. Jedeme přes Semmering – nádherná scenerie, všecko zasněženo. Nahoře vánice, dole svítí slunce. V Brucku an Muhr a potom večer dále přes Štýrský Hradec, v noci Marburg a pak do Lublaně.