Franz Ferdinand og kona Sophie ved avreisa frå rådhuset i Sarajevo, 5 minutt før attentatet den 28. juni 1914.
Den gode soldat Švejk er ein roman med eit uvanleg rikt persongalleri. I tillegg til dei mange som deltek direkte
i handlinga, vert eit stort tal fiktive og reelle personar (og dyr) nemnde, enten i anekdotane til Švejk, direkte av
forfattaren eller indirekte gjennom ord og uttrykk.
Denne sida inneheld ei oversikt over alle som er omtala i boka,
frå Napoléon i innleinga til Hauptmann Ságner i dei siste linjene
av den ufullførde del fire. Lista er sortert etter når personen fyrst blir nemnd. Kapitteloverskriftene er
fritt omsette til nynorsk av utgjevaran av denne vev-sida. I januar 2021 mangla det enno rundt 20 omtalar.
Sitata er frå Jaroslav Šerák sin nettversjon av Den gode soldat Švejk og har linkar til det relevante kapittelet
Verktøylinjene har linkar for direkte oppslag i Wikipedia, Google søk og romanen på nett.
Enkelte namn manglar i Odd Bang-Hansen si norske oversetjing av Den gode soldat Švejk (som er forkorta). Dette gjeld til dømes heile innleiinga. Tsjekkiske namn er i den norske utgåva skrivne utan aksentar og i enkelte høve fornorska.
Personnamna har farge etter rolla dei har i forteljinga, vist med fylgjande døme:
Doktor Grünstein som ein oppdikta person som tek direkte del i handlinga.
Fähnrich Dauerling som ein oppdikta person, som ikkje tek del i handlinga.
Heinrich Heine som historisk person.
Merk at ei rekkje tilsynelatande oppdikta romanfigurar har klårt gjenkjennelege "modellar" frå det verkelege liv. Døme på slike er Oberleutnant Lukáš, Major Wenzl og mange fleire.
Tayrle
var kaptein og brigadeadjutant ved Jernbrigaden i Sanok, og framstilt som fyllik og pervers. Det var han som informerte Hauptmann Ságner om at marsjbataljonen hans kom fram to dagar for tidleg.
Sitat
[III.4] Ordonančním důstojníkem byl adjutant brigády hejtman Tayrle. „Já se velice divím,“ řekl hejtman Tayrle, „že vy jste nedostali určité zprávy. Maršruta je jistá. O linii vašeho pochodu měli jste nám oznámit přirozeně předem. Podle disposic hlavního štábu přijeli jste o dva dny dříve.“
Ella
var ei ungarsk prostituert som var favoritten til Hauptmann Tayrle men som og tok vare på Leutnant Dub på hans inspeksjonsrunde i Sanok sine bordellar.
Sitat
[III.4] Objevilo se, že kavárna vlastně není nic jiného než vykřičený dům, a poněvadž žádná ze slečen nebyla volnou, rozčilil se hejtman Tayrle na nejvyšší stupeň a v předsíni vynadal sprostě madam a křičel, kdože je u slečny Elly. Když dostal za odpověď, že je tam nějaký poručík, láteřil ještě víc.
[III.4] „Moc na mě neřvete, milostpaní,“ řekl vlídně Švejk, usmívaje se přitom sladce, „nebo vám dám přes držku. U nás jednou v Platnéřské ulici zmlátili jednu madam tak, že nevěděla o sobě. To tam syn hledal svýho otce, nějakýho Vondráčka, obchod s pneumatikama. Vona se ta madam jmenovala Křovánová, když ji vzkřísili a ptali se jí na záchrannej stanici, jak se jmenuje, řekla, že nějak vod ,Ch’. A jaké je vaše ctěné jméno?“
Křovánová
var ei bordellmamma frå Praha som Švejk nemnde i anekdota han brukar når han skal henta Leutnant Dub på horehuset i Sanok.
Sitat
[III.4] „Moc na mě neřvete, milostpaní,“ řekl vlídně Švejk, usmívaje se přitom sladce, „nebo vám dám přes držku. U nás jednou v Platnéřské ulici zmlátili jednu madam tak, že nevěděla o sobě. To tam syn hledal svýho otce, nějakýho Vondráčka, obchod s pneumatikama. Vona se ta madam jmenovala Křovánová, když ji vzkřísili a ptali se jí na záchrannej stanici, jak se jmenuje, řekla, že nějak vod ,Ch’. A jaké je vaše ctěné jméno?“
Filip II
vert påkalla i fyllrøret til Leutnant Dub på horehuset i Sanok.
Bakgrunn
Filip II var konge av Makedonia, far til Aleksander den store. Under styre hans utvida riket si makt seg sterkt, og han kontrollerte ved sin død nesten heile den greske halvøya og områda rundt Egearhavet.
Sitat
[III.4] Napil se, a trhaje písemný rozkaz, smál se: „To je - omluvenka? U - nás žádné omluvenky - neplatí. My jsme - na - vojně - a ne - ve - škole. Tak - tě - tedy - chytli - v bordelu? Pojď - ke - mně - Švejku - blíž - já ti - dám - pár - facek. - Ve - kterém - roce - Filip Macedonský - porazil - Římany, to ty - nevíš - - ty hřebče!“
Skrivst òg:Filip MacedonskýHašekFilip II. MakedonskýczPhilipp II. von MakedoniendePhilip II of Macedonen
Pokorný
var ein blekkslagar frå Budějovice som svarde i hytt og pine, nemnd når Švejk prøver å få noko fornuftig ut av Leutnant Dub på bordellen i Sanok.
Sitat
[III.4] „Zajisté že vám úplně rozumím,“ odpověděl Švejk. „Vy mluvíte podobně jako klempíř Pokorný v Budějovicích. Ten, když se ho lidi optali: ,Koupal jste se už letos v Malši?’, vodpovídal: ,Nekoupal, ale zato bude letos hodně švestek.’
László Gargany
var ein ungarsk Honvéd (heimevern-soldat) som hadde krepert i Sanok etter å ha drukke opp spriten frå krypdyrsamlinga på gymnaset.
Sitat
[III.4] Na vojenském hřbitůvku je také na jednom z bílých křížů nápis „László Gargany“. Tam spí věčný sen jeden honvéd, který při onom rabování gymnaziálních sbírek vypil všechen denaturovaný líh z nádoby, ve které byli naloženi různí plazové.
Kříž
var ein korporal som er nemnd i brevet Švejk si veninne Božena hadde skrive til han. smed Kříž hadde dansa med henne på U Kocanů og forald henne at Švejk hadde dansa med ei dum førkje på U zelený žáby i Budějovice og hadde forlete henne. Švejk viste dette brevet til Oberleutnant Lukáš på marsjen frå Sanok.
Sitat
[III.4] Švejk vytáhl z ušpiněné kožené tašky zamaštěný dopis a četl, zachovávaje krok s koněm nadporučíka Lukáše, který se dal do mírného poklusu: „Ty pacholku mizernej, ty jeden vrahu a bídáku! Pan kaprál Kříž přijel do Prahy na urláb a já jsem s ním tančila ,U Kocanů’, a von mně povídal, že prej ty tancuješ v Budějovicích ,U zelený žáby’ s nějakou pitomou flundrou a že jsi mě už úplně vopustil.
Božena
var Švejk sin tidlegare kjæreste som skreiv eit sint brev som Švejk las høgt til Oberleutnant Lukáš under marsjen frå Sanok.
Sitat
[III.4] Aby jsi věděl, píšu toto psaní na hajzlu na prkně vedle díry, mezi náma je konec. Tvoje bejvalá Božena. Abych nezapomněla, ten kaprál to umí a bude tě ještě sekýrovat, já jsem ho vo to prosila. A ještě abych nezapomněla, nenajdeš mě už mezi živejma, až přijedeš na urláb.
Věnceslava Lužická
er nemnd av Švejk når han fortel Oberleutnant Lukáš kor uheldig han har vore med damer.
Bakgrunn
Věnceslava Lužická var tsjekkisk journalist og forfattar som oftast skreiv under pseudonym. Hennar eigentleg namn var Anna Srbová. I mange år var ho redaktør for damebladet Lada.
Sitat
[III.4] Našel jsem ji taky ,U Kocanů’, voblíkali ji dva vojáci vod cizího regimentu a jeden z nich byl tak moc živej, že jí šahal docela veřejně pod živůtek, jako kdyby chtěl, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, vytáhnout odtamtud pel její nevinnosti, jak říká Věnceslava Lužická, nebo jak to podobně jednou řekla jedna mladá dívka asi šestnáctiletá v tanečních hodinách jednomu gymnasistovi hlasitě s pláčem, když ji štípl do ramena: ,Vy jste, pane, setřel pel mého panenství.’
Karla Veklová
var ei jente Švejk gjekk ut med då han var på manøver ved Mníšek før krigen. Han hadde møtt ho på dans i Starý Knín men resultatet var nedslåande: jenta fortalde han noko slikt som: eg er like glad i deg som i ei flis i rassen, du er så dum!.
Bakgrunn
Ei kvinne med dette namnet vart i 1983 identifisert som ein verkeleg av Augustin Knesl. Ho låg faktisk gravlagd i Starý Knín. Korleis forfattaren fekk tak i namnet og den geografiske tilknytinga hennar er eit mysterium.
Petr Kovařík, 5.10.2013
Knesl tam mimo jiné uvádí tuto kuriozitu: "Josef Švejk byl v románě více než skoupý na přiznáních svých citů k ženám. V jediném okamžiku odkryl karty, když líčil svoje zamilování do Karly Veklové ze Starého Knína. Na malém hřbitůvku ve Starém Kníně byla pochována žena jménem Karla Veklová..." Myslím, že je to zajímavé a je to jeden z dokladů, že nejen hlavní postavy z románu, ale i ty celkem bezvýznamné a epizodní měly svůj reálný předobraz. Kromě toho je možné, že Hašek zde zmiňuje nějakou svou vlastní zkušenost. Starý Knín je lokální část malého města Nový Knín nedaleko Dobříše a skutečně právě v této části obce je malý hřbitov. Hašek tedy na tomto románu místě uvádí velmi přesný údaj.
Sitat
[III.4] Když jsme před lety stáli lágrem v Mníšku, tak jsem chodil tancovat do Starýho Knína, namluvil jsem si tam nějakou Karlu Veklovou, ale moc jsem se jí nelíbil. Jednou večer v neděli jsem ji doprovázel k rybníčku, tam jsme si sedli na hráz a ptal jsem se jí, když zapadalo slunce, jestli mě má taky ráda. Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že byl vzduch tak vlahej, všichni ptáci zpívali, a vona mně vodpověděla s příšerným smíchem: ,Já mám tě tak ráda jako pazdero v prdeli, vždyť jseš blbej.’
[III.4] Nějakej sedlák Pícha neměl žádnou radost z tý návštěvy a nepřijmul vod eráru osumnáct korun náhrady za zdupanejch pět měr pole, chtěl se vám, pane obrlajtnant, soudit a dostal za to osumnáct měsíců.
Pimpra
var ein blikkenslagar Švejk fortalde Leutnant Dub om under samtalen i Tyrawa Wołoska om løytnanten sitt ulukkelege besøk på gledeshuset i Sanok. Pimpra vart òg ofte funnen på horehus som U Šuhů og U Dvořáků når han skulle ut for å kjøpa metallplater.
Sitat
[III.4] Ale to byl asi nějakej vomyl. Klempíře Pimpra z Kozího plácku taky vždycky hledali, když šel kupovat plech do města, a našli ho také vždycky v podobnej místnosti, buď u ,Šuhů’, nebo u ,Dvořáků’, jako já vás našel.
Vejvoda
var ein bygningsformann frå Vršovice som hadde fått det for seg at han ikkje skulle drikka noko alkoholhaldig. Švejk fortalde denne nokså lange soga til Leutnant Dub etter bordell-episoden i Sanok.
Sitat
[III.4] Kdybyste byl znal starýho Vejvodu, políra z Vršovic, ten vám si, pane lajtnant, umínil, že nebude pít žádný nápoje, po kterých by se vopil.
Bernarda
er del av "Songen om Lourdes" som soldatane syng i Tyrawa Wołoska.
Bakgrunn
Bernarda hadde openbaringar i 1858 og Jomfru Maria viste seg for henne. Dette ga støytet til Lourdes-legenda som har gjort den vesle byen i Pyreneeane til ein stor pilgrimsstad. Ho vart i 1933 kanonisert som Sankt Bernadette.
Sitat
[III.4]
Aj, Bernardu, dívenku, nebeský duch
tam ku břehu provodí v zelený luh. - Ave!
Nachtigal
var ein korporal frå området ved Kašperské Hory som hadde fått tak i ei flaske brennevin av ein jøde.
Sitat
[III.4]Kaprál Nachtigal, někde od Kašperských Hor, sehnal láhev kořalky od ustrašeného žida; shromáždil několik kamarádů a nyní všichni jali se dle německého textu zpívat „Lourdskou píseň“ bez refrénu „Ave!“ na melodii písně „Prince Eugena“.
[III.4] „Kamarádi, nehulákejme tolik,“ prosil potichu Baloun, „já už to cítím v kříži, voni nás uslyší a začnou hned po nás střílet. Já to vím. Voni nás poslali napřed, abychom vypátrali, jestli tam není nepřítel, a když uslyší střelbu, tak hned budou vědět, že se nesmí dál. My jsme, kamarádi, folpatrola, jak mě tomu učil kaprál Terna.“
Untergriez
var ein kaptein som hadde fortald Švejk kor forleg det var å vera velfødd når ein fekk ei kule i buken.
Sitat
[III.4] „Ty jsi ale zatracená nenasytná svině. Vojáka před gefechtem vůbec nemají krmit, to už nám před lety vykládal ve škole hejtman Untergriez. Ten nám vždycky říkával: ,Klucí zatracený, kdyby došlo někdy k válce, přišlo se do gefechtu, né abyste se před bojem přežrali.
Nathan
var ein jøde som selgde ein skinnmager ku til soldatane i Liskowiec.
Sitat
[III.4] Když se ještě před nimi vyválel v prachu, setřásl se sebe najednou všechnu lítost,odešel domů, kde řekl v komůrce své ženě: „Elsalébn, vojáci hloupí a tvůj Náthan moc chytrý.“ S krávou bylo mnoho práce. Chvílemi se zdálo, že se kráva nedá vůbec stáhnout. Při stahování přetrhli několikrát kůži, pod kterou se objevilo svalstvo zkroucené jako vyschlé lodní lano.
Elsa
var kona til Nathan som fortalde henne etter at kua var seld: "Soldatane er toskar og din Nathan svært smart."
Sitat
[III.4] Když se ještě před nimi vyválel v prachu, setřásl se sebe najednou všechnu lítost,odešel domů, kde řekl v komůrce své ženě: „Elsalébn, vojáci hloupí a tvůj Náthan moc chytrý.“
Pavlíček
var ein kokk som braut ei framtann på kjøtet frå den magre kua i Liskowiec.
Sitat
[III.4] „Pane obrlajtnant, už je z toho porculán. Ta kráva má tak tvrdý maso, že se s ním může řezat sklo. Kuchař Pavlíček, když okoušel maso s Balounem, vylomil si přední zub a Baloun zadní stoličku.“
Chodounská
var kona til telefonist Chodounský. Frå Liskowiec skreiv han brev heim til ho på førehand der han åtvara i harde ordelag mot sidesprang. Han tiltalar ho med den familiære forma Boženka.
[III.4] Já bych Ti to ani nepsal, ale Ty víš sama dobře, že jsi se mně svěřila, že já nejsem první, který s Tebou měl vážnou známost, a že Tě přede mnou měl už pan Kraus z Mikulášské třídy.
Čapek
var ein herre som vanka på U kalicha og som terga på seg andre gjester ved å vifta med kunnskapar og i tilleg vera vulgær. Dette er del av historia Švejk fortel Oberleutnant Lukáš for å illustrera at ikkje alle kan vera smarte.
Sitat
[III.4] Kdyby například, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, znal každej zákony přírodní a doved by si vypočítat vzdálenosti nebeský, tak by jenom vobtěžoval svoje okolí, jako ňákej pan Čapek, kterej chodil ke ,Kalichu’ do hospody a v noci vždycky vyšel z výčepu na ulici, rozhlížel se po hvězdnatej vobloze, a když se vrátil, chodil vod jednoho k druhýmu a říkal: ,Dneska krásně svítí Jupiter, ty nevíš, pacholku, ani, co máš nad hlavou.
Zamastil
var presten i Horní Stodůlky som hadde skrive ei bok om senge-utøy.
Sitat
[III.4] „To dělají štěnice, pane obrlajtnant. To už je stará pověra, že faráři rodějí štěnice. Nikde nenajdete tolik štěnic jako na farách. Na faře v Horních Stodůlkách farář Zamastil napsal dokonce vo štěnicích celou knížku, voni po něm lezly i při kázání.“
[III.4] Voni by se jim měly dělat přednášky, jako nám je dělával nebožtík pan obrlajtnant Buchánek, kterej se zastřelil kvůli kauci, kterou si vybral na ženění vod svýho budoucího tchána a kterou von utratil s cizejma děvkama.
Jenom
var dyrehandlaren som gjekk til bokbindar bokbindar Bílek for å be om dottera si hand og introduserte seg med ein fjert så ljomande at pendel-klokka på veggen stoppa. Dette gjorde eit overveldande inntrykk på den tilkomande svigerfaren, men dottera var derimot lite imponert.
Sitat
[III.4] Naproti karmelitánům v Praze měl, pane obrlajtnant, před lety krám s králíky a jiným ptactvem pan Jenom. Ten si udělal známost s dcerou knihaře Bílka.
Bílek
var bokbindaren i anekdoten om herr Jenom og enorme fjerten som fekk bestefar-klokka til å stoppa.
Sitat
[III.4] Naproti karmelitánům v Praze měl, pane obrlajtnant, před lety krám s králíky a jiným ptactvem pan Jenom. Ten si udělal známost s dcerou knihaře Bílka.
Hubička har vakna og redaktøren er tilbake på U kalicha
Hubička
var ein overkonstabel som før krigen ofte var på U kalicha. Han var offer i episoden der ein redaktør skjenkar han full, dei byter klede og redkatøren går ut på Resslova ulice i full uniform og arresterer to forbipasserande.
Sitat
[III.4] K nám, do hospody ke ,Kalichu’ na Bojišti, chodíval ještě před válkou jeden policejní nadstrážník, nějakej pan Hubička, a jeden pan redaktor, kterej sbíral zlámaný nohy, přejetý lidi, sebevrahy a dával je do novin.
[III.4] To bejval v karlínskejch kasárnách obrlajtnant Holub, ten byl tak učenej, že ho všichni u kumpanie považovali za blba, poněvadž von kvůli svý učenosti se nenaučil nadávat na vojáky a vo všem jenom rozjímal s vědeckýho stanoviska.
[III.4] „Jednou šel uzenář Křenek z Vinohrad podle plánu města Prahy od ,Montágů’ na Malé Straně domů v noci na Vinohrady a dostal se až k ránu do Rozdělova u Kladna, kde ho našli celýho zkřehlýho k ránu v žitě, kam upad únavou.
Personar liste over folk som er omtala i romanen (587)
Syn alle
I. Bak fronten 
