První řádky deníku začal psát 17. listopadu 1914 v Brucku an der Mur v rakouském Štýrsku. Jako duchovní odjížděl na frontu, jak si poznamenal v deníku, s posláním pomáhat raněným a umírajícím vojínům. První setkání s vojenskou realitou bylo v Šabaci. Do deníku napsal:

24.11. S poručíkem Morávkem od pluku chodili jsme městem a žasli, kam až dospěla kultura. Domy pobořeny, kostel rozbit, vše zpustošeno a vyrabováno, krámy vypáčeny. Město bylo třikráte dobyto. Poprvé Rakouskem, podruhé Srbskem a potřetí opět Rakouskem. V krámech všechno naházeno, šlape se po všem, sklo, železo, klobouky, látky, a jak řekl MUDr. Ritter:16MUDr. Ritter byl plukovní chirurg. Byl jsem v Messině po zemětřesení,17Došlo k němu 28. 12. 1908. ale horší to tam nebylo. Nejsmutnější podívaná je na střed města a kostel. V domech a krámech jest plno rakouského střeliva. Když byl Plünderung18Plenění. , vojáci zahazovali střelivo a brali, co mohli. Maďaři vypáčili banky a našli tam prý hodně peněz. Po obědě byli jsme u nových zajatců. Ubožáci. Ti museli trpěti. Nohy opuchlé, bosi, hladoví, zimou se tetelí a docela lezou po čtyřech.

29.11. V Lajkovaci čerstvé hroby. Zde se odehrála hrozná bitva, kde Beli Brod dobyly dva prapory 91. pluku, 200 mrtvých, dohromady schází 1000 mužů za deset dnů. Důstojníci také padali. Prapory jsou v síle cirka 600 mužů.19Polní prapor měl mít 1100 mužů. Po cestě z Lajkovace hodně pohozených zbraní a výstroje naše i nepřátel.

1.12. přišel II. prapor a celý pluk vyrazil v 5 hodin ráno okolo Drenu přes Klavicu a Slavicu do Zoeke. Srbové opustili bez boje dovedné a pevné zákopy. Sbíral jsem legitimační lístky20Identifikační lístky nosili vojáci v kovovém pouzdře na krku. od 91. pluku. Bylo jich 120, ale ztráty jsou větší. V posledních dnech ztratil pluk v bojích a nemocemi okolo 1000 mužů. Setniny mají 120–145 mužů.21Setnina (rota) měla mít 250 mužů. Další boj jej čekal u Arapovace

5.12. Těžké boje celé dopoledne, poprvé zaopatřoval na bojišti. Pluk měl velké ztráty.

6.12. Prší, bláto, hrozné cesty. Opět prudké boje, dnes pochováno zase mnoho vojáků.

8.12. Ráno pracoval na článku o 91. pluku. Sousední 102. pluk podnikl útok, který se nezdařil. Jsou velké ztráty, od 7. do 30. listopadu má 91. pluk ztrátu 1578 mužů a k tomu 250 vojáků u Arapovace. 5. setnina má za dobu 4.–7. listopadu 70 mužů ztráty. Dále konstatuje, že šťastná domovina, že se v ní neodehrává válka. Srbsko je zničeno na léta, rekvírováno, opuštěné domácnosti se pustoší, dobytek, drůbež, brambory, med, svíčky, ovoce, vše se soldatesce hodí. Srbové říkají, že jsme se naučili brzo bojovat, a přidal příhodu. Včera se udala zajímavá epizoda. Infanterista od 6. setniny jde ze švarmlinie22Přední linie. do kuči23Chalupa. pro vodu. Tam srbský kavalerista. Pěšák beze zbraně v rozpacích mu zezadu vezme karabinu. Vtom nepřítel vyskočí a chytne ho kolem krku a křikne. Nazdar, kamaráde, já se přidám k vašemu vojsku. Infanterista ho přivedl. Neúspěch rakouské ofenzivy a špatné velení okomentoval Něco jest na tom pravdy, ale mnoho chybujeme. 1) jsme bez rezerv, 2) nejsou rozkazy, 3) postupujeme proti reglementu24Služební řád. (v čele štáb pluku a pak vojsko, nebýt mlha, jsme všichni postříleni).

9.12. Smutný den, večer zpráva o prolomení u 102. pluku. Ihned se připravujeme na cestu. 13. sbor ustoupil, odtržen od 6. a 8. sboru, 15. a 16. musel prý také ustoupiti. V noci za hvízdotu kulí a šturmů vřavy – ústup. Hrozný okamžik. Mužstvo vyčerpáno, zeslabeno. II. prapor ztratil 200 mužů. Místo, aby se lidem popřálo oddechu, žene se stále dále….lid neschopný dále bojovati. Nezdary vinou vedení. Chtěli jsme býti hotovi za 14 dnů. Hrozná noc, stálé šturmy, nespali jsme. Ustupujeme… po slávě, mužstvo se schází u Arapovace bez vedení.

10.12. Za velkých obtíží pospíchali jsme ze Sokolova do Stepojevace. Předjížděli jsme hrozný „vyrval“ artelerie, sanitu, trén, dobytek, nemocný, generály, štáb, muničáky, hrozný rámus a při špatné cestě. U mostu musel použít biče, aby nechali předjet. Ráno vstali po 5. hodině a k trénu za Stepojevacem. Veliké lágry trénů, které čekali na Abfertigung25Odeslání. a kde jest 91. pluk. Čekali jsme až do 11 hodin a najednou začal nepřítel na nás střílet šrapnely. Najednou panika, trény bez rozkazu začaly ujíždět a my do Leskovace. Pluk odešel do Boraku bez Abfertigungu. Večer smutná nálada, myšlenky na útěk…hladem a nevyspáním mne bolela hlava. Usnul jsem oblečen na seně.

11.12. V Boraku na Hilfsplace26Polní obvaziště. písničky „Aby nás Pán Bůh miloval“ a „Po starých zámeckých schodech“. Zprávy hrozné, velké ztráty. 21. LID2721. zeměbranecká pěší divize (Landwehr‒Infanterie‒Division), Praha. 3000 mužů, 102. pluk 600 mužů, hrozné, armáda zničena, čeká další Rückzug. 28Ústup.

12.12. Psáno při cikánské hudbě. Včera tak veselo a dnes tragédie. Nespal jsem celou noc při střelbě šrapnelů. Ráno se strachem vítal rachot pušek a hvízdot kulí, střelba na Hilfsplace. Vtom u II. praporu marschbereit.29Připravený k pochodu. Ano, Landwehr30Zeměbrana. zase selhala, náš pluk byl napaden z flanku31Z boku. , 15. setnina zajata. Byl to hrozný boj, všechno bez velení. Ústup, dosud nevím, jak to dopadlo, asi smutně. Srdce bolí a krvácí. Za deště kulí jsme se zachránili od zajetí a odebrali se přes Siljakovac na silnici a dále přes Lipovicu až sem do vesnice Cigani. Zůstáváme u cikánů a hrají nám nyní – víno a zpěv. Utíkáme k Bělehradu.

13.12. Sedím v lágru před Bělehradem, vyčerpán tělesně a dnes duševně. Jsme na ústupu – útěku, hrozném útěku. Včera večer pravý důstojnický večer – pilo se víno, káva, čaj – hrála hudba a scházeli se kamarádi po boji. Strach ze vší. Ráno časně jsme vstávali. Celé řady trénu projely až do Sremcice, tam rast.32Odpočinek. Viděl známé od pluku, viděl Bělehrad. Najednou do trénu blízko padnou šrapnely. Ohromná panika, bez rozkazu dávají se do trysku lidé, kolony, trény, pěšáci, koňáci, všechno je na útěku. Na tisíce vozů prchá po silnici. Našemu pluku včera u Boraku zajaty tři setniny 5., 14. a 15. Já jsem byl prý také zajat. Celá armáda ustupuje, ale kdo ví, nebude‒li něco zajato. My, 9. divize, prý půjdeme poslední. Pak to zase vypijeme. Zase nic jistého. Nerozhodnost, bezhlavost, liknavost, neschopnost. Více velkých pánů než mužstva. Žádná chuť…člověku je líto lidí, koní a zemí…vojsko krade dobytek, koně, drůbež, šatstvo, mouku, zkrátka soldateska. Výlet do Srbska byl drahý. Tolik krve prolito, tolik utrpení a vše marné. Opouštíme cizinu, které jsme zbytečně mnoho obětovali.

14.12. Nezapomenutelný den. Včera večer dosti příjemný – vojáci zpívali v lágru dojímavě „Kde domov můj“ i takový „Šup sem šup tam“ a jiné33Slova písniček si fkt. Eybl také zapsal: „Když jsme byli na rükcuku, přišlo na nás strašidlo, mělo kvéry a kanóny, furt se na nás tlačilo. Šup sem, šup tam nám už je to všechno jedno, nám je to fuk“; „Nemelem, nemelem, sebrali nám Srbi trén, sebrali nám mašinkvéry, feldhaubice [polní houfnice], feldkanony. Nemelem...“ ...ubohý ústup a my si zpíváme. Pravý vojenský život na prknech dusivý kouř, nemohl vydržet, ale lepší než venku na dešti. Ubohý regiment34Pluk. zase ustupuje a musíme úplně utéci. Ráno v jednu hodinu, alarm, ale dlouho trvalo, než jsme dojeli, protože pluk včera v úplném nepořádku ustoupil. Začaly padati šrapnely na trén. Náš jsme zachránili, ale hrozná panika – mosty ubohé, válečné a tisíce vojáků. Ten hrozný strach o život, majetek. S revolverem v ruce pouštěl jsem se přes most k praporu pro své věci, ale ztratil sluhu Karla. Bělehrad jsem viděl jako nepřítel. Jest zpustlý, ale ne tolik jako rozstřílený Šabac. Maďaři plundrují. Náš 24. dělostřelecký pluk neustále střílí a chrání ústup trénu. Jak asi dojde pluk, jest úplně vyčerpán. Hřmí polní děla i těžké houfnice jako v největší bouři. Lidstvo prolévá krev a proč a k čemu. Bůh to suď. O 11. hod. jsem přešel Sávu, abych se zachránil, odtud dále s trénem přes Bežareju do Surčina. Všecka ta hanba a potupa porážky musí stihnout velitele – v neposlední chvíli vše selhalo. Kéž jsem zase zítra zdráv. Jsem na půdě maďarské, těch, kteří jsou tak hrozní. Ráno jsem si vzal sirotka srbského, ale také se mně ztratil.

15.12. V Batajnici. Úplné zničení armády. Nebyl by si toho nikdo pomyslel. Celá armáda utíká a shromažďuje se. 8. sbor v Indiji, 13. sbor v Rumě a Kraus35Sbor generála Alfréda Krausse v Batajnici. Včera při opouštění Bělehradu hrozná kanonáda. Naše divize chránila ústup. 73. pluk musel vydržet, jako 91. v Boraku a 102. v Jankovci. Nemytí už tři dny, samý ungeziefer.36Obtížný hmyz. V dešti a špatné cestě jeli jsme přes Dobanovce a Ugrinovce do Batajnice. Krásné vesnice, domy malované s verandami, moderní budovy, čapí hnízda, žádné stodoly, překrásná rovina. Všichni museli utéci, nyní se stěhují zpět. Byla to zase hrozná cesta v dešti a lijáku. Zase spousty trénu, jak ujíždějí dovnitř země. Ztratil se mně putzflek. Naše vojsko všude kradlo, dnes jsem viděl i kolovrat, šicí stroj. Deky, obrazy, celé bedny prý posílali důstojníci domů. Šťastná domovina, že nemusí tolik trpěti. Kéž ji Bůh uchrání od podobné metly. Lid zubožený, utrápený, okradený se dívá se strachem budoucnosti vstříc. Naše mužstvo trpí mnoho nedostatkem chleba…utrpení.

16.12. Včera byla velká bouře. První večer bez kanonády. Celou noc chodilo vojsko rozprchlé po ústupu a nevěděli o pluku. Ráno jsme chtěli jet vlakem do Indije, ale vlak nejel – pěšky až do Staré Pazovy, pěkné město, ale plno vojska. Tam jsme se dověděl, že máme pluk v Surčíně. To je bezhlavost. My musíme tedy zpět, kde jsme byli. To je rakouské! Každou chvíli jinak. Potřetí se stěhujeme ze strachu před Srby. Bělehrad padl, mosty zničeny, jsme za Sávou. Šabac jest v nepřátelských rukou. Grenzsicherung37Ochranu hranic. obstarává 13. sbor. Náš pluk má jen prý 300 mužů.

17.12. V Surčíně se vyspal nádherně v peřinách. Místní Němci, protestanti, se bojí Srbů, kteří Šváby trápili. V Surčíně jsem vyhledal poručíka Čalouna od 28. pluku…milé shledání. Zítra budeme v Batajnici einvagoniert.38Naložení do vagónů. Kam pojedeme, nevíme. Vzpomínám na domovinu. Pozdravte národ můj – rodnou zem. Válku jsme prohráli vlastně vinou vysokých pánů. 6. armáda, 15. a 16. sbor stály před Kragujevacem, čekaly tři dni na Verpflegung39Zásobování. a munici, ale marně. Ohne Schutz40Bez ochrany. museli se vrátit, kvůli nim se stáhnou na sever. Hejtman Wagner říkal, že oddíly jsou demoralizované a opouštějí řady. Bylo to hrozné, jakmile se objevili Srbové, uherský landsturm41Domobrana. ustupoval bez rozkazu a u divize o tom nevěděli. U Bělehradu byl 91. pluk poslední. Jest to hrozná porážka. Kopflösigkeit.42Bezhlavost.

18.12. Mužstvo od pluku uteklo, zbylo asi 300 mužů, dnes je jich opět 800. Stav mezi důstojníky je hrozný, noví nepřicházejí. Bataillionkomandantem je poručík v záloze. Večer v menaži s brigadírem43Velitel brigády. Hausmanem, veselý večer, zpívalo se Wacht am Rhein,44Stráž na Rýně, německá nacionalistická píseň. Text napsal v roce 1840 Max Schneckenburger. O sanctissimo a další písničky. Náš pluk opouštěl od 10 hod. do 3 hod. Poslední Grill. Křenek z Netolic u Arapovace těžce raněn.

19.12. V 11 hodin nastoupen podle rozkazu pochod do Batajnice. Třikráte byl změněn rozkaz odmašírovat, hrozný pořádek. Zima, rajtoval45Jel na koni. zmrzlý. Přijeli jsme a musíme zde lágrovati dvě noci v ohavném zřízení. Potom má mužstvo míti osvěžení! Není na tom dosti ve švarmliniích. Všichni důstojníci jsou rozčíleni. Člověk ztrácí úctu před generálním štábem.

20.12. Batajnica – Kosacz – Uj Futak. Spal jsem s Kettnerem u pravoslavné hodné Srbkyně, ale ve dvě hodiny alarm. Byli jsme naloženi, ale teprve k ránu odjeli. Jeli přes Indiji a Uj Videk do Kosacze. Takový nesmysl, místo abychom jeli z Uj Videku hned na místo, jeli jsme do Kosacze a pak přes Pyros do Uj Futaku. Jel na koni od 3. batalionu (můj kůň zůstal v Batajnici a měl jsem o něj strach). Byl to namáhavý pochod. V Uj Futaku nás obecenstvo čekalo a slyšel po dlouhé době zvonit klekání. V Uj Futaku – nový život.

21.12. Tak zde máme být delší dobu. Obyvatelstvo Uj Futaku jsou veskrz zbožní katoličtí Němci. Jsme na břehu Dunaje. Obyvatelé jsou konsternováni, že jsme byli poraženi, a doufají, že Bělehrad zase dobudeme. Mužstvo má prázdno, ale bude muset míti Beschäftigung.46Zaměstnání. Jest v hostincích, pije, hraje karty. Jest demoralizováno, nezdraví, dýmky v ústech, všelijaké poznámky atd. Bude přísné cvičení. Přibyla marškumpanie a šest důstojníků. Odešli major Wenzl, nadporučík Urban, poručíci Dostál, Wolf a zajati poručíci Jünger, Týra, Ambrož, Mlezna a Židlický. Večer jsme se radili o vánočním stromku. Večer konečně přišel můj kůň, rád jsem ho viděl. Mužstvo začíná zdravit.

22.12. Dnes jsem četl mši svatou. Je to pěkný kostel. Sešel se s polními kuráty s Tabachem (102. pěší pluk), Langhammerem (73. pěší pluk) a Hofferem (11. pěší pluk). Ujednáno s R. Zhánělem,47Oberfeldkurát Rudolf Zháněl, duchovní 9. pěší divize. že budu míti 25. 12 v 10 hod. velkou mši sv. Npor. Lobkovicz48Ervin Karel Lobkovicz, nadporučík 1. dragounského pluku. hraje na varhany. Schönborn u zpovědi a přijímání, Lichenštein také zde.

23.12. Ráno opět četl mši sv., v 9 hod. requiem pro celou divizi za padlé vojíny. Všecko vyrukovalo, byl to smutný dojem. Asistoval jsem R. Zhánělovi s Langhammerem, Tabachem a Hofferem. Setkal se s Ungrem, hejt. Schulou a Viklasem. Jsem od večera Menagenmeister.

24.12. Štědrý den, jak krátký pro rodiny dnes. Jak smutný po celém téměř světě. Co tu starostí, soužení, slz, odloučení a utrpení. Ráno jsem sloužil mši sv. za Michala. U sv. přijímání byl obyčejný voják, hrabě Kinský, jeptiška, děvčátko. Potom jsem byl u muziky. Pak mrzutý v menáži s důstojníky. Někteří jedli guláš, pak fotografování. Pak se vykoupal – to bylo dobrodiní. U Čalouna krásný večer, hrála hudba, slepičí polévka a zvěřina. Setniny slavily. V noci jsem asistoval.

25.12. První mše o ½ 10 hod., pak zavedl regiment do kostela, potom řeč vojákům česky a německy, modlitba za padlé a pak velká mše sv. Naše hudba hrála. Bylo to krásné. Také řeč se mi povedla, při kázání dojal vojáky i civilisty, zvláště ženy. Hned po mši jsem šel za město na pravoslavný srbský hřbitov zaopatřovat starého Maďara. Potom se ptám po nemoci – cholera. Zděsil jsem se, ale děj se vůle Boží. Odpoledne jsem jej pochoval. Měl jsem velkou radost z dopisů od bratra a p. poštmistra.

26.12. Ráno mše sv. a zpovídal vojáčky. U přijímání byl hrabě Schönborn s paní. Odpoledne opět zaopatřoval vojáky. Tyfus. Poslal jsem do novin Hlasu lidu49List České strany křesťansko-sociální (1906‒1938). , Čecha50Politický týdeník katolický (1871‒1937). a Politiky51Národní politika, list směru staročeského (1888‒1938). pojednání o pluku. Rytmistr četnictva sboru mi sdělil, že velitel sboru měl pronést: „Nejlepší kazatel je od 91. “A mám mu říci, kdy budu zase kázati. Včera hrál při mši sv. (102. pluku) Lobkovicz české koledy „Narodil se Kristus Pán“ a „Nesem vám noviny.“ Zdejší farář má radost, že jsou naši vojáci bohabojní. Dobrý příklad dávají magnáti Kinský, Lobkovicz, Schönborn, Palfy, Lichtenštejn. V kostele maďarské nápisy, školy maďarské a purkmistr zde jest jmenován vládou.

27.12. Na mši sv. četl pastýřský list. Kníže Lobkovicz hrál a pražští učitelé zpívali „Nesem vám noviny“ a „Narodil se Kristus Pán.“ Tak dojímavé v cizině. Pak fotografování s Lobkoviczi, Zhánělem, Tabachem a Hofferem. Pak bylo dělení Liebesgaben.52Milodary. Včera večer jsme také dostávali. Důstojníci dostali deky, muffy,53Rukávník. šály, pletené kabáty atd. a také cukroví a tabák. Mužstvo také dostalo plno věcí. Dnes inspeczirung brigády místo kostela. Vůbec samá prohlídka nyní, kdy se má mužstvo zotavovat. Máme nového divizionáře Josefa Schöna, odstaven (prý nemocen) Potiorek54Oskar Potiorek (1853‒1933), polní zbrojmistr, do roku 1914 guvernér Bosny a Hercegoviny, po vypuknutí války nepříliš schopný vrchní velitel srbské fronty; k 1. lednu 1915 sesazen a penzionován. a na jeho místě Sarkotič.55Stěpan Sarkotič (1858‒1939), úspěšnější Potiorkův nástupce a vojenský guvernér Bosny a Hercegoviny, velitel úspěšné ofenzívy proti Černé Hoře, od 1917 generálplukovník, povýšen do šlechtického stavu. O trupy se ve švarmliniích nestarali, nyní v pokoji ano, teď ukazují svou moc a svůj důvtip, ale v ohni nechají trupy odkázané sami na sebe a neslyší, když je upozorní. Takoví jsou vysocí páni. Panáčkování. Odpoledne rajtoval. Psal jsem mnoho, ale mně nepíše nikdo.

28.12. Nachlazen, dostal poštu z domova.

29.12. Při inspekci se ukázalo, že celý pluk je verlaust.56Zavšivený. Pluk ztratil 4500 mužů (tři prapory), 11. pluk pak 7500 mužů. Při posledním rückzugu57Ústup. jsme ztratili 2200 mužů, 1300 povozů a 78 kanónů. Nový divizionář Schön se zdá dobrý válečník, dělá dobrý dojem. Stará se o mužstvo a zajímá se o všecko. Odpoledne u msgre Zháněla. Duchovní mají přesvědčovat mužstvo, aby nepilo nepřevařenou vodu kvůli choleře, která se zde skutečně vyskytla. Večer u Čalouna hrál karty.

30.12. Dopoledne psal matriky. Odpoledne měl u 28. pluku promluvu o choleře a tyfu: Aby byli zdraví, si přeje Bůh, rodičové a všichni přátelé. Zdraví a čest největší bohatství a aby nepili nepřevařenou vodu a žili střídmě. 58Téma kázání bylo fkt. Eyblovi stanoveno. Promluva byla česky.

31.12. Dopoledne „rajtoval“ na cvičišti na koni a mluvil zase k IV., potom k II. praporu o nemírném pití a jídle. Obojí česky i německy na koni. Po obědě jsem se dal vyblejsknouti, pak v kostele na požehnání a zpovědi. Potom se známými vojáky.

1.1. 1915. Dnes nový rok. Včera jsme seděli a slavili Silvestra velice vesele. Císař pán poslal gratulaci. Pilo se a hodovalo, jako by válka nebyla. Někteří důstojníci už o půlnoci zpiti. Hudba krásně hrála, zpívalo se česky. Zůstal jsem až do půlnoci. Krásný kamarádský duch vládl celé společnosti. O ½ 10 velká mše sv. Celý pluk v kostele, ostatní venku. Po mši bylo na cvičišti odevzdávání Tapferkeitsmedailí.59Medaile za statečnost. Bylo jich uděleno 42, ale jen 17 přítomno. Smutné bylo, když hejtman Wagner vyvolával jména a vzadu důstojníci volali Tot, verwundet, in Spital, vermisst.60Mrtev, zraněný, v nemocnici, nezvěstný. Pak mluvil major německy a poručík Grill česky. Krásný dojem, když celý pluk defiloval před vyznamenanými. Když jsem gratuloval hrdinům, hlásil se ke mně Novák z Prachatic a Plach ze Záblatí. Dostal jsem dopisy z domova. Večer hrál s důstojníky karty.

2.1. Prší. Dostal jsem lístek od biskupa, který mne potěšil. Poslal jsem mu dopis a fotografii s duchovenstvem. Po por. Máchovi jsem poslal Trsové pozůstatky po jejím muži. Chudák. Vedle menáže zpívají vojáci „Moje potěšení“ sedí opíjejí se, aby zapomněli na domov, aby zaplašili vzpomínky po svých rodičích, milých. Nováčci, takoví bezvousí hoši, kteří ještě života ani nepoznali.

3.1. V 8 hod mše sv. Přišli vojáci štábskompanie, pionéři, houfnice, dragouni, dělostřelci. Zase ty krásné chvíle českých koled. Potom se fotografoval s Grillem. Večer bez karbanu.

4.1. Dnes prší hrozně. Dobře, že nejsme v boji. Ráno jsem mluvil s msgre Zhánělem a Tabachem o„Rekrutenpredigten“.61Kázání rekrutům. Mužstvo se čistí desinfektorem od vší. Budeme očkováni proti choleře, která bohudík ustává. Umřelo několik vojáků od 102. a 73. Bůh chraň nás takových neštěstí.

5.1. Nastydl jsem a měl kašel. Připravoval jsem se na zítřejší kázání. Mužstvo se jelo koupat do Uj Videku. Dnes zase hubuje se na befely ohromě dlouhé.

6.1. Ráno na mši byl celý pluk, kníže Lobkovicz hrál na varhany, pak v nemocnici. Odpoledne fotografování s krajany z Netolic. Pak k Čalounovi a na procházku. Teď jsou samé befely, které se zase mnění. Vlastně hledají práci. Zajímavé, že dávají rozkazy, jestli se dají provést – důstojníci s lakýrkami u Armeekommando.62Armádní velitelství.

7.1. Ráno mše sv. Ráno přišel ordonanc, abych šel k divizi. Generál Schön svolal všechny komandanty, kurátory a brigadýry. Na základě vypravování ženské nějaké udal jeden hejtman gen. štábu o hochverratu, 63Velezrada. že někteří nechtějí znova do Srbska. Působiti na mužstvo skrze důstojníky a my v kostele. Mužstvo půjde do kostela denně. „Na řeči ženské.“ To je už staré, to jest viděti, že neznají smýšlení mužstva. Po válce budou všichni zajati za zradu. I také u gruppy Krauss přidali se dva prapory české. S nynější armádou to teprve nepůjde. Nováčci jsou nevycvičeni, někteří neschopni, důstojníci štábní žádní, ostatní aktivní utíkají a utekou jistě všichni…. A to se má člověk bíti. U našeho pluku ze 16 štábních důstojníků ani jeden. Jediný Kieswetter a ten přišel od pionýrů. To jest smutné. Po obědě psal články pro „Hlas lidu“.

8.1. Ráno po mši očkování proti choleře. Mám z toho hrozné bolesti. V ½ 12 jsme měli Officiersversammlung64Shromáždění důstojníků. ohledně Moralische Erziehung der Manschaft.65Morální výchova mužstva. Odpoledne byl Officiersbesprechung66Porada důstojníků. u divize. Nešel jsem, protože jsem nemocen. Přišel Hlas lidu s mým článkem o pluku, který se velice líbil. Večer jsem byl u IV. baterie, u hejtmana Petzelta. Měli jsme se výborně, bylo podsvinče a dort v podobě granátu.

9.1. Měl jsem bolesti po očkování. Dnes si vyprávělo mužstvo, že všechny mrzelo, že jsme se museli vrátit ze Srbska. Takový kus už byl dobyt. Všecko se strojí na inšpicírung arcivévody Eugena.67Arcivévoda Evžen Rakousko‒Těšínský (1863‒1954), polní maršál. Velitel 5. armády na Balkáně, od roku 1915 velitel italské fronty. Velmistr Řádu německých rytířů. Dnes nám oznamoval hejtman Wagner, že neaktivní důstojníci68Důstojníci v záloze. dostanou Jubileumskreuz (1908). Tak přece nějaký kříž dostaneme. MUDr. Löwy přeložen k 73. pluku. Dnes se vypravuje, protože jízda po dráze jest úplně zastavena pro civilisty, přijede německé vojsko.

10.1. Ráno mše. Večer důstojnická zábava v menáži. Ve vedlejší místnosti hezky zpívali pražští učitelé.

11.1. Byli svoláni všichni kuráti kvůli Rekrutenpredigten. 19. sbor byl dopraven do Karpat. V Rumě jest nemocnice pro nakažlivé choroby. Denně umírá na tyfus nebo choleru asi 10 lidí. I zde řádí tyfus. Umřel Ferchenbauer z Dobčic.

12.1. Ráno koňmo na přehlídku pluku na louce u dráhy. Napřed kavalkáda sborového velitele excelence Scheuchenstuela69Viktor von Scheuchenstuel (1857‒1938), generálplukovník, velitel 8. (pražského) sboru při srbském tažení, se kterým dobyl Bělehrad, poté velel při bojích v Albánii, jižním Tyrolsku i na ruské frontě. s celou šlechtou za zvuků hudby, potom arcivévoda Eugen s Coudenhovenem a starším Lobkoviczem…pěší trupa, kavalerie i artilerie‒feldkanonen, Haubitzen, Schwere Haubitzen.70Houfnice a těžké houfnice. Na konec arcivévoda řekl našemu majorovi Kieswetrovi, že pluk vyhlíží pěkně. Potom všichni důstojníci předstoupili před řady. S každým promluvil a podal ruku. Ptal se mne, odkud jsem a zda jsem aktivní, nebo rezervní. Vyptával se na vyznamenání a jednomu od 11. pluku vyznamenání připjal. Ve 2 hodiny se fotografoval se štábem setniny a pak zapisoval a rovnal legitimační lístky. 13.1. Po mši se připravoval na Rekrutenpredigten. Při obědě poprvé vypravoval Oberarzt71Vrchní lékař pluku. , u Parešnice leželi mrtví čtyři neděle mezi oběma švarmliniemi. Živí měli takový hlad, že do moči si dali kávové konzerv. Poznámku, kterou řekl našemu majorovi jeden Generalstabler: Při ofenzivě je hlavní věcí spojení, polní kuchyněje věc vedlejší. Na Parešnici ztratil 73. pluk 1300 mužů. Odpoledne dával do pořádku legitimační lístky a večer s důstojníky u 28. pluku (koupili klavír a gramofon). Odpoledne jsem potkal generála, který nečekal na pozdrav!

14.1. Ráno po mši opravoval legitimační lístky (11. kompanie) a připravoval kázání rekrutům, které jsem měl ve 3.30. Chtěl jsem je upokojit, potěšit i rozveselit. Mluvil jsem o jejich loučení s domovem, o disciplíně nutné vojenskému stavu a jak si mají počínati, o modlitbě a odevzdání se do vůle Boži, o životu a že císař pán nežádá smrti. Nakonec jsem jim dal generální absoluci a požehnal křížem z Jerusalema. Hoši ubozí, jsou tak mladí a slabí, a přece musí krev prolévat. Sedím v menáži a mluví se o počátku války u Nového Sela7291. pluk byl nasazen do boje u Novosela 14. srpna. , jak začali bojovati. Asi dva čužové73Záškodníci. stříleli a proti nim byla poslána celá divize. Byla potom hrozná míchanice, žádný nevěděl, co má dělat. Mnoho vlastních střílelo na sebe a zranilo se. Tak se u nás válčilo.

15.1. Ráno psal legitimační lístky nově příchozím. Dnes jsme se dověděli, že odjedeme pryč, všeobecné balení. Mužstvo fasuje denně litr vína. To bude zpito. S trénem je to hrozné, hned se omezuje, hned se rozšiřuje – holý Narrenhaus.74Blázinec. Odpoledne jsem byl u placmuziky.

16.1. Tak zítra odcházíme do Mozsoru. Dnes přišel rozkaz, abychom zítra táhli. Jsme v Bačce a jdeme do Sajkaše. Ráno se rozloučil s farářem dr. Wiederkehnerem, pak s kantorem. Z Uj Futaku máme odjed asi o ½ 7 hod. Bylo nám zde dobře. Krásné šťastné dny!

17.1. Ráno před 7. hod. jsme opustili Uj Futak. Hrála hudba, smutné loučení. Ženy plakaly a dívky mávaly. Ohavná cesta v blátě. Až teprve večer jsme přišli do Kacz. Vesnice protestantská a srbská. Lidé se brodili ve vodě a bahně. 18.1. Tak jsme včera v noci přišli do Kazs. Cesta jako v Srbsku, množství bahna a vody, že vozy i mužstvo vázlo. Trochu jsme povečeřeli a šli spát. To se to spalo. Byl jsem 11 hodin v sedle. Jel jsem s plukovníkem Steinsbergem od 102. pluku. Brigadýr nám sdělil, že Itálie, Rumunsko a Bulharsko usilují o mír, jinak válka. 19. sbor snad šel na rumunské hranice. Zase jsme mašírovali blátem a dešti. Máme všichni katary. Nocujeme v Szentowany. Jsem ubytován u protestantské německé rodiny. Překrásný pokoj, čistý, vytopený, oddací a křestní listy za sklem, věšák na šaty, na stole voda – cítím se spokojený. Bydlím s přítelem dr. Vendou Vítem.

19.1. Celou noc pršelo a popadával sníh. Ráno bahnem a za deště odjeli dál. Přijel generál a prohlížel trupu a poděkoval mně za rekrutská kázání. Hrozná cesta, vánice, sníh a vespod bláto, koni se to lepilo na nohy. Konečně jsme dorazili do Moszoru. Ubytoval jsem se u zdejšího faráře. Kostel je nový z roku 1913. Katolíků je zde málo, většinou Srbové a ti mají právě velký svátek Svěcení vody Tří králů. Mám hrozné bolení v krku. Cítím nespokojenost s tažením. Zvykli jsme si na pohodlí ve Fujtaku.

20.1. Odpočívali. Přišla pošta. Padal sníh a silně mrzlo. K večeru jsem ve společnosti srbského notáře, doktora Benedeka a řeckého teologa. Večer v menáži.

21.1. Byli jsme očkováni. Psal jsem legitimační lístky. K večeru jsem na cestě potkal rekruty od nás Borovku, Trobla, Rába a Dvořáka. Při večeři vypravoval hejtman Weigl příšerné věci o Čechách, v Písku a Praze stanné právo. V Praze zastřelen prý hejtman, v kostelech prý zastrčená provolání proti Němcům. V Sušici po obsazení Bělehradu dámy ve smutku. Začalo se hubovat na Čechy. Odpověděl jsem, že to tak zlé nebude a že to může souviset s velkými ztrátami. 28.75C. a k. 28. pěší pluk „pražský.“ jsou ovšem divný materiál – jeli bez kvérů a 102.76C. a k. 102. pěší pluk „benešovský.“ vedli bajonety na dráhu.Zato naši vojáci jsou hodní. Rozprava dobře dopadla. Pak se zpívalo německy, česky až do 11 hodin.

22.1. Ráno jsem byl v kanceláři, rozdělovali se rekruti. Byla postavena 14. setnina (bývalá zajata), ještě schází 15. setnina. Pak jsem doma psal legitimační lístky. Před obědem mě volal major, řekl mi, že si přeje, abych zprávy hejtmana Weigla nebral vážně. Odpověděl jsem mu, že to nejsou správné zprávy. Při obědě bylo vše v nejlepším. Vedl se malý rozhovor o zpovědi. Wimmer říkal – není dobře, že rekruti před odjezdem chodí ke zpovědi. Naopak, jsem tvrdil a hejtman Towarek se ke mně přidal a sám říkal, jak se ve švarmliniích každý modlí. Wimmer se nakonec omlouval. Towarek je věřící, major také nosí na krku medailonek. Dnes si mne zase dobírali plukovník Hausmann, brigadýr a major. Jest to vždycky švanda s tím feminismem. Večer zde byl Václav Zimandlů a pak v menáži hráli karty.

23.1. Ráno celebroval mši k poctě P. Marie v ubohém kostelíčku. Pak v kanceláři ohledně zítřejší mše. Na Offiziersversammlungu se projednávalo chování mužstva k civilnímu obyvatelstvu. Po obědě četl noviny ohledně mých dopisů.

24.1. V 9 hod mše, pro II. prapor mělo kázání „o obětování se“ za přítomností brigadýra plukovníka Hausmanna a jiných důstojníků. Potom byli vojáci dekorováni, ale bohužel z 28 jest jich zde toliko 7, ostatní padli či zranění. Chudáci snad přece tohoto vyznamenání dojdou. Obrist77Plukovník. mluvil pěkně a lidově o pluku a sám připjal vyznamenání na prsa vojákům. Grill překládal. Po obědě se projel na koni s dr. Vendou Vítem a poručíkem Hommou. Veselá jízda, bláto stříkalo až na cvikr. Kolem Mozsora jsou samé močály. K vrchnímu lékaři nastoupil za sluhu Vašek Zeman. Jsem velice rád, že jsem krajanovi mohl pomoci. Večer karty. 25.1. Dopoledne jsem byl u artilerie ohledně bot. Při obědě měl Towar poznámky na vojáky. Začali zase hubovat na Čechy. Ostentativně jsem mlčel. Potom obrátili a kritizovali Vídeňáky. Plukovník mne chlácholil. Jest mně nevolno v menáži. Towar tam zanesl jiného ducha. Dr. Vítu se tam nelíbí. Člověk přece jen jest považován za civilistu. Plukovník mne upozorňoval, abych mluvil k mužstvu o pití. Ve 4 hod. jsem měl k 5. setnině sittlich-religiösen Unterricht.78Mravně náboženské vyučování.

26.1. Dnes přišly Liebesgaben79Dary. z Prahy, 90 beden, které už nepotřebujeme Mé dopisy do Hlasu lidu se prý líbí. Mám psát častěji. Po cestě se toho tolik ztratí. Po obědě jsem měl opět Unterricht pro 9. setninu – strojní pušky. Plakali vojáci, když jsem mluvil o zlu války, nadšeni, když jsem mluvil o hrdinství, vítězství a návratu a smáli se, když jsem mluvil, aby nelhali, až se vrátí. Hrozili se, když jsem ukazoval na možnost prohry a její následky. V pěkné náladě se rozcházeli. Mluvil jsem s nimi ještě venku. Večer v menáži lepší nálada. Přišlo 16 mladých reservních důstojníků, tolik jich ani nepotřebujeme. Půjdeme‒li do Srbska, zbude jich několik. Naše mužstvo jest hrozně špatně vycvičené, neumí ani zbraň vzít do ruky a což teprve stříleti. S takovou armádou ovšem těžko vítěziti. Stále se pluk doplňuje, už budeme v plném standu.

27.1. Dostal jsem Liebesgaben prádlo, hodí se mně. Dnes hrozně špatné počasí, prší, padá sníh, bláto k utopení. Nováčci střílí ostrými. Ve 4 hod. Unterricht pro 6 setninu. Večer šachy.

28.1. Dopoledne rovnal seznamy mrtvých. Dr. Vít trochu churaví. Odpoledne přišli vyjednávat svatbu. Hodková – za ženichem, přinesla prsteny. Měl jsem 7. setninu a telefonisty na cvičení. 13. armádní sbor odjel někam k severu. Mužstvo má málo místa a dnes přijde 500 rekrutů. Není pro ně místa a jinou trupu přeložiti nejde. Bezhlavost, že jí není rovno, a představení zdejší brigády nečiní žádných kroků. V noci přišli rekruti ze Szentowany. Přišlo mnoho známých. Masopust v poli – tamburaši, naše hudba – zpěv v hostincích. Svatby per procuratorem.80Svatby v zastoupení. Psal jsem Rudolfovi Schrimpfovi Vollmacht81Plnou moc. s Annou Christelbauerovou. Už zase máme tyfus.

29.1. Odpoledne jsem měl Unterricht pro 8. setninu (bez posledních rekrutů) a 10. setninu (jen starší rekruti). U placmuziky jsem se nezdržel.

30.1. Byl jsem u plukovníka Baumanna. Má Kronenorden82Korunní řád, Prusko. a celou spoustu svěcených medailek. Pak jsem v kanceláři byl ohledně mše a muziky. Plukovník žádal muziku pro artelerii. Pak s plukovníkem brigadýrem na marodce. Chudáci vojáci na zemi na slámě – utrpení. Po obědě Unterricht pro 11. a 12. setninu.

31.1. Ráno asistoval při mši, kterou sloužil farář Kalman Berecz pro III. batalion. V 9 hod. za zvuku pochodu dělostřelců vchází pluk polních dělostřelců č. 24, po bateriích (6) do kostela v čele s plukovníkem Baumannem a všemi důstojníky. Po mši jsem měl promluvu: Dávejte císaři, co jest císařovo, a Božího Bohu. Kázání vojáky dojalo, hlavně při vzpomínce na domov. Pak fotografování důstojnického sboru a dekorování hrdinů. Byl to svátek pluku. Obědval s plukovníkem Baumannem a podplukovníkem Tafelmustzem. Odpoledne mluvil s dělostřelci a jim se kázání velmi líbilo. Večer svatba Hodkové.

1.2. Ráno návštěva msgre Zháněla a generála Schöna. Generál mi děkoval za Unterricht pro mužstvo a dal mi 20 korun na kostel. Dále generál sdělil, že máme býti zítra marschbereit.83Připravený k pochodu. Kam půjdeme, neví. Odpoledne Unterricht pro 13. setninu a MGA IV. batalionu.84Kulometný oddíl praporu. Pak chvíli u placmuziky a pak jsem balil. Večer hrozné jitření u menáže. Poráželo se na 5 dní a je málo vozů na zásoby. Zítra jedeme, zase ve svátek. Telefonické zprávy jedna za druhou, hrozný nepořádek. Teprve v noci se dovídáme, že půjdeme do Nemeth Ecska Roman. V noci se nakládala bagage.85Zavazadla.

2.2. Dnes jsou Hromnice. Ráno jsme vyrazili z Mozsoru přes Pitel, Perlas do Nemeth Ecska Roman. Sedím v nevytopené místnosti a nemohu sebou hnouti. Nohy mám naběhlé, ztuhlé a přemožené. Udělali jsme pochod 37 km (od 6 hod ráno do ½ 8 hod. večer). To byl svátek. Nezapomenutelný den, snad osudný pro pluk. Mužstvo nezvyklé pochodu úplně vyčerpáno. Z Bačky do Sajkaše, nyní do Banátu. V Perlasu převzal komando plukovník Steinsberg. Obědvali jsme v boudě (škole) jako žebráci a byli jsme rádi. Mužstvo menažírovalo na sněhu a větru. Dál pěšky. Jdu s plukovníkem a držíme se pod paždí. Zpět zůstalo na sta lidí, chudáci, aby nikdo nezmrzl. Hrozili střelením, raději zmrznou, nebo ani nepromluvili a za nimi teprve jede trén. Nerozumný pochod, hrozná nálada. Potmě hledali nocleh. Tak bídně na tom jsem nebyl nikdy… úplně vysílen, ani kroku dále. Pusty uherské nedohledné. Od jedné vesnice ke druhé čtyři hodiny cesty. Řeka Bega, inundace,86Zátopové území. opevněný most. Tisa veliká řeka špinavá, válečný most. Čeká se, že led ho přerazí. Titel je srbské hnízdo, ale pěkné místo.

3.2. Nocovali v Eczka Roman. Přišli děsně znaveni. Ráno nový rozkaz, hned dále. Třeskutý mráz. Přijel automobil a přivezl zavřené rozkazy pro jednotlivé bataliony. Nastoupen pochod do Grosz Becskerek, 9 km. V místě rast malý, čaj nosily židovky. Zase pěšky po špatné cestě 10 km do Nemeth Elemer. Cesta fádní, mlha, pusty daleké, žádná chalupa. Elemer smíšená vesnice, ubytováni na zámku zemřelého generála Kisse (zastřelen 1849, jeden z 13 generálů), krásné ubytování. V zámku je špitál pro raněné důstojníky.

4.2. Sedíme v jídelně zámku a čekáme do 12 hodin. Celý pluk se einvagoniruje a jedeme Bůh ví kam na sever. Nejhorší mráz a zima, sníh chřupe pod nohama, oči nemožno otevírat, celým tělem to třese. Zůstalo nám vzadu plno mužstva. Snad, chraň Bůh, někteří nezmrzli – nebylo by divu. Jedeme první 17. brigáda. Napřed měla jeti 18. brigáda, ale byla prý mnoho vzdálená. Snad jedeme do Ruského Polesí,87 jak se mluvilo v Becskereku. Přišel se rozloučit místní pan farář a přinesl mi jídlo. Sedíme ve studeném kupé s plukovníkem a Wagnerem a hrajeme karty. V noci u Bekescaba, mrznu, nohy mám zkřehlé, třeskuté mrazy. Kéž se Bůh smiluje a zmírní mrazy. Doma nevědí, kam se člověk ubírá. Jsou dvě hodiny v noci. Jedeme na severní bojiště k Bukovině.